Většina lidí tě donedávna znala jen jako neúnavnou pořadatelku festivalů ve Stříbrné: Stříbrná rosa, Někdo to rád do rána, Truckfest… Co tě vedlo k tomu, že jsi opustila Stříbrnou a začala se angažovat v Praze?
Já jsem neopustila Stříbrnou kvůli Praze, ale naopak – kdysi jsem opustila Prahu kvůli Stříbrné. Tam jsem se snažila uskutečnit to, o čem mluvíš. A teď se ty všechny akce tak příjemně rozjely, že už nedá ani moc práce je udržovat. Samozřejmě si žádají určité penzum práce, ale není jí tolik. Do Prahy jsem se vrátila i soukromě, rozhlédla jsem se a napadlo mě Vyšehraní.
Cítila ses ve Stříbrné jako národní buditelka?
To určitě ne, někdy spíš naopak. Stříbrná je sice příjemná obec, ale z těch 500-600 lidí, kteří tam pobývají, je stálých obyvatel minimum. Je to tak půl napůl: někdo je pro, někdo to moc rád nevidí.
Jak to vypadá s letošními festivaly ve Stříbrné?
Týden po skončení Vyšehraní začíná ve Stříbrné u Kraslic pátý ročník Stříbrné rosy. Srdečně vás všechny zvu. Letošní ročník je obohacený. Slavíme jubileum, tak jsme se snažili pozvat velké hvězdy. Bude tam řada lidí, kteří ve Stříbrné ještě nevystupovali. Přesný termín je 24. a 25. června.
A dál?
Potom tradičně v červenci Truckfest a 13. srpna festival Někdo to rád do rána, který je letos věnován hlavně rockové hudbě a mladým.
Velice mě fascinovala tvá zarputilost, se kterou jsi šla do druhého ročníku Vyšehraní poté, co první ročník pronásledovala řada nepříznivých okolností. Kdy nastal okamžik, ve kterém sis řekla: „A jdu do toho znova."?
Loňský podzim byl pro mě docela tragický, pokud se týká zvažování další účasti na Vyšehraní, protože jsem se pořád potýkala s velkým finančním propadem. Nakonec díky jedné firmě, která se slitovala a aspoň částečně ten propad vyrovnala, se rozdíl stal splatitelným z běžných prostředků. Na konci prosince jsem se lehce zklidnila a – pokud můžu mluvit o částkách – říkala jsem si: „Už je to jenom sto padesát tisíc, to by bylo, aby se to nepovedlo." K Vánocům jsem si nadělila dárek, že udělám druhý ročník Vyšehraní.
Na letošním Vyšehraní budou vystupovat známe osobnosti, například Vlasta Redl, Spirituál kvintet, Mirek Kovářík. Je někdo další, další hvězda, kterou jsi toužila na Vyšehraní dostat, ale zatím se ti to nepodařilo?
Celou dobu, co pořádám festivaly, jsem měla pořadatelskou touhu dostat na ně Jarka Nohavicu. Ale pochopila jsem, že je to nemožné, tak jsem od toho upustila. Třeba až Jarek jednou bude chtít a bude schůdné se domluvit, určitě ho oslovím.
Divadlo, hudba – myslíš, že Vyšehraní ještě něco chybí, ještě by něco uneslo? Třeba výtvarné dílny…
No tak rozhodně bych nechtěla kopírovat Mezi ploty, to by mi připadalo dost zlodějna. My jsme tam letos strávili dva dny s propagačním stánkem a je pravda, že toho moc nového nevymyslíš. Lidi dělají pořád stejné věci, zpívají, malují, tancují, a když jim takový program nabídneš, tak pořád kopíruješ. Pokud se ale letošní ročník povede, budu uvažovat o rozšíření programu v rámci Vyšehradu, mimo Letní scénu. Konkrétně ještě představu nemám, teď mám plnou hlavu druhého ročníku.
Na Vyšehraní převládají z hudebních žánrů ty akustické, folkové. Jsou ti zvlášť blízké? Nebo nešlo zařadit rock? A vůbec co dixieland nebo country?
Dixielandový program jsme měli loni, snažila jsem se to trochu obměnit. Letos máme večer, který reprezentuje underground. Tahle muzika má taky řadu příznivců, tak proč jim to nenabídnout. A ještě se trochu vrátím k předchozí otázce: pokud se bude na 3. ročníku dělat něco mimo Letní scénu, bude to věnováno mladším generacím. Tenhle trend bych chtěla dodržet. Divadla a tradiční věci na Letní scéně a ty experimentální mimo.
Předpokládejme, že se Vyšehraní podaří, že se úspěšně rozjede. Dejme tomu, že máme rok 2010, Vyšehraní je ve svém sedmém ročníku a Martina Dimmerová je spokojenou pořadatelkou. Do čeho se pustí dál?
Nashville? (smích)
