Vydavatelství Indies připravilo pro folkové fanoušky reedici alb písničkářky, skladatelky a kytaristky Dagmar Andrtové Vońkové a to dokonce na dvojalbu v celkové délce více jak dvě a půl hodiny. Časově CD zahrnuje téměř třicet let tvorby písničkářky, která je bezesporu naší nejvýraznější ženskou folkovou osobností
Dagmar Andrtovou Voňkovou jsem poprvé uviděl a uslyšel někdy v osmdesátých letech na Vokalíze a byl to ihned napoprvé velmi silný zážitek. Zážitek číslo jedna je způsob jejího hraní. V době, kdy se její folkoví kolegové pouštěli maximálně do rozkládání akordů, Voňková se kytary zmocňovala naprosto živelně. Používala tehdy u nás nevídané kytarové techniky, zejména techniku "two hands tapping", která připomíná hru na klavír, kdy se člověk strun na kytarovém hmatníku dotýká oběma rukama s možností hrát jednou rukou melodii a druhou rukou akordy s basovými linkami. (U nás to používá málokdo, naposledy Jeroným Lešner v písni Džbány). Voňková pravděpodobně tehdy neměla potuchy o kytaristech typu J.Scofield a S.Jordan a pozoruhodné je, že ke všem těmto postupům došla sama. Poté, co se vymaníte z prvního zážitku, začnete vnímat hudbu a texty. Andrtová hned od počátku preferovala, to co dělá písničkáře písničkářem – silný text. K němu uzpůsobuje hudební kompozice a zpěv. Uchyluje se často k lidové písni, ale bere si z ní jen způsob sdělení, jinak je nadčasová a originální. Právě to ji možná řadí k word music, tak ji chápou v cizině, kde je možná známější než u nás doma.
Dagmar Andrtová Voňková vešla ve známost v sedmdesátých letech. Vyhrála píseň roku v anketě časopisu Mladý svět, seznámila se se Spirituál kvintetem, poznala tehdejší folkové osobnosti typu Hutka, Třešňák a byla součástí Šafránu. Za její postoje i za to, že bez požehnání tehdejších kulturních dohlížitelů (Artia) pronikla ve známost do ciziny, byla peskována, vyšetřována a zakazována. Přesto se podařilo dost jejich písní té doby nahrát, vydat a zachovat. V devadesátých letech se z rodinných důvodů poněkud odmlčela, ale v poslední době opět čile koncertuje.
Na dvojalbu Milí moji je zachycena její tvorba od roku 1976 až do poloviny let devadesátých. Album je unikátní i tím, že v jediném okamžiku můžete sledovat celý písničkářský a osobnostní vývoj a zrání. Od jednoduchých, čirých až průzračných balad po vyzrálou současnost.
V ochutnávce MP3 jsem pro vás připravil tyto lahůdky:
Vyhozený blues je z roku 1976 a představuje rannou etapu tvorby Dagmar Andrtové Voňkové. Písnička by mohla být vzorem i pro dnešní písničkáře, pro svou jednoduchost a účinnost. Tím trochu připomíná píseň Všechny ty jednoduché věci od Jana Matěje Raka.
Ze stejného období je i Travička (1982)
A nakonec píseň Proradnice nahraná v roce 1994 představuje už současný, hutnější projev a sdělení.
Celkově jde o významný, dlouho chystaný vydavatelský počin, kde se podařilo soustředit písně, o kterých si pamětníci mysleli, že nezůstaly dochovány. Zároveň je Dagmar Andrtová Voňková stále velmi inspirativní pro oučasnou folkovou scénu, která se právě na přehledu její tvorby může přesvědčit, jak už vše bylo vlastně objeveno a trochu pozapomenuto.
Milí moji
CD 1
Dagmar Andrtová-Voňková
1. Ej, po poli jsem chodila 6:30, 2. Lipečka 4:06, 3. V poli stojí trnina 5:30, 4. Pohanský svátek 3:30, 5. Chlapci na tom horním konci 6:36, 6. Ej, sluníčko, vstaň už 6:24, 7. Skála 5:24, 8. Cikánská koncovka 2:12,
Bonusy 1986-1995
9. Popado, popado 3:06, 10. Z Vihorlatu 2:24, 11. Makovice 3:36, 12. Tam v Sihoti 3:03, 13. Tvůj byl jsem orel 4:54, 14. Desatero noh 4:36, 15. Holoubek 4:30, 16. Duj, větříčku 6:12, 17, Sokolníkova dcera 4:23
Celkem 1:17:41
CD 2
Živá voda
1. Živá voda 4:50, 2. Břicho 7:27, 3. Tobě 5:45, 4. Bez anděla 1:40, 5. Skočila panenka z věže 8:20, 6. Zlatá brána 8:10, 7. Zpěv 3:50
Bonusy 1976-1994
8. Chlapci na tom horním konci 4:27, 9. Holoubek 4:00, 10. Vyhozený blues 3:46, 11. Na tom poli širém 3:23, 12. Carský soud 2:27, 13. Travička, 14. Štěkají po mně výčitky 4:24, 15. Jmelí 4:10, 16. Proradnice 3:42, 17. Tvůj byl jsem orel 5:22,
Celkem 1.17:34
