Svoboda je dominantní pocit z tvorby originálního písničkáře Jiřího Konvrzka. A to svoboda ve všech ohledech, tedy skladatelská, textová, pěvecká i interpretační. Alespoň jeho nové autorské album s názvem Nevadí ti? (Indies Records, 2005) na mne tímto dojmem působí.
Jiří Konvrzek je svéráz, který ne každému posluchači sedne. Tisk ho označuje za solitéra, novodobého lidového umělce nebo amatéra s přírodním talentem. Jeho spontánní písně se vymykají obvyklým schématům, přesné aranže každou chvíli přecházejí v jakýsi jam session, vokál je občas až příliš přehrávaný, texty připomínají naivní rýmovánky. Pokud ale přistoupíte na jeho poetiku, pak vám v přítomnosti jeho hudby bude fajn.
Muzikant svobodně přechází mezi jednotlivými styly, jazz střídá s blues, funky, folkem, folklórem i rockem. Nejvýstižnější je označení alternativa. Určujícím nástrojem je Konvrzkova elektrická kytaromandolína, jejíž sytý zvuk se nejlépe projeví v temperamentní, skočné písni Živote. Ale autor se doprovází i na tucet dalších instrumentů, mezi nimiž nechybí ani potrubí z PVC. Kromě něj dostal na desce prostor baskytarista Lukáš Kalivoda a bubeník Jan Pydych.
Album Nevadí ti? je velice barevné, každá skladba má jinou náladu. Ospalou (Choutník), jazzově rozvolněnou (Směšný muž), posmutněle bluesovou (O starci), hravou (Ženich), exotickou (Měsíc), hospodskou (Živote) či pouťově rozvernou (Požár). Autorovy texty jsou založeny na slovních hrátkách a volných, hravých asociacích („Jablko lépe utrhnouti/Nežli sebrat na zem spadlé/to může býti počůrané").
Výkladů Konvrzkových textů může být několik, zde je jeden z nich. Cílem veršů je nalézt blaho pro člověka a je jedno, zda jej dotyčný dosáhne řádným umytím těla, zbavením se pout, svobodným usnutím na cestě či vylezením na strom. Hlavně, že k němu směřuje.
