„Až jednou nebudete na světě, lidi ať tu po vás maj´ třeba jabka nebo písničku, co si rádi zazpívaj´“. Vím, vím, to je trampský Hop trop, a přitom má být řeč o bigbítové Bílé nemoci. Ale nelze mi nevzpomenout na slova Huberťáka Kučery, když poslouchám z Malostranské besedy písně, jež po sobě zanechali František Stralczynský s Tomášem Poláčkem.
U projektů Best of či Live se recenzent nedívá lupou na jednotlivé skladby, neb by zřejmě jen opakoval činnost, kterou už před ním někdo jiný udělal (případně to mohl být i on sám), ale spíše sleduje, čím je album oproti svým řadovým předchůdcům ozvláštněno. Vezmu to tedy pro tentokrát schematicky.
Výběr z repertoáru – až na jednu výjimku jsou všechny písničky už natočeny na některé z předchozích desek (Hodiny v nás, Lahvový a stesk, Zloději obálek). Jak již bylo řečeno, melodie pocházejí převážně z Poláčkovy dílny, v textech si udržel majoritu Stralczynský, byť těsně „pronásledován“ Ivanem Hlasem a Michalem Burešem, kteří Bílou nemoc provázejí už delší dobu. Kapela má na této desce poslední možnost vyžít z minulosti, a pokud má zálusk na další řadovku, musí nutně dojít ke konfrontaci starého repertoáru s novou krví (zejména v otázce hudby). Melodie Ivana Němce, Ivo Hlocha a Jana Buriana naznačují, že to půjde zvládnout, ale to už se asi dívám moc dopředu.
Délka – 19 písní a necelých 67 minut, to je mezi živáky slušný standard. Tracky jsou samozřejmě protahovány potleskem publika (místy i poněkud nepřirozeným, skoro jakoby „předplaceným“ vřískotem) a občas nějakým průvodním slovem.
Hosté – do Malostranské besedy si našlo cestu trio, jehož členy na první pohled takřka nic nespojuje (Ivan Hlas, Věra Martinová, Wabi Daněk). Zatímco Hlas má k Bílé nemoci silné autorské vazby a jeho přítomnost na pódiu je logická, o tom, co přivádí zbylé hosty, se může posluchač jen dohadovat (přátelství, reklama, náhodné losování? kdo ví…). Věra Martinová pomohla ve dvou skladbách druhým hlasem, zatímco Ivan Hlas a Wabi Daněk odzpívali jen po jedné písni, ale zato sólově. Druhý jmenovaný mne ve Vlcích, z jejichž melodie a aranžmá doslova čiší Chris Rea, opravdu překvapil, zřejmě proto, jak zde kontrastuje jeho vlastní vysychající pero s „čerstvou“ tvorbou někoho jiného. Kdyby Wabi místo bestofů a drtivých valašských stylů natočil něco takového, utíkal bych si to hned koupit.
Kvalita – jak po technické stránce (Zdeňku Hříbalovi je za mikrofonem na pódiu kupodivu rozumět mnohem lépe, než na předešlých Zlodějích obálek), tak i stran instrumentálního provedení je deska na výtečné úrovni. Aranžmá bohaté na kytarové efekty a saxíkové dechy, občas zazní housle či klávesy, na první poslech vše tam, kde to má být, až se mi málem nechce věřit, že tohle je živák.
Etc… – stejně jako na minulé desce, i v tomto případě je booklet poskládaný z netradičního formátu papíru. Pryč s uniformitou obyčejných knížeček! Jako člověka, který tráví deset hodin denně před monitorem PC, by mne potěšila datová příloha v podobě formátu CD-EXTRA, která se dle mého soudu na tento typ desek výborně hodí (čímž zdravím Vlastu Redla a jeho videoklipy). Bohužel, nebylo mi přáno.
Máte-li pocit, že jste se právě dočetli na poslední řádky strukturovaného životopisu jednoho CD namísto seriózní recenze, upřímně se vám omlouvám. Pokud však ve vás zůstal dojem jisté zajímavosti a povšimnutíhodnosti probíraného alba, mé snaze bylo učiněno zadost.
Bílá nemoc Malostranská beseda live, 2001 Blue Records, celk. čas 66:56
Marie si rozpouští vlasy – Jahodový pole – Možná tě stačí… – Velký píchačky – Blues pro věřitele – Soukromý šílenství – Dovzpomínky – Dermacol – Levitace – Den motýlů – Za barevným sklem – Prsty na strunách – Smíchovskej ležák – Pater noster – Vlci – Buddha, noc a imitace – Pod dekou – Funus blues – Beseda
