Ve čtvrtek 10. dubna se v kulturním domě Eden v Praze-Vršovicích konal koncert skupiny Asonance spojený se křtem alba Vzdálené ostrovy. Téměř rok a půl jsem Asonanci naživo neslyšel, byl jsem tedy zvědav, co je nového. Vezměme tedy změny postupně.
Příznivců skupiny určitě neubylo – sál byl plný (naštěstí se neopakovala nepříjemná situace s několika stovkami vstupenek prodaných „navíc“, když se křtilo třetí album). Vše nasvědčuje tomu, že řady příznivců Asonance se neustále rozšiřují a příznivci skupiny si nepříliš časté koncerty nenechají ujít. Tomu odpovídala i skvělá atmosféra celého koncertu včetně samotného křtu alba – role kmotra se s úspěchem zhostil velvyslanec Irska pan Joseph Hayes, křtilo se stylově irskou whiskou Tullamore Dew.
Změn ovšem doznalo personální složení skupiny: na pódiu se neobjevil Milan Štěrba (mám dojem, že se přednedávnem mluvilo o jeho dlouhodobém služebním pobytu v zahraničí). Místo sólového zpěváka však volné nezůstalo: zaujal je Petr Bohuslav, známý mimo jiné z Folkloku a Country Radia. Zpočátku jsem na něj nahlížel skepticky, po chvíli jsem však rád uznal, že Asonance jeho angažováním udělala dobře. Jeho hlas se dobře doplňuje s ostatními a sám interpret do zpěvu dokáže vložit ty pravé emoce. Ke staronovým tvářím pak patří i Petr Vacek (ten sice není oficiálním členem skupiny, ale zpívá s ní docela často a hlavně dobře, což opět dokázal v písni The Loch Tay Boat Song) a takzvaný „asopotěr“, tedy tři dcery členů Asonance, které zvuk kapely obohacují zejména po nástrojové stránce (třeba nově použitou irskou příčnou flétnou). V jedné skladbě si skupina přizvala i další dva hosty: Tomáše Nedělku na skotské dudy a Aleše Zimolku na virbl (i tato skladba je na novém albu).
Změny se pochopitelně projevily i v repertoáru, který byl z naprosto pochopitelných důvodů tvořen většinou skladbami z nového alba (dostalo se téměř na všechny), nicméně zazněly i starší skladby a v závěru došlo také na megahit Čarodějnice z Amesbury. Průvodní slovo Luboše Picka bylo jako obvykle inteligentně vtipné a tvořilo příjemný protipól jinak spíše temným námětům písní. Celkově se skupině podařilo opravdu dobré vystoupení – bylo ostatně vidět, že si je užívají i členové Asonance na pódiu.
Po takovém zážitku jsem se samozřejmě těšil na poslech nového alba, i když jsem si raději předtím nechal odstup dvou dnů. Co tedy o šestém řadovém albu Asonance říci?
Po nehudební stránce je album (vydané vlastním nákladem, jak je již u Asonance zvykem) opatřeno kvalitním bookletem. U každé písně je uveden text, seznam muzikantů a zpěváků, kteří se na ní podíleli, a fotografie některých z nich. Na titulní stránce pak nalezneme fotografii vzdálených ostrovů korespondující s názvem alba.
Co se týče nabízené hudby, album nijak zvlášť nevybočuje z orientace vytyčené předchozími alby – není ostatně příliš kam utéci. V několika skladbách příjemně překvapí doprovod rozloženými akordy (Inisheer), dříve používaný spíše sporadicky, či jihomoravsko-jihočeské motivy (dvojpíseň Na panských loukách / Panenky z Hrádku). Také irská příčná flétna Aničky Rábové dává skladbám zajímavé zabarvení. Celkově se mi zvuk nástrojů ve srovnání s dřívějškem jeví opět o něco kompaktnější.
Posun vůči předchozím albům nehledejme ani v repertoáru. Na albu Vzdálené ostrovy najde posluchač opět několik instrumentálních skladeb. Přesto, že instrumentálek má Asonance v repertoáru několik desítek, jsou stále dobře rozlišitelné a třeba skvostný slow air Inisheer vám určitě v paměti utkví. Co se týče zpívaných skladeb, nabízí album opět spektrum od lyrických a citově zaměřených písní (Vzdálené ostrovy, Je daleko ode mne) až po balady s vysokou úmrtností postav (Bitva o Harlaw). Byť svou nejžádanější píseň Čarodějnice z Amesbury skupina bude už jen těžko překonávat, považuji několik písní na albu minimálně za dobré kandidáty na zařazení mezi hity: bojovou baladu Bitva u Harlaw (publikum má zjevně rádo písně, kde je hodně mrtvých), dialog Ďáblovy námluvy, a-capella zpívanou píseň Krev a zlato známou již z dřívějška v anglické verzi a také již zmiňovanou instrumentálku Inisheer.
Většinu sólových pěveckých partů již tradičně a zaslouženě zpívá Hanka Horká, ostatní si pak po jednom rozdělili Milan Štěrba, Roman Slaboch a Blanka Lašťovičková s Petrem Bohuslavem. Vícehlasý zpěv je jako obvykle výborně propracovaný, důkazem budiž například titulní píseň Vzdálené ostrovy či závěrečná Krev a zlato.
Nemohu však říci, že by album nabízelo jen samá pozitiva. Kvalita českých textů je přinejmenším různorodá (vynikající Krev a zlato, nepříliš povedená Lord Willoughby) a v některých skladbách mi připadá, že souhra nástrojů občas malinko klopýtá (Šálek čaje, Lasička). Vyloženě nepříjemné pak je nárazové ztišování hlasitosti zpěvu patrné v několika písních, které při poslechu ruší a znervózňuje.
I přesto však album Vzdálené ostrovy považuji za dobré: za dobrou cenu si můžete pořídit dobrou porci (přes dvaašedesát minut) dobré hudby. Řekl bych, že se taková koupě rozhodně vyplatí.
Asonance: Vzdálené ostrovy (Asonance 2003)
Vzdálené ostrovy – Šálek čaje – Bitva u Harlaw – Hugo Graem – Dej se k nám – Salamanca – Mě si málo můj milý všímá – Inisheer – Lord Willoughby – Je daleko ode mne – Lasička – Džbánek vína – Na panských loukách – Panenky z Hrádku – The Fruiting Branch / The Gladstane’s March – Ďáblovy námluvy – Krev a zlato
