Na rozdíl od prvního alba na básně Bennyho Andersena, které s názvem Unavený válečník vyšlo už před čtyřmi lety, se tentokrát na výsledku podílelo mnohem méně osob. Pochopitelně opět Benny Andersen jako původní autor a opět citlivý překladatel František Fröhlich. A nepočítám-li zvukaře a techniky, kteří bezejmenně nahrávali a masterovali, vše zbylé obstaral tentokrát Jan Burian sám: básně nejen zhudebnil, ale také sám nahrál a nazpíval.
Z pohledu bohatě instrumentované masy, která se na nás každodenně valí z rádií, je hudba na albu Drtivé jistoty vlastně primitivní (přestože v porovnání s Burianovými „obyčejnými“ písničkami je naopak mnohem propracovanější). Obstarává ji jediný hudební nástroj, a to klavír. Jan Burian ho navíc málokdy nechává rozeznít fortissimo, spíš drobnými detaily dokresluje text a vůbec atmosféru písniček. Například v Zimě vykouzlí zvonění rampouchů i skřípání bruslí na ledu, v Podzimu vytvoří dojem skutečného fičení větru, a když se s ním ocitnete V baru, padne na vás de(p)ka opravdového smutku. Není pochyb, že mu texty sedly dokonale, a když vám zpívá monolog kufru v písni Nepokoj „Ale nejradši ze všeho / mě někde zapomeň / v zastrčené synagoze / v džungli nebo v opiovém doupěti / na vrcholu Kilimandžára / na dně velkoměsta /(…) jedno kde / jen ne tady / kde každý ví že má svý jistý / kde každý ví že se nikdy nic nestane“, bez problémů mu uvěříte – takový je i on sám. V Burianově podání najdeme přesně naváženou dávku lidskosti, suchého humoru i drsnosti a smutku, on se prostě s básněmi dokáže stoprocentně ztotožnit, o čemž sní každý textař. Přitom texty jsou opravdu básnické, nikoliv nějaká průměrná folková vata:
takhle v zimě se často přistihnu
jak myslím na léto
trucovitou loďku u břehu
mokré lidi skládací racky
zmrzlinu pivo večerní táborák
rukavicprosté soužití a nechlazené tváře
(To vše)
nakonec
už je to všechno jen rozběh
a když má člověk skočit
je k smrti unavený
(Život)
Mezi texty převažují dvě hlavní linie: přírodní lyrika (najdeme zde písně věnované každému ročnímu období) a zamyšlení nad smyslem života. Při poslechu desky jsem měl pocit, že to druhé převažuje, ale je to dáno asi větší závažností tohoto tématu, nikoliv větším počtem textů jemu věnovaných.
Zhudebnit báseň ale není nic jednoduchého, obzvlášť ve volném verši. Bohužel se každý muzikant v takovém případě musí vyrovnat s tím, že báseň trochu deformuje podle svého vidění, kdežto někdo druhý by třeba rád zdůraznil jiná slova a vybral jiný slogan jako refrén a celé to vzal pomaleji. Přinejmenším z formálního hlediska je ale vše v pořádku: rytmus řeči odpovídá rytmu hudby, forma obsahu. Ostatní je na subjektivním vnímání každého posluchače, mně se naprostá většina skladeb na albu v tomto směru líbí.
Zbývá poslední úhel pohledu – zpěv. A tady je podle mého názoru jediné zřetelné úskalí celého projektu. Ve snaze o kompaktnost a jednoduchou realizaci si Jan Burian nazpíval všechno sám. Kdo nezná jeho projev, možná se bude cítit rušen a bude mu trvat dlouho, než si zvykne, pokud vůbec. Burian není zpěvákem s uhlazeným a jemným hlasem, jeho zpěv je spíš nepříjemný, což se projevuje v dlouhých tónech, zejména zpívá-li hlasitěji. Naopak pokud ztiší a přiblíží se běžné řeči, náhle se posluchači přiblíží na dotek, a ten tak nepřeslechne sdělení. Ano, sdělení, o to tady jde především. A tak, nesedne-li vám hlas, přečtěte si texty sami. Jste-li přemýšliví, bude mít váš mozek potravu na dlouhou dobu.
Recenze většinou končívají doporučením „tohle album si kupte“. Drtivé jistoty můžete ovšem pořídit i skoro zadarmo, přesněji za cenu připojení k Internetu. Na webových stránkách Jana Buriana je celé ke stažení v MP3 včetně textů.
Jan Burian: Drtivé jistoty (Nezávislý – Modlitba před jídlem – Život je úzký a vysoký – Podzimu – Zimě – To vše – V baru – Dezinfektor – Jaru – Nepokoj – Tvář na tváři – Nejvyšší čas – Život, vlastním nákladem 2003)
