David Stárek je jméno z okolí Jiřího Helekala, který je také autorem hudby u několika titulů na CD, ostatní si napsal zpěvák sám. Texty dodali mimo jiné V. Poštulka, D. Čadek, I. Rössler (ano, ten I.R.), V. Babula, D. Skořepa nebo H. Kubelková. David zpívá a hraje na kytaru, ostatní nástroje obstarali vesměs zřejmě studioví muzikanti. Aranže jsou dílem Davida Stárka a Jiřího Markvarta, ale nic bych nedal za to, že tam slyším především kytary Jiřího Helekala. Producentem byl Josef Mladý. Takto seřazena jména trošku prozrazují, kde je úskalí desky.
David Stárek připomíná zpěvem nesmělého Michala Davida v jeho mládí. To by ještě šlo, tady se obrysy budoucích pater stavby celkem rýsují. Muzika a aranže jsou ovšem svárem modernějšího pojetí country a středního proudu. Z obojího si ale písničky vzaly to méně nápadné a tak sice vystopujeme melodii, ale nikde není přesvědčivě zvýrazněna tak, abychom si jí pískali. Nástroje znějí moderně, ale velmi krotce. Aranžér se nepokusil napsat a producent najmout nějaký neobvyklý nástroj, který by skladby tu a tam oživil. Tempo písniček se pohybuje od středního k pomalému, ale zase: nějaký vydatný cajdák tam také není. V textech se zpěvák pohybuje mezi písněmi o lásce, holkách nalezených či ztracených a prvními filosofickými úvahami o životě. Vše se to koncentrovalo např. v písni Holka, jakou chci mít. Odděleně to uslyšíme např. ve skladbách Jsou chvíle, Tvůj stín a Okno v přízemí.
Ale paradoxně texty a zpěv jsou silnou stránkou desky – v textech se neobjevují klišé v míře více než nezbytné, přízvuky nejsou obraceny a ani nejsou používány zbytečné slovní výplně pro dosažení rýmů. A David zpívá překvapivě dobře – intonuje, má výraz (byť mně připomíná toho, koho jsem napsal o pár řádek výše, ale kdo ho dneska pamatuje, když začínal?). Ani na kloudnou ironickou citaci jsem nic nenašel. Po melodické stránce v kladném smyslu vybočuje písnička Došla nám šťáva (právě v tomto případě nedošla), naopak závěrečná Nevím co s tím jakoby už názvem symbolizovala únavu po dlouhé natáčecí práci – ale ani tuto David nakonec „neodzívl“ – možná proto, že se podílel na textu…
Popravdě řečeno ale nevím, kdo kromě fanynek okouzlených Davidovým zjevem si CD koupí (já ho dostal). Vnímejme desku tedy jako první signál nového sólového zpěváka o sobě – a v tomto případě je zvlášť důležité chystat druhou desku, o které se tvrdívá, že ukáže nejen, že interpret existuje, ale i jeho tvář. A ujasnit si, kde je ještě v záplavě countryových a středněproudých sólistů volné místo. Pokud bych měl skončit tak, jak jsem začínal, tedy alegoriemi o stavbách, řekl bych, že nám na hodně velkém sídlišti vyrostl další panelák. Pro ty, kdož v něm bydlí (nebo si ho postavili) ošklivý není, ale jak to udělat, aby oslovil i ty, kteří se na tu záplavu stejných domů koukají z povzdálí? David by projekt (hlas) měl, teď ještě nástroje a materiál.
David Stárek: Jediná (42 min): Okno v přízemí – Tak se ptám – Tvůj stín – Kouzlo fantazie – První láska – Slza – Jsou chvíle – Holka, jakou chci mít – Jediná – Jediné léto – Došla nám šťáva – Křídla černejch ptáků – Nevím co s tím
