Anne Murray se narodila v Novém Skotsku, to je kanadská provincie a vůbec nebyla vychovávána k country. Její rodiče poslouchali střední popový proud, interprety jako Perry Como nebo Rosemary Clooney, nanejvýše pak rokenrolové hvězdy typu Elvise Presleyho či Buddy Hollyho. Anne zamýšlela stát se učitelkou či sportovní instruktorkou, studovala na to dokonce universitu v Novém Brunšviku a hudbu pouze poslouchala. Víceméně náhodně se zúčastnila TV soutěže Singalong Jubilee a tam zaujala hudebního producenta, který jí po nějaké době nabídl natočení desky. A cesta ke kariéře se otevřela – bylo to v roce 1968.
Anne Murray ale jakoby své cestě k popularitě nevěřila a tak i když účinkovala v TV show a vystupovala na koncertech na konci 60tých let, podržela si i nadále profesi sportovní cvičitelky. Spolupracovala s producentem Brianem Ahernem a tak to šlo po dva roky. V roce 1968 dostala už zmiňovanou nabídku na natočení alba pro novou nezávislou gramofonovou značku, neodmítla a deska What about me byla na světě a byla dobře přijata. Upoutala pozornost velkého vydavatelství Capitol a to nabídlo kontrakt nejprve na singl. I to byla píseň o ptácích – Songbird a stala se jejím velkým hitem v obou amerických hitparádách i v britské horní čtyřicítce.
Po debutovém úspěchu se přestěhovala do Los Angeles a začala spolupracovat s Glennem Campbellem na jeho TV show. Kalifornský způsob života jí moc ale nevyhovoval a tak se vrací do Kanady. Počátek sedmdesátých let ale pro ní znamenal i sérii hitů, nejúspěšnější byl už zmíněný Ledňáček, a další následovaly: „A stranger in my place“, „Cotton Jenny“, „Danny´s song“, „Love song“, „He thinks I still care“ či „Son of the rotten gambler“. Všechny se umisťovaly obvykle v obou hiparádách – popové i countryové a nezřídka i za oceánem, tedy v Británii. Kolem poloviny sedmdesátých let se soustředila spíše na založení rodiny a měla i syna, zpět na výsluní hitparád se vrátila v roce 1978 písní Walk right back a dalšími hity: You need me – za ten získala další zlatou desku. Nu a série hitů pokračovala i na počátku let osmdesátých – „I Just Fall in Love Again“ (1979), „Shadows in the Moonlight“ (1979), „Broken Hearted Me“ (1979), „Could I Have This Dance“ (1980), „Blessed Are the Believers“ (1981), „A Little Good News“ (1983), „Just Another Woman in Love“ (1984), „Nobody Loves Me Like You Do“ (1984), a „Now and Forever (You and Me)“ (1986).
V polovině osmdesátých let tak trochu stárla se svým publikem, respektive s těmi, kteří už příliš nepřijali nové tradicionalisty, kteří v té době nastupovali a tím také Anne Murray více inklinovala k popu a pomalu mizela z hitparád a z televizních pořadů, ale vystupování nezanechala a její popularita byla stabilní. Čas od času natočila desku a v roce 1990 dokonce překvapila, když se její píseň Feed this fire nečekaně dostala do horní desítky americké hitparády.
Anne Murray se tedy povedlo skloubit mimohudební kariéru s popularitou hudební, život slavné hvězdy s uspořádaným rodinným zázemím a tak jak působí skromně a nenápadně v písních, taková byla i ve svém životě. Přitom však s jistotou talentu, poctivého přístupu k práci i životu a nelíčené upřímnosti. Disponuje čistým , průzračným hlasem, který byl předurčen k melodickým, nenáročným písním, s nepříliš závažným obsahem. Ve svých textech nikdy neřešila jakákoliv dramata, ale spoluvytvářela pohodu nejen hudební. A to platí vlastně dodnes, i z jejích nejstarších písní ta pohoda dýchá stále. Její posluchači jí za to byli – a vlastně jsou věrni.
