Poměrně rád a často se vracím k albům Cop Lucerna Live, Pár minut a Bič. Proto jsem se těšil na nové album, které si Cop vydal coby dárek k 25. narozeninám. Když se obálka od Míši Leichta objevila v poštovní schránce, byl jsem zvědav, co Copáci ve studiu předvedli.
Téměř u každého alba, které se mi dostane do ruky nejdřív studuji booklet. S tím si ale Cop moc práce nedal. Kromě úvodní stránky zde najdeme několik rádobyvtipných odpovědí na otázku Proč posloucháte Cop?, několik pidifoteček s opět rádobyvtipným poděkováním všem těm kteří… a v neposlední řadě taky…, seznam písní (bohužel bez stopáže – to pak zase bude stesků, proč nás v rádiích nehrají…)a z druhé strany skládačky plakátek. Pokud by vás zajímaly texty, máte smůlu. Nehledejte! Možná jsou na CD, protože se jedná o CD extra, ale když jsem album poslouchal, neměl jsem počítač k dispozici… Na poslední straně se ještě dočtete složení Copu v době nahrávání a jména dvou hostů, kteří si zahráli v písni Blues (Vláďa Čížek, Slávek Franc). Tedy – možná zahráli, možná zazpívali. Jak se na skladbě oba pánové podíleli se totiž také nedozvíte.
Tak – dost bookletu, pojďme k muzice. Již jsem napsal, že předešlá alba Copu mám poměrně rád. Obsahují silné melodie a kvalitní texty. Tentokrát se Cop spolehl až na dvě písničky Františka Černého a jeden text V. Mottla na vlastní autorský potenciál. A nejsem si zrovna jist, že to bylo dobře. Melodicky se Cop tímto albem vrací k základům bluegrassu, což není nic špatného. Jenže sílu melodií, která mě tak brala u předchozích desek zde nenacházím, ba ani po několika desítkách poslechů nedokážu spolehlivě zanotovat ani jedinou píseň alba. Třeba drmolení v Lady bych dokonce za melodii snad už ani nepovažoval…
Ještě horší mi přijde album Jedním tahem po stránce textové. Rýmy jsou kostrbaté, občas zaslechnete obrácený přízvuk či dlouze zazpívanou krátkou slabiku… O poznání lépe vyznívají písničky Jirky Vopavy, které mi přijdou řemeslně lépe zvládnuté a ne tolik kostrbaté. Například Jedním tahem je textově povedená.
Na albu najdeme i jednu instrumentálku. Jedná se o skladbu Martina Fridricha Dave´s Breakfast a s tou se dostáváme ke kvalitě instrumentace. Zde pánům z Copu nelze nic vytknout. Na své nástroje opravdu umí a i celkové aranže působí kompaktně i když nijak novátorsky. Se zpěvem už to je horší. Místy působí křečovitě a já osobně Míšův chraplák nemusím – zvlášť ve vypjatějších pasážích.
Ale i k pochválení se najde – třeba závěrečná, spíše do folku laděná, píseň Osud. Ta se podle mě povedla od A do Z. Ale to je na celé album zatraceně málo. Bohužel.
Cop – Jedním tahem… vydáno v roce 2003
Stokrát (M. Leicht/M. Leicht) * Lady (M. Leicht/M. Leicht) * Jedním tahem (J. Vopava/J. Vopava) * Blues (M. leicht/V. Mottl) * Dave´s Breakfast (M. Fridrich) * Chvíli zapomenout (J. Vopava/J. Vopava) * Divný čáry (J. Vopava/J. Vopava) * Půlnoc (M. Leicht/M. Leicht) * Ve dvou to jde líp (F. Černý/F. Černý) * Ze života (M. Leicht/M. Leicht) * Nedívej se zpátky (F. Černý/F. Černý) * Osud (M. Leicht/M. Leicht)
Celkový čas: 32:16
