Poupata, Kiďák, Brožková, jak se to rýmuje?
Strašlivá podívaná, Olšany, jak se to rýmuje?
V Olšanech je hezky a všichni točí desky.
A dál jen třesky plesky, tak se to rýmuje.
Promiňte mi tu nejapnou říkanku, která svým duchem vlastně má pramálo společného s 5. dílem letošního Aportu. V něm jsme se pokusili mapovat romantiku všeho druhu a pomoci nám k tomu měla i otevírající se příroda v okolí farmy Bolka Polívky v Olšanech. Leč počasí nás vypeklo, či spíše vymrazilo, a ač se to ze záběrů možná nebude zdát, zima byla jak na začátku února.
Na svoje první setkání s folkovými a trampskými písničkami si nepamatuji, neboť se u nás v rodině zpívalo odjakživa, takže už jako kojenec jsem kromě mléka nasával první tóny klasických trampských písní. Vzpomínám však, jak se na Lužnici – v kempu Majdalena – scházeli večer všichni hudbymilovní vodáci, aby do časných ranních hodin spojili své síly i nástroje a vytvořili monumentální band. A asi od té doby mám rád tu směs kýčovitě krásných písní, Montgomery počínaje a Niagarou konče. Ne že bych je musel slyšet každý den, ne že bych je musel nějak často hrát, ale jednou za čas – zvlášť v létě u ohně – mám pocit, že otrlých folkových protestsongů už bylo dost a raději si zazpívám některou z těchto klasických romantických písní. Ostatně nejsem sám – kdo zná např. Honzu Matěje Raka, ví, že prastará trampská klasika, plná koltů, vlajek a osad, má v jeho podání na nočních sejšnech náboj. V Aportu jsme se ale logicky neohlíželi tak daleko do minulosti, prostor dostali autoři a interpreti, kteří se nebojí romantiky ani dnes, v době poněkud cynické.
Pokud půjdeme ke kořenům, až k romantismu, do první poloviny 19. století, zjistíme, že tehdejší spisovatelé měli zálibu v historii. Dějiny mohou být nevyčerpatelným zdrojem stylizovaných příběhů a hudebních citací. Přesvědčit Vás o tom mohou jak Poupata s písní Ve službách krále, tak Strašlivá podívaná a jejich skladba Slavnost. Obě písně mají něco společného – historický nádech hudby je prvním případě dán už tím, že se jedná o irský tradicionál (pokud by to ale nebylo napsáno v bookletu desky, nepoznal bych to), pro obě skladby je typické použití dechových nástrojů (flétny, hoboj) a obě jsou svým způsobem epickým příběhem o lásce.
Poupata – pro velký obrázek klikni Od Poupat jsme dále vybrali text Malému princi, vracející se v náznacích do dětství, zároveň však odkazující na atmosféru táborových ohňů:
Po další prozpívané noci
Zase mi nějak zkrásněl svět
Jsem na půl cesty do hajan
A převozníkům nechám spropitné
A nesmím zapomenout ani na druhou píseň
„Strašlivka“ – pro velký obrázek klikni Strašlivé podívané, titulní skladbu jejich desky Údolí včel. Text je v prvopočátku inspirován Vláčilovým filmem, ale to snad není až tak podstatné. Pokud se dá mluvit o romantice přírody, o zastavení času, vyjádření magické atmosféry chvíle, pak to vše najdeme v následujících verších:
Včelí roj na větev se zavěsil
Jeho bzučení mi zpívá do spaní
Je měkký mech a slabě voní devětsil
Slunce prohřálo mé lůžko ve stráni
Krajinou se rád nechává okouzlit i
Kiďák – pro velký obrázek klikni Vojta Kiďák Tomáško – písnička Úhorná vděčí za svůj vznik malé slovenské vesničce – a výsledek bych se nebál označit jako malý lyrický klenot. Přispívají k tomu snivá slova s řadou velmi podařených metafor (Marienko, smuténko, vrátím se, přivezu smích / z hory jdou ovečky, jako by napadal sníh) a pro Kiďáka netypické aranžmá, kterému dominuje zadumané klarinetové sólo. Další Tomáškova píseň Náklaďák do L. A. zase dokumentuje jinou podobu romantiky – zdánlivě „drsná, chlapácká“ country s epickým příběhem, který by se dal v kostce shrnout: Brácha chtěl jezdit s náklaďákem, vyšlo mu to, jenže se vyboural a umřel. Když se to napíše takto v próze, může děj působit směšně, jenže Kiďákovi se podařila nejenom zapamatovatelná melodická linka, ale i úsporný text, v němž se opakuje několik klíčových slov. Píseň tak působí na první pohled suše, neromanticky - zajímavý (a v zásadě romantický) je kontrast mezi civilní formou a sentimentálním obsahem.
Zbývá se zmínit o nejmladším účinkujícím pátého Aportu. Magda Brožková sice v rozhovoru popírá, že by byla romantičkou, ale já si dovolím s ní nesouhlasit (ostatně proto jsem ji také do pořadu vybral). Její písně z desky V kraji slunečnic mi připadají romantické z jednoduchého důvodu: Magda jako správná písničkářka píše velmi otevřeně o svém životě, sděluje posluchači, o čem sní, jak sama sebe vnímá, jak vidí okolí. A odpusťte mi to malé klišé: věk kolem 18, 19 let je podle mě doba romantická skoro pro každého. To, že se Magda nepouští ve svých textech do sentimentálních klišé, výslednému dojmu jen prospívá. Ostatně posuďte sami:
M. Brožková – pro velký obrázek klikni Vídám ve snu jen věci, co se stanou
Něco třeba řeším, ale zbytek nechám stranou
Lítám na hudbě a taky fandím funky
Posbírám deště a všechny letní vánky
Úryvek jsem vybral z písničky Uragán. Text skladby Panenka, klaun a hrací skříňka posluchači může vrátit vzpomínky na „kdysi“, na první hračky a dětské knížky. Tohle vzpomínání je (po mém soudu) stav duše romantický, zasněný a čas od času velmi potřebný.
Jak jsme začali, tak také skončíme, aby té romantiky nebylo příliš:
Strašlivka, Kiďák, Brožková, jak se to rýmuje?
Poupata, Aport, Olšany, jak se to rýmuje?
Lepší nežli bručet, je na bednu čučet.
A nechat jaro pučet, tak se to rýmuje…:)
(autor je dramaturgem pořadu Aport)
P.S. Aport č. 5 má premiéru v úterý 29. dubna v hluboké (a zcela jistě velmi romantické) noci.
