Každoročně festival Zahrada objeví pro folkové publikum někoho dosud neznámého. Velký úspěch přitom slaví vokální skupiny, není tedy divu, že kaplická Exfanta vyšplhala v soutěži o Krtečka až na druhé místo. Náš rozhovor se odehrál koncem července, tehdy byla ještě velká voda bezpečně v oblacích.
Existujete už pět let, ale na Zahradu a vůbec do „velkého“ folkového světa jste vstoupili – velmi razantně – až letos. Proč jste do toho nešli dřív? Čekali jste, až budete dost dobří, abyste mohli uspět?
Nejsme zas tak ambiciózní a dobře se nám zpívalo a zpívá pro naše domácí publikum. Když se však loni naši tři členové rozprchli na vysoké školy, bylo třeba mít novou motivaci. Prostě jsme cítili, že bychom to konečně mohli zkusit i jinde, mimo naše působiště.
Začínali jste ještě na konci základní školy. Kdo vás tehdy vedl?
Lenka…
A nakolik jste se od tehdejších učitelů a rádců odtrhli?
Neodtrhli, ale čím dál více uplatňujeme demokracii a hlas většiny.
Máte stále někoho, kdo vám třeba říká: tohle nezpívejte, to je blbý, zato tahle věc je skvělá?
Nikoho takového nemáme, spíš se o tom dohadujeme mezi sebou.
Exfanta na festivalu Zahrada 2002, scéna Zámek Na Zahradě jste vedle renesance a anglických spirituálů zpívali přímo písničky Spirituál kvintetu. Koho máte za svůj vzor?
To je velice individuální. Písničky Spirituál kvintetu zařazujeme téměř výhradně jako přídavek, když máme pocit, že by si i posluchači chtěli s námi zazpívat. Naše úpravy ještě přece jenom tak nezlidověly…
Jak moc chcete přebírat od svých vzorů, napodobovat je?
Těžko napodobovat černochy, jejich živelnost, výraz a improvizaci. Baví nás čím dál těžší aranže.
Jestli nějaký konkrétní vzor, tak americká skupina Acappella, ale i od té se chceme oprostit. Renesancí se zabývá více skupin a sborů, tu se prostě snažíme dělat hudebně dobře.
Vokální skupiny to mají vždycky těžší s vlastní tvorbou. Přesto, pokusili jste se o nějaké vlastní písničky, nebo aspoň vlastní texty na anglické originály?
Nám se angličtina líbí, nejsme takoví básníci jako třeba Vančura ze Spirituálu, pár nešikovných překladů jiných už jsme zavrhli a angličtina se nám zdá nejvhodnější. A vlastní tvorba spirituálu? Chceme zpívat starou muziku, ať už z amerického kontinentu, nebo ještě starší z renesance. A tu přece nemůžeme tvořit.
Vaše sestava je obdivuhodně stálá. Nevypukne čas od času ponorka?
Spíš v minulosti. Teď je nám spolu docela fajn, vídáme se i na jiných akcích, než jsou koncerty.
Jak stíháte zkoušet teď, když několik z vás studuje v různých městech? Nebude to do budoucna problém?
No, nemůžeme zkoušet každý týden. Je to záležitost každého z nás, jestli dá přednost skupině a bude se snažit termíny zkoušek nekomplikovat svými dalšími aktivitami…
Svatba Lenky a Pepy z Exfanty
červen 2002 Vaše altistka a šéfka Lenka se nedávno vdávala, byli jste jí zazpívat na svatbě?
Přímo na obřadu ne, odpoledne, večer a zvláště v noci jsme to samozřejmě pořádně rozjeli. Lenka i Pepa navíc hrají v Kaplickém smyčcovém kvartetu, takže muzikantů tam bylo dost.
Vrátím se na letošní Zahradu. Tipoval jsem vás na Krtečka, jakmile jsem si přečetl seznam soutěžících. Jaké jste měli ambice vy sami?
Žádné, poprvé jsme zkusili festival a ono se to líbilo.
V minulých letech vždy jedna vokální skupina Krtečka získala. Myslíte, že to u diváků mají vokální skupiny lehčí?
My jsme to zas tak nesledovali. Většinu existujících vokálních skupin jsme ani neznali.
Jaký byl váš nejhezčí zážitek z dosavadní historie skupiny? Na kterém místě jste zpívali nejraději a kam se už nikdy nechcete vrátit? A kde byste si chtěli někdy zazpívat?
Velký zážitek bylo natáčení pro Dobré ráno s ČT v Českém Krumlově. Dobrý pocit máme z každé dobré aparatury. Špatné ozvučení nás hodně rozhodí, jak intonačně, tak psychicky. Zahrada i Folková růže měla aparaturu výbornou a když se to spojí se skvělou atmosférou a vstřícnými posluchači, není si co víc přát.
A pak přišel začátek srpna a velká vodní show na českých řekách. V Kaplici voda dokonce zabíjela, proto jsem zvedl telefon a zajímal se, jak Exfanta přežila povodeň. Jirka Havelka mě ale uklidnil, nikomu se nic nestalo a všichni se ohromně těší, jak si zazpívají na Konopišti.
