Dnes to bude opět bratrská dvojice, která uměla folk, hillbilly a pop, rock and roll jim ale nakonec hudebně zlomil vaz. The Louvin Brothers se do muziky padesátých let zapsali především jistou hudební nostalgiií po vokálech let čtyřicátých.
Bratři Louvinové se narodili Charlie v roce 1927, respektive Ira v roce 1924, a vyrůstali v Apalačských horách v Alabamě jako Charlie Ezer a Lonnie Ira Loudermilkovi – zpěvák John D. Loudermilk byl jejich bratranec. Rodina navzdory chudobě vedla oba bratry k muzice: nejenže zpívali gospely v kostelním sboru, ale také se učili hrát na nástroje – Charlie na mandolínu, Ira na kytaru. A hodně poslouchali jiné bratrské dvojice: Bolick Brothers, Monroe Brothers či Delmore Brothers, a to je výrazně hudebně zformovalo. V rádiu poprvé vystoupili v malé stanici v Chattanooze, kde pak měli i kousek ranní show.
Louvin Brothers brzy na sebe upoutali pozornost díky harmonickým vokálům – Ira zpíval vyšším, ostřejším tenorem a Charlie užíval hlas hlouběji posazený a romanticky zabarvený. Ve čtyřicátých letech to tak bylo v módě a v padesátých letech to vyvolávalo nostalgické vzpomínky. K tomu byla působivá i kombinace elektrická kytara – mandolína. Jejich kariéra byla ale dvakrát přerušena válkou – Charlie sloužil v armádě jak po dobu II. světové války, tak i v korejské válce. Ira mezitím zpíval s různými orchestry. Hlavním článkem jejich repertoáru byly až do poloviny 50. let gospely.
Na přelomu 40. a 50. let působili Louvin Brothers v Knoxvillu a měli i svou rozhlasovou show a tehdy také začali programově používat jméno Louvin Brothers. V roce 1949 natáčejí první singl pro firmu Decca. Po dvou letech přecházejí k firmě MGM a během roku vydávají na 12 písní – vše ale bez výrazného úspěchu, a tak se vracejí do Memphisu, spořádaně pracují jako poštovní úředníci a příležitostně vystupují na pódiích i v rádiích. Tam si jich všiml Fred Rose, který jim zprostředkoval kontakt s firmou Capitol, a teprve u ní dosáhli s písní The familly who prays první mírný úspěch – píseň se časem stala jakýmsi gospelovým standardem.
Hlavní část úspěchu ale přišla až po návratu Charlieho z korejské války. I když – nebylo to jednoduché: podobných dvojic bylo více, gospelového repertoáru relativně málo, nicméně v Grand Ole Opry párkrát v letech 1955-63 vystoupili, úspěch se v GOO dostavil ale až ke konci kariéry. Jejich rozhlasový program začala sponzorovat tabáková firma, a ta dospěla k názoru, že tabák s gospely nejde dohromady, a začala nutit bratry k repertoáru více světskému. Hned první vlastní píseň – When I stopped dreamin byla v horní desítce v roce 1955 a do roku 1958 přibylo několik dalších. Než si ale slávu stačili užít, přišel rock and roll, a tomu se bratři nedokázali svým hlasovám i nástrojovým vybavením přizpůsobit, ačkoliv je producenti nutili: aby se změnili do stylu Everly Brothers – paradoxem bylo, že ti ale byli právě Louvin Bros ve svých začátcích ovlivněni.
S rock and rolly si Louvin Bros. moc neporozuměli, a tak se v šedesátých letech vracejí ke gospelům. Ira měl navíc smůlu v osobním životě a stal se závislým na alkoholu až do té míry, že to vedlo v roce 1963 k ukončení činnosti dua. Charlie vystupoval sám a měl několik středně úspěšných nahrávek, Ira vystupoval se svou třetí a později i čtvrtou ženou – třetí žena se ho pokusila zastřelit, což přežil, ale automobilovou nehodu se svou čtvrtou ženou v roce 1965 už nikoliv. Posmrtně měl jeden či dva hity, Charlie pokračoval v sólové kariéře po zbytek 60. let a měl celkem 30 singlů, ne však už v Top40. Z katalogu Louvin Brothers však řada jejich následovníků čerpá dodnes a navzdory spletité kariéře je jisté, že dvojice country výrazně ovlivnila.