I dnes zklamu ty, kteří čekají cupování a trhání. Opět jsem slyšel výbornou desku, kterou by si měli poslechnout nejen ti co mají rádí Beatles nebo Petera Lipu, ale i ti, kteří Beatles nebo jazz obecně rádi nemají. A také ti, kteří mají nějaký (kladný i záporný) názor na přebírání písní, na coververze a kopie.
Peter Lipa se totiž zmocnil písní Beatles s takovou invencí a současně poučením, že mnozí by ani původní Brouky za písní nehledali a může tak být školou i pro ty, kteří přebírání cizích písní podceňují, ale i pro ty, kteří přebírají a nevědí si nakonec s materiálem rady. Nechat se inspirovat dílem někoho jiného tak, aby to dopadlo dobře, totiž umělec může pouze tehdy, má-li sám dostatečný tvůrčí potenciál. Pak přistoupí k cizímu dílu s úctou a tvůrčím způsobem je dokáže rozvinout, nepotřebuje kopírovat, ale přidává svůj díl práce a talentu. Posluchač může porovnávat známý materiál a „přidanou hodnotu“ ne jen věrnost kopie.
Invence se projevuje již na obalu CD – slovní hříčka v názvu „Beatles in blue(s)“ a na obrazku portrét umělce s broukem zdánlivě na hlavě, ale ve skutečnosti v hlavě – už to je signál mnohoznačnosti a mnohovrstevnosti díla. Ostatně, i další ilustrace jsou vyvedeny v příjemně barevném podzimním duchu a kombinují symboly lípy, brouků a zralosti životních zkušeností, symbolizované právě těmi podzimními barvami. Dále zaujme výběr písní – dostatečně známé tituly, ale ne ty nejslavnější (viz seznam). Je jich 16 a zaberou plochu 73 minut! Přitom skoro nikde nemáte pocit, že by byly uměle natahovány, nebo že byste se začali nudit, pokud akceptujete ovšem jazzový způsob hudebního vyjadřování. Uvnitř bookletu je pak upřímné vyznání Petera Lipy, proč takovéto CD natočil – žádné „Vždycky jsem měl brouky rád a chtěl jsem být jako oni nebo jim vzdát aspoń hold“ nýbrž: „Mám rád, keď v novej podobe počúvam starú známu pieseň a keď viem a zistím, čo s ňou ten muzikant urobil aby tak vyjadril svoj hudobný názor. Dokonca si myslím, že takým remakom odhalí autor viac zo svojho hudobníckeho nitra, ako ke´d sa prezentuje vlastnou novinkou“.
Z jednotlivých skladeb zůstala (kromě textu) pouze základní melodická linka, využitá buď nástroji, nebo zpěvem, většinou ne ale současně a na ní jsou navěšeny jazzové improvizace a rozvíjena jednotlivá témata, obsažená v základní melodii, která se pod tímto opentlením místy až ztrácí. Uklidňující a přemítavé aranže spolu s volným tempem všech skladeb (i těch , které jsou v originále rychlejší – tempo je nahrazeno jinými výrazovými prostředky) vytvářejí především náladu a celá skladba tak nepůsobí jako velká plocha, ale jako jemná hudební krajka. Lipova angličtina je slovenská, ale v tomto případě to vůbec neruší ani nevadí, protože samotný obsah slov tvoří jen část sdělení, kterým nás interpret oslovuje. Důležitá je i zvukomalebnost jednotlivých slov – a tak i ten kdo anglicky nerozumí bude pozorně naslouchat – ne významu slov, ale jejich vyznění a barvám. Možná bude 73 minut P. Lipy v jednom kuse pro někoho příliš moc, ale ať do desky vstoupíte v kterémkoliv okamžiku, vtáhne vás do hudebního světa interpreta velmi rychle – a to je její výhoda – můžete poslouchat soustředěně, můžete si i při poslechu odskočit nebo s někým povídat a kdykoliv zpozorníte, uslyšíte něco, co stojí za to.
A proč o jazzmanovi, který hraje popové věci z šedesátých let píšu ve folkovém časopise? Inu, poslechněte si to CD a buď to pochopíte a nebo se dejte třeba na zahrádkaření.
Peter Lipa: Beatles in blue(s) Indies 2003 73 min DAY TRIPPER, NORWEGIAN WOOD,AND I LOVE HER,EVERY LITTLE THING,MISERY,GOT TO GET YOU IN TO MY LIFE,DO YOU WANT TO KNOW A SECRET,I WANNA BE YOUR MAN,THE FOOL ON THE HILL,I HAVE JUST A SEEN A FACE,ALL I ´VE A GOT TO DO, I SAW HER STANDING THERE,P.S. I LOVE YOU,NO REPLY,ALL MY LOVING, WITH A LITTLE HELP OF MY FRIENDS.
