Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2002
Celkový čas: 26:37
Celkové hodnocení: lepší průměr
S nahrávkou, kterou – vzhledem k její délce – můžeme považovat za plnohodnotné album pouze s přivřenýma očima, se představuje písničkář Daniel Císař. Termín „písničkář“ vnímejte jako „člověk, který si písničky píše a sám si je zpívá“. Hudební doprovod v případě této nahrávky svěřil jiným a je vlastně otázka, jestli desku můžeme považovat za Císařův sólový projekt. Autor totiž není na přední straně obalu vůbec uveden. Já jej ale za hlavní postavu alba považuji, protože složil všech 12 melodií a 10 textů a ve všech skladbách zpívá. Protože je však Daniel na naší scéně postavou novou a pro většinu posluchačů neznámou, mohou k poslechu jeho písní přilákat další jména. Tím nejdůležitějším je multiinstrumentalista Dalibor Cidlinský mladší, který má přes své mládí za sebou už dvě výborná nadžánrová alba. Na Císařově projektu hraje na akustickou i elektrickou kytaru, samozřejmě na banjo, dále na basu, na klávesy, programoval bicí a všechny písně aranžoval. Další z muzikantského rodu Cidlinských, Jan, přispěl hrou na housle. A konečně dívčí vokály na albu patří Veronice Andělové.
Podobně jako u jiných projektů Dalibora Cidlinského mám i tentokrát potíže s žánrovým zařazením nahrávky. Do decentního, řekněme softrockového, základu se promítají prvky folku, jazzu (Jak dál), dokonce funky (Vlci), blues (Money), country (Krám) i elektronické hudby (Žalm 22). Při množství automatických bicích a vůbec syntetického doprovodu si říkám, jestli takové album vůbec může oslovit posluchače folku. Ale na druhou stranu – když je může oslovit Luboš Pospíšil, proč by nemohl Daniel Císař? Ano, právě k Pospíšilově tvorbě bych směs žánrů na projektu Všichni chcem do nebe přirovnal. A ještě jedno přirovnání… Na první poslech nenápadný Císařův zpěv mi místy připomíná Roberta Křesťana (Jak dál).
Název desky Všichni chcem do nebe evokuje křesťanskou tematiku písní. Autor však s poselstvím, které chce sdělit, zachází decentně. Čistě duchovních textů je méně (Žalm 22), spíše se zde pracuje se symboly („Není tam nic, řek ten, kdo prošel Woodstockem“ – Woodstock) nebo s mlhavými obrazy. Za nejlepší píseň alba považuji miniaturku 16,5, krásný duet Daniela a Veroniky, jehož text si dovolím ocitovat celý:
„Víš, když padá sníh, když padá déšť, když padá strach z tvýho těla / Chceš, aby byl vzduch, aby byl Bůh, aby byl klid a máma skvělá / Znáš to ze svých snů, to ze svých dnů, to ze svých lží a to jsi chtěla / Být jako je on, jako jsi ty, jako je Bůh, jako je táta s ním / Jenom s ním.“
Ne všechny skladby jsou tak silné, v některých je na můj v kus elektroniky až příliš… Avšak album jako celek působí příjemně a Daniel Císař patří k mým soukromým objevům poslední doby.
