Už je asi z mého dosavadního psaní patrné, který přístup k inspiraci tradicemi mi přijde jako perspektivnější , opravdovější a k tradicím uctivější. Troufám si tvrdit, že tento názor potvrzuje i spoluúčast doslova nositelky, reprezentantky a osobnosti folklórních tradic Jarmily Šulákové na projektech Fleretu (i když v případě alba, o kterém bude řeč J.Šuláková odpočívala). Právě na tvorbě Fleretu, ale i sourozenců Ulrychových či Žalmana je znát tvořivá inspirace. O deformování z nedostatku invence, tedy o těch ostatních, se v tomto článku více rozšiřovat nebudu, neb o nich nemá být.
Další album Fleretu se jmenuje Pumkanonem a hned na úvod je třeba říci že, je to fakt rána – bude splňovat vše, co posluchač od Fleretu za ta léta očekává. Najdeme tam řízné, drsné skoro rockové vypalovačky (Aj bylo nebylo), i táhlé romanticky skoro teskné balady (Už sa mi o tobě nezdává, Rozestýlám) dosahující kvalit Zafúkané, i zemitě vtipné texty (Dajme si do cimbála), či alespoň s překvapivými pointami (Ogaři,ogaři), vycházející ze zřejmě praktických zkušeností a podpořené užitím nářečí, jak jinak. I v tom je ale znát přirozenost Fleretu – nedopouští se jazykových nesrozumitelností, vydávaných za folkloristické perly, vyhrabané kdoví odkud (ale spíš vymyšlené, aby sedly na hudbu) a věřím, že jim jejich „Vizovjané“ rozumějí. Uslyšíme ohroublé, jen naoko neškoleně vypadající hlasy a v kontrastu s nimi suverénně působící sbory. Zažijete přímý rockový tah kapely na hudební branku ani sólové exhibice muzikantů a jakoby nezávazné jamování, které ponenáhlu vplyne do přesně vystavěné struktury skladeb, sloužící k umocnění textu a celkového dojmu ze skladby (Hotel Ogar nebo Ogaři, ogaři) vedle decentně istrumentovaných softfolkových kousků s meditativní náladou i v tom nejlepším slova smyslu angažovaným textem (Poslední uniforma- paradoxně to by mohl být – kromě Rozestýlám- další hit, i s hříčkami v textu: vojákovi uniforma nepadne/a on kvůli ní nepadne). Fleret nevynechal ani skladby trochu neusazené, jako kdyby i na desce pamatovala kapela na oddechová místa – naštěstí jich není moc (Z Ameriky na Habeš). Nechybí ani skorodechovka s „nefalšovanou“ hádkou (Bílá ofca rodiny), na které je snad znát nejvíc to, co Fleret staví na čelo této muziky: lehkost a nadhled s jakým dělají umění – a ono z toho pak umění opravdu je. Čisté, neupocené. K přesné parodii Fleretu stačí minuta a třičtvrtě – přesně ta hranice, aby se z parodie nestala trapnost – Song pro dřevorubce Ondřeje. Samostatnou kapitolou vymykající se jakémukoliv popisu je Halekačka, to se musí slyšet. Slyšet se musí i závěrečná verze Pummkanonem-odlet, remixovaná deejayem Coudelkou. Pěkný příklad pro škatulkové mudrlanty. A i samotné názvy písniček už vyvolávají těšení na poslech: kromě zmiňované „Ofce“ a „Dajme si do cimbála“ i třeba Z ostudú su jedna ruka.
I na tomto albu se ukazuje, že vztah k tradicím není o jejich pokud možno co nejšokujícnějším znásilnění, ale o jejich pochopení. Použité nástroje pak už moc úlohu nehrají, když jsou ovládnuty zasvěcenými muzikanty. I toto album lze doporučit ke studiu těm, které jsem v úvodu (záměrně) nejmenoval, ale kteří na tomto poli zatím jenom paběrkují. A pak by toto album mohlo dát odpověď i těm, kteří se ptají, která z folkových cest není slepá. A vlastně každý si na CD může najít poučení i zábavu. Tak to má být, zřídkakdy to tak ale i je.
Fleret: Pumkanonem Ariola BMG 2004 42 min.
Na uvítanou-přílet, Aj bylo nebylo, Už sa mi o tobě nezdává, Dajme si do cimbála, Hotel Ogar, Z Ameriky na Habeš, Poslední uniforma, Halekačka, Bílá ofca rodiny, Z ostudú su jedna ruka, Ogaři, ogaři, Song pro dřevorubca Ondřeja, Blues o zlatem zubu, Rozestýlám, Pumkanonem-odlet
