Bluegrass je v České republice u jedněch velmi populárním, u druhých trochu vysmívaným žánrem. Ve skupinách se přeskupují hráči nadprůměrným tempem, a přitom se laikovi může zdát, že všichni hrají to samé. Proto i v bluegrassu platí, že k popularitě je třeba se něčím odlišit nebo se vypracovat k dokonalosti. O tom, jak se to daří Reliéfu, jsem si povídal po jeho říjnovém koncertu v Malostranské besedě se Zbyňkem Burešem.
Reliéf je zvláštní tím, že téměř všechno zpíváte v angličtině, a přitom to nejsou jen převzaté věci. Kolik z toho, co dnes zaznělo na koncertě, bylo autorských?
Dneska asi tak čtvrtina. Koncerty se nedají stavět jen na naší – tedy přesněji řečeno mé – tvorbě, protože já píšu spíš pomalé písničky, kdežto pro bluegrassové publikum je nutné hrát spíš rychlejší. Proto mé písničky vždycky vkládáme mezi převzaté. Na cédéčku si to ale můžeme dovolit udělat jinak a zařadit víc vlastních písní.
Nejen zpěvem v angličtině, ale i zpěvem na jeden mikrofon, stylem a celkovým pojetím si vás zařazuji k tradiční větvi bluegrassu. Cítíte se být tradiční kapelou a pokud ano, chcete jí zůstat, nebo se odklonit jinam třeba jen texty v češtině?
My se už za tradiční skupinu moc nepovažujeme a odklon nezadržitelně probíhá. Je to zřejmé třeba z desky, jejíž natáčení chystáme na únor a na níž je řada mých písniček, které se bluegrassem určitě nazvat nedají. K tomu jsme zařadili dvě věci od Toma Waitse, to je také jiný žánr. K češtině ovšem nesměřujeme, takové pokusy tu byly a zavrhli jsme je. Nebyli jsme schopni najít vhodného textaře, který by vyprodukoval texty, jaké bychom byli ochotni zpívat. A já sám v češtině žádný text napsat neumím.
Na nebluegrassových festivalech, jako například Zahrada, Prázdniny v Telči, Folková růže se s vámi nesetkávám. Čím to je? Cíleně na takové akce nejezdíte?
To je asi tím, že nás tam zatím nikdo nepozval (smích). Pokud nás někdo pozve a dá nám nevelký honorář, velmi rádi přijedeme. Ale zrovna u těchto festivalů se to ještě nestalo. My se z principu žádným festivalům nevyhýbáme, naopak bychom rádi našli nové posluchače. Naše muzika by mohla být zajímavá i pro nebluegrassové publikum, dokonce bychom chtěli proniknout i na nějaký rockový festival a zapracovat do některých skladeb bicí. Pokud se domluvíme s nějakým bubeníkem a secvičíme s ním pět až sedm písniček, určitě to chceme zkusit.
Reliéf s bicími, to je velice zajímavá představa.
Na naší právě dokončované desce už s nimi jednu píseň máme a na té chystané budou asi tak tři.
Těch desek je nějak hodně najednou â jedna se dokončuje, druhá už se chystá. Abych se zorientoval, co všechno jste nahráli?
Nejdřív to byl maxisingl nahraný v roce 1998, který jsme nejdřív zamýšleli jen jako demo, ale protože se docela povedl, normálně jsme ho vydali. O rok později pak už vzniklo dlouhohrající CD Leaves In The Wind a loni to bylo další bez speciálního názvu, jmenuje je jen Reliéf 2001. Letos jsme natočili vánoční album, to obsahuje věci, které už léta hrajeme na našich vánočních koncertech: například několik písní ze souboru Česká mariánská muzika od Václava Adama Michny z Otradovic v acapelové podobě, samozřejmě několik koled a na závěr Narodil se Kristus Pán. To nahrajeme příští týden s dalšími lidmi ve dvanáctihlase. A to je zatím všechno, příští rok v únoru chceme nahrát řadové cédéčko s názvem Suburban Street.
Kdy bude křest vánoční desky?
Chystáme ho na 3. prosince do Zrcadlové kaple Klementina.
Jirka Holoubek na koncertě říkal o písničce Ready For The Times, že ji na té chystané desce mít nechceš, přestože se jemu – a mně taky – dost líbí. Proč?
To má jednoduchý důvod. My jsme tuhle píseň převzali od skupiny New Quicksilver notu od noty včetně sól, původně to byl snad nějaký bigbít, nevím. A tahle kapela to nahrála na desku v roce 1985, dokonce se deska po té písni jmenuje. Proto nám připadá nesmyslné a drzé nahrávat něco, do čeho jsme nepřinesli žádný vlastní vklad.
Pojďme k tobě osobně. Před pár lety jsem tě slyšel hrát s E. G. Revivalem…
…s těmi hraju pořád (smích)…
… a zmiňuju to proto, že jsi tam zpíval nejvyšší party, horalské high tenory, což bylo pro mě velké překvapení. Ty jsi přece vždycky v Reliéfu zpíval bas. A dnes jsi zase v sólech lezl do výšek.
Já vlastně nejsem bas, když na to přijde. Navíc dneska mi kvůli nachlazení basové party moc nešly. Chodím na zpěv a můj učitel tvrdí, že jsem tenor. A tak lezeme pořád výš, navíc se teď učím používat falzet, což zase přidává rozsah nahoře.
Tím pádem si můžete v kapele hlasy mezi sebou přehazovat. Jirka třeba dnes v jedné acapelovce zpíval bas.
To je pravda, možnost různého postavení hlasů je velké štěstí.
Necháváte si v tom volnost, anebo směřujete prostě k tomu, že Jirka zůstane na basu a ty budeš mít tenor?
Záleží na tom, jaká je ta která písnička. Zrovna ta, kde Jirka zpívá bas, jednak není pro něj tak hluboko, jednak to celé stojí na sólovém hlasu. V jiných acapelovkách, kde je bas hlubší, ho normálně zpívám já. Teď v jedné písni zkusíme prohodit Tomáše s Pavlem a uvidíme, co to udělá.
Vokální výkony, zejména právě v acapelových skladbách, je vaše další charakteristika a velké plus. Odkud ty písničky berete?
Hlavním zdrojem byla skupina Quicksilver, přezpívali jsme téměř všechny jejich acapelovky. Pár dalších jsme našli po různých zpěvnících, také jsme použili již zmiňovaného Michnu. Ovšem teď už není moc odkud brát, snad se ale ještě něco najde.
Působíte tak suverénně, že si každý řekne: panejo, ti spolu určitě hrají aspoň deset let.
Tak deset let to ještě není, existujeme od prosince 1995, takže necelých sedm. Ještě se pamatujeme na první vystoupení, proběhlo v Pardubicích na bluegrassové dílně.
Míříte do profesionální sféry?
Ne, tím se živit nedá. A i kdyby si nás někdo všiml, patrně by si nakladl spoustu podmínek, které by nás omezovaly v tom, co chceme my sami. A taky máme svá civilní povolání. Takhle nám to vyhovuje.
A když ne do profesionální sféry, co aspoň do USA nebo do západní Evropy, když zpíváte anglicky?
Na takovou cestu je potřeba mít hodně času, aspoň pár týdnů, a to se s normální dovolenou těžko zvládá, je potřeba se vymanit ze spárů školy a tak. Jezdíme relativně pravidelně do Anglie – příští rok pojedeme do Skotska, občas také do Německa. Amerika je pro nás zatím vzdálená.
