Press "Enter" to skip to content

EBENI DVOJÍM POHLEDEM

Bratři Ebenové v Brně

V souvislosti s vydáním svého třetího alba Já na tom dělám vyrazili bratři Ebenové na krátké koncertní turné. Jednou ze zastávek na šňůře byl klub Fléda na Štefánikově ulici v Brně, kam jsem v pondělí 28. října večer zavítal i já.

Sourozenecké trio, posílené o „rockové dinosaury, brontosaury a tyranosaury“ (parafráze výroku Marka Ebena) ze skupiny ETC, zahájilo otevírací písničkou z minulého alba Tichá domácnost. K tomu totiž před sedmi lety žádné turné neproběhlo, a proto po něm Ebeni sahali téměř stejně často jako po novinkové kolekci. Hned po úvodní Za malou chvíli předvedli nepřekonatelnou úpravu části Kollárovy Slávy dcery – oproti albové verzi předsadili před první sloku závěrečný nejsilnější slogan.

Z nového alba zazněly během téměř dvouapůlhodinového koncertu skoro všechny skladby – s výjimkou Sprostého chlapa, kterého na desce interpretuje Jiří Schmitzer. Obrovský úspěch sklidily parodické a satirické skladby Trampská a Je to takové…, singlový hit Já na tom dělám (s bušením kladivem do kolejnice a se sympatickou hráčkou na pumpičku Ivou Bittovou), ale i vážnější Senecte, pomoz, podle mě jedna z nejsilnějších skladeb desky.

Z Tiché domácnosti zazněly stěžejní hity Za malou chvíli, O balónu, Jak do dělaj kosmonauti (jako přídavek) i oba duety s Ivou Bittovou Chůze a Tichá domácnost. Chyběly například písně Voda se neutopí, Já se v tom nevyznám nebo Balík. K prvnímu albu Malé písně do tmy sáhli Ebenové jen výjimečně (Kravata č. 5). A pokud se nemýlím, ve dvou případech si mohli návštěvníci koncertu vychutnat nealbové kousky: pochmurnou Mors ultima linea rerum s využitím prvků gregoriánského chorálu a znělku televizního pořadu Na plovárně jako jeden z přídavků.

Milovníci laskavého humoru a vybraného hereckého vystupování Marka Ebena určitě nebyli zklamáni. Překvapit snad mohly některé drsnější texty (Senecte, pomoz, Hotely), které však hlavní protagonista vyvažoval laskavějšími nebo melancholičtějšími písněmi (Na růžích ustláno, Něva, oba Shakespearovy Sonety). Komentář mezi písněmi byl střídmý a samozřejmě dostatečně vtipný, i když se mluvilo o vážných věcech.

I když stál koncert hlavně na populární osobnosti Marka Ebena (který ani nepovažoval za nutné v závěru vystoupení představit sám sebe), večer se nesl ve znamení vynikajících hudebních výkonů obou zbývajících bratří i doprovodné kapely. Ta hrála ve složení Jiří Zelenka (bicí), Jiří Veselý (baskytara), Pavel Skála (kytara) a Jaromír Honzák (kontrabas). Sestava v jednotlivých písních se samozřejmě dle potřeby proměňovala, David Eben střídal sopránsaxofon a klarinet, jeho bratr Kryštof si od klavíru odskočil třeba k akordeonu a Marek si odskakoval z centrálně umístěné „barové židle“ ke klavíru. O pumpařském i pěveckém výkonu exkluzivního hosta Ivy Bittové jsem se už zmínil.

Po skončení koncertu se potvrdil můj dojem, že Ebeni, i když jako skupina existují-neexistují, patří ke špičkám naší folkové hudby a že se nebojí nabízet posluchačům i náročnější přesahy do dalších žánrů. K tomu jim výborně pomáhala rocková rytmika, výborný kontrabasista Honzák i nadžánrový kytarista Skála. Marek Eben dokázal, že je nejen skvělým televizním moderátorem, ale i příjemným bavičem a charismatickým zpěvákem. Nevím, zda budou Ebenové v budoucnu pravidelně koncertovat. A už vůbec netuším, kdy zase zavítají do Brna. O to jsem raději, že jsem při této výjimečné hudební události nechyběl.

(Na závěr bych rád poděkovat provozovatelům klubu Fléda, konkrétně Petru Vídeňskému, že jsem se i přes svůj poměrně pozdní zájem mohl na vyprodaný koncert dostat.)

Milan Tesař

Luxusní štace EBENů
aneb Ebeni baví sebe, své hosty, svého producenta a své publikum


Pondělní sváteční (28. října) večer oslavila brněnská Fléda důstojně. Jednalo se nepochybně o comeback (po 12 letech) roku při příležitosti vydání jistě jedné z nejlepších tuzemských desek roku – „Já na tom dělám“, bratří Ebenů.

Bratři povyrostli jak věkem, vousy, zkušenostmi, tak hudebně, ať už za to mohou geny (po otci či strýčkovi Iljovi) či značnou měrou vlastní píle a pracovitost.
Marek je nepochybně velmi kreativní autor hudby i textů a s českým jazykem nakládá a hraje si jako jen málo vyvolených tvůrců (typu Nohavicy, Plíhala či Skoumala). V jeho šuplíku bude jistě ještě řada pokladů… a sem tam obšťastní svými dílky i jiné interprety, např. Mišíka (CD Město z peřin).

Marek je nepochybně tahoun a hlavní hvězda Ebenů.

A nutno říci, že výběr songů na nejnovější CD se bratrům velmi povedl. Mně osobně se nejvíc líbí asi píseň, kterou napsal Marek ve chvíli, kdy už bylo celé album hotové a chyběla jedna jediná skladba. Tehdy zřejmě sedl a složil „Nikdo to nebere“, jež i ve Flédě vyzněla skvěle.

Jak říká Jiří Černý, Markova laskavost lidská se projevuje i v hudbě, a pokud vůbec hudba může být laskavá, pak ta Ebenů taková určitě je.

V minulosti Ebeny opečovával Z. Vřešťál s K. Plíhalem, jenž pro zaměstnanost nad Kainarovými texty tentokrát odřekl, a tím se nabídla šance jako producentovi desky Pavlu Skálovi (ETC, Marsyas ad.). Ten ji využil ku prospěchu díla. Jeden z nejhumornějších okamžiků večera byl ten, kdy Skála zasedl k lap steelu a spolu s Markem a kytaristou J. Veselým zahráli líbeznou „Trampskou“.

Rockové legendy jako baskytarista Jiří Veselý či bubeník Jiří Zelenka (oba ETC) tentokrát propůjčili své nástroje a umění trochu komornější muzice.

Nechci vypočítávat jednotlivé skladby, nástroje, obsazení a jeho změny ani dramaturgii, která neměla chybu. Snad jen zmíním, že saxofony a klarinety nejmladšího Davida dodávají téhle muzice říz a něco tak říkajíc nadpozemského či kosmického..

Jo a kontrabasista Míra Honzák je snad ještě lepší než Barťák na CD!

Chyběla snad jediná skladba, „Sprostej chlap“, ovšem Jirku Schmitzera lze nahradit těžko, ale třeba se dočkají ti, kteří přijdou na Fidlovačku. Možná tuhle píseň nahradila ta, kterou zahráli jako první z dvojice divadelních songů („Mors“) a která není na žádné desce.

A teď ta luxusní štace – štěstí prostě měli ti, kdo se dostali v sobotu večer do Lelekovické Sokolovny a my v pondělní Flédě. A luxus pro Ebeny a nás diváky spočíval v hostování Ivy Bittové! V domácké mikině vystřihla několik kousků s Ebeny, které nepochybně patřili k vrcholům večera, zvláště „Pomalá chůze“.

Tak bráchové, příště snad dřív než za 12 let (koncerty) a dřív než za 7 (album)…

A vy ostatní neváhejte, bez ohledu na to, co letí na hitpárádách rádií, tuhle desku si vypalte, půjčte, stáhněte někde z internetu, kupte bližnímu jako dárek, prostě nenechte si ji ujít!

Klub Fléda, Brno, 28.října 2002, vstup sezení 280 (Ticketstream)

Petr Vlasák

čtenářský příspěvek