Celý festival samozřejmě netrval jen ty dva dny, jejichž program popisuje tento článek. Jenže lístky na nedělní Cimrmany byly přeci jen příliš drahé a v pondělí, kdy celou akci tradičně uzavírali Třeboňští pištci, jsme už byli na vodě.
Páteční program otevírala skupina Jen tak tak v novém obsazení. Že by skupina hrála čím dál více folkrock, jak jsem někde četl, se mi až tak nezdá, alespoň podle tohoto vystoupení. Ostatně myslím si, že by to byla škoda. Co mě ale opravdu nadchlo, byla nová zpěvačka této jihočeské formace. Ač věkem zřejmě velmi mladá, má hlas jako by si ve všech jihočeských barech dala panáka. Zpěv doprovází živou gestikulací (to je blbý termín! Jenže jiný mě nenapadá), a vůbec celkově působí dojmem, že své vystoupení velmi prožívá.
Skupinou Jen tak tak jsem začal proto, aby úvod článku působil trošku optimisticky. A teď tedy z jiného soudku. Výkon dvou moderátorů (v programu napsáno: uvádí Petr Stolař a Divadlo v Pytli) bylo něco, co bohužel nejde slovy popsat. V pátek měli sice na sobě jakési humorné oblečky a v sobotu vypadali jako piráti, ovšem bavil se málokdo. Působili dojmem, jakoby uváděli dětský den, nebo nanejvýš pořad Rande. Diváci si tedy mohli zkusit chytání plastových rybiček v plachtě držené jinými diváky, což se vše dělo za lavičkami, takže se lidé zatím koukali na prázdné pódium. Mohli jste si vyzkoušet, jestli znáte jména všech sedmi trpaslíků, na šťastné výherce (hádejte věkové rozpětí) pak čekala výhra – Fernet. Proběhla i soutěž v modelování masky kozla atd. Zapojil jsem se do několika zajímavých diskusí mezi diváky, jejichž téma by se dalo pěkně vyslovit Janouškovskou otázkou No je to možné tohleto? Shodli jsme se, že není. Ale bylo!
Ale věnujme se dál pátečnímu programu. Zahrál nám K+K Band a při jejich vystoupení se šum v hledišti oproti předchozí kapele podstatně zvýšil. Není se co divit, znám dost málo lidí, kteří na vyhřátém letním zámeckém nádvoří budou v klidu poslouchat dost dlouhý blok instrumentálek. Každá hudba má podle mě své prostředí, kde je jí nejlépe. Ale jde o věc názoru, nedávno jsem se dočetl, že za pár let bude tato kapela hlavní hvězdou velkých festivalů.
Mnozí z návštěvníků však na třeboňské hraní loňského držitele Krtečka hned tak nezapomenou a já také ne. Tak hloupou historku jako od ústřední dvojice K+K bandu jsem z pódia za dlouhé roky neslyšel. Karel Plíhal svůj blok časově protáhl asi na dvojnásobnou dobu, ale jako jeho velký příznivec jsem vůbec nelitoval. A jelikož si ho diváci ještě dlouho vytleskávali, nebyl jsem asi sám. Cimbal Classic má s přibývajícími léty hraní stále lepší repertoár a dost chytlavých a chytrých písniček, které na živo vyznívají ještě lépe než z desky. Stále ještě vzpomínám na jejich báječný koncert v rámci „vánoční“ Telče. Jana Spáleného a ASPM si obvykle rád poslechnu a jejich hudba se mi líbí. Jaké však byly pocity většiny diváků si netroufám odhadovat. Písně ASPM jsou obvykle velmi dlouhé a obecenstvo na lavičkách dost prořídlo. Odešli i všichni mí přátelé. Vydal jsem se je tedy hledat na tábořiště, kde jsem i část z nich našel. Druhá půlka prý byla na náměstí, kde se skvěle hrálo a zpívalo, údajně zásluhou Jeronýma Lešnera. (Pokud to není pravda, tímto se Jeronýmovi omlouvám). Na nádvoří zámku končil program Copem a Fleretem s Jarmilou Šulákovou.
V sobotu proběhla open scéna v parku, jejíž vítěz (Noi) postoupil na hlavní scénu. Neviděl jsem, nereferuji. Nestihli jsme přijít před bránu zámku půl hodiny před začátkem koncertu a jelikož lavičky zdaleka nepokrývaly celou volnou plochu, usedli jsme pod vzrostlým stromem, vedle obřího kontejneru a záchodů. Moc toho zde vidět nebylo a slyšet už vůbec ne. Každoroční třeboňský problém (stánky jsou přímo na nádvoří a hulákající opilci dělají neuvěřitelný rámus) byl umocněn stanovištěm sponzorského Fernetu, odkud šel hluk v pohodě přehlušující hlavní pódium. Divák sedící přímo za kontejnerem vtipkoval na téma názvu festivalu. „Co takhle Okolo fernetu?“, navrhoval. (Pro neznalé: každoročně se opakující scéna. Diváci v Třeboni čekají s lístky u brány, kde pořadatelé zvyšují napětí a pustí rostoucí řadu s náležitým zpožděním po uvedeném čase. Následuje klus a boj o lavičky. Pokud přijdete v čase začátku koncertu, máte smůlu). Takže jen telegrafický výčet těch, které jsem trošku slyšel a trošku i viděl: Voxtet, Pavel Dobeš, Javory, Nezmaři. Na vystoupení tria Prokop – Hrubý – Andršt jsem se dostal na lepší místo a stálo to za to. Pokud máte šanci navštívit jejich vystoupení, neváhejte.
Bylo kolem půlnoci (možná i něco po ní) a měl přijít závěrečný hřeb večera Dan Bárta. Koncert, který nikdo z předcházejících účinkujících nenarušil dlouhým laděním, dostal vážnou trhlinu. Pan Umělec se svou kapelou se totiž v tuhle pozdní noční hodinu chystal velmi umírněným tempem. Spíš by se dalo říct, že všichni na pódiu pokuřovali, debatovali a vzájemně se poplácávali po zádech. Diváci pískali na prsty a občas se ozval nějaký ten ne zrovna pochvalný výkřik na pana Umělce. Když pak hudebníci začali opravdu ladit, trvalo to chvíli a Dan Bárta mohl po padesátiosmiminutové přípravě vykřiknout své OK! (Poznámka: čas začal měřit můj kamarád, když moderátoři ohlásili delší pauzu a odešli). No, schválně řekněte, po tak dlouhém čekání, nezůstali byste na celý koncert oblíbence našich akademiků? Já tedy ne. Když hodinu sedíte v noci a nic se neděje, začne akutně hrozit usnutí. Po první písni pana Bárty jsme se tedy zapojili do proudu diváků odcházejícího ze zámeckého nádvoří.
A jedna dobrá zpráva na konec: na třeboňských festivalových koncertech bylo zakázáno fotografování. Všichni však vesele fotili, jak jim bylo libo. Naplňuje mě to optimismem. Něco mi totiž říká, že když je obsahem nějakého nařízení evidentní konina, lidi se vám na to nařízení vykašlou. Ještě, že tak.
