V souvislosti s první částí koncertu, recitálkem Poupat, se mi vybavila konferenční zmínka o Magisonu, který hrál v Brně pouze ve třech, a přesto to prý bylo skvělé. Poupata totiž také nebyla kompletní, ale bez zrakového vjemu bych snad ani nepostřehla, že Šárka chybí. Pravda, pro jednou se musela kapela obejít bez flétniček, což sice slyšet bylo, ale ve vokálech mi ten pátý hlásek nescházel. Tím Šárku nijak neshazuji, spíš chci ukázat na to, že když kapela opravdu chce, s absencí některého svého člena si hravě poradí. Možná by se u mladých kapel měly učit větší „hvězdy“, které nekompletní leckdy nejsou schopny (či spíše ochotny) zahrát. Poupata byla i v pěti skvělá, dočkali jsme se jak písniček ze všech tří alb, tak i těch zatím nenahraných. Muzika byla jako obvykle hojně prokládána Víťovými historkami z kapelního (i soukromého) života, dobrou třetinu však tvořily narážky na bratra Honzu, který naboural nepostradatelné kapelní auto – dodávku jménem Ferda. Tak jen nevím, jestli kapelníka tato ztráta opravdu tak vzala, v každém případě ale smekám před Honzovým flegmatickým přístupem. Já už bych po Víťovi asi něčím mrskla…
Poupata odehrála svou veselou hodinku a po přestávce si pozvala na podium jihočechy – Pavla Zajíce a Luboše Hrdličku. Nebrnká-li vám jméno druhého protagonisty o uši, prozradím, že spoluzakládal přeslavné Nezmary. Repertoár dua P+L má k nezmarskému daleko, však právě proto se prý tihle dva dali po letech opět dohromady. Hrají písně převzaté (Simon & Garfunkel, Denver, Viktorin & Markytán, Žalman) i vlastní (Hrdlička) a jelikož se pánům zatím nepodařilo vypilovat trojhlasy, zvou si na pódium pro výpomoc o generaci mladší Alenu Jaskovou. Byť byla ten večer poněkud ztrémovaná, na jejím hlase to rozhodně poznat nebylo (zpívá opravdu velmi pěkně), což už nemůžu říci o Hrdličkovi. Přestože píše zajímavé písně, jeho křečovité a prkenné vystupování poněkud tlumilo emotivnější reakce publika. Raději jsem upírala zrak na přirozeného profíka Pavla Zajíce, aby se ten milý poklid, který se mi díky muzice Poupat v těle rozhostil, neztratil.
Ale samozřejmě, kde je Zajíc, není o zábavu nouze. Mimo očekávané vtipné průpovídky zaskočil tentokrát Poupata darem – lahví whisky. Ti prý kdysi, když byli ještě začínající kapelou, požádali Nezmary, zda by si mohli na jejich koncertě v Pardubicích zahrát jako „předskokani“ – a jako poděkování jim darovali láhev whisky. Tak jim to teď Zajíc vrátil, když tu s P+L vystupoval poprvé. A aby se na duši zahřátí diváci po téměř tříhodinovém koncertě zahřáli i po těle, putoval alkohol po okoštování kapelou do publika…
