Úplně ze všeho nejdříve jsem chtěl napsat nejkratší recenzi na světě a jen vyjádřit souhlas s názvem alba. Jen o málo delší by bylo vyjádření souhlasu s prvními slovy průvodního slova: Ceníme si vaší odvahy při výběru CD… Ale to by bylo moc kruté. Ostatně, první písnička, s deklamativním Bohem v nás (to není žádný středověký příběh, jak jest inzerováno v průvodním slově, nýbrž docela obyčejná agitka, kterých i ti mladší pamatují dost a dost, byť s opačným znaménkem) celkem rychle skončila a pak už šly opravdu zhudebněné pověsti a balady. Tak jsem se uklidnil a zaposlouchal se.
Ginevra musí mít středověk velmi ráda – pouštět se na tento tenký led, který je navíc vzhledem k zájmu a aktuálnosti témat poměrně spolehlivě obsazen Klíčem a snad ještě pár dalšími kapelami, je docela odvážné. Ono se totiž hned nabízí srovnávání a neubráníte se mu. Ginevra je hudebně jaksi zemitější, jde do toho s větším nasazením než Klíč – ten už má něco za sebou a v průběhu let trochu upustil od ortodoxnosti a přiklonil se k modernějšímu pojetí představ o středověku. Až bude mít Ginevra tolik let jako Klíč, bude asi taky znít moderněji. Faktem zůstává, že instrumentace je pestrá a zajímavá, v písničkách se stále něco děje a je co poslouchat. Možná, že to tak nějak ve středověku opravdu hráli…
Další srovnání se nabízí s Asonancí – ta sice čerpá odjinud, ale v textové oblasti je na tom stejně. Drtivá většina příběhů, které se nám dochovaly do současnosti, jsou příběhy krvavé a ponuré, až morbidní. Ginevra si je toho vědoma, ale až na jednu písničku s tím nic nedělá, jen to v průvodním slově vysvětluje, že to tak holt je. Zajímal by nás středověk tolik, kdybychom zjistili, že i tehdy bylo veselo a vznikaly písně, ekvivalentní dnešnímu Modern Talking (abych neurazil nikoho tuzemského nebo ze žánru)? Anebo je to tak, že teprve jistá dávka morbidnosti vytvářela ve středověkých lidech pocit štěstí a spokojenosti? Trošku jsem na rozpacích, jaký je v písních podíl autentického středověku a kolik činí současný autorský přínos skladatelů a textařů (a tedy jejich představa, jak to asi vypadalo a jak by to asi mělo vypadat) – všechny písně, až na dva tzv. tradicionály, jsou podle uvedení autorství umělé.
I pěvecké podání je v podobném schématu – altový, rozhořčený, dramatický ženský hlas dominuje – ale dlužno podotknouti, že tak jako u muziky, ani ve zpěvu jsem po technické stránce neshledal chybu, ani v sólech, ani ve sborech. Leč drží se i zde zavedené představy o středověkém zpěvu. Snad jedině některé přízvuky se nepovedly (Obzor už puKL a slunCE svit… – 21. červen 1621)
Trošku mi nesedí idylický obal alba – dvě dětičky jak z folklórních slavností na titulní straně si hrají na nástroje (mimochodem, dost moderní) a sama kapela je vyfocena sice ve středověkých krojích, leč v samých optimistických situacích – tu skupinově koncertují, tu hodují u bohatě prostřeného stolu, tu postávají na pozadí jarní přírody a modré oblohy. To vše v příjemné, okrově-žluté barvě. Nemyslím, že by museli být vyfoceni při zkoušení středověkých mučících nástrojů, ale prohledněte si stylové obaly Klíče. Kladem bookletu není průvodní slovo, které je spíš omluvné, ale texty písní s akordy.
CD pomalu končí a já mám daleko lepší a smířlivější náladu než na začátku. Ginevra umí to, na co se specializovala. Když její písničky nedají upadnout v zapomnění středověkým příběhům a naší představě o středověké zábavě, tak už to je záslužný čin. Kdo má středověk rád, bude spokojen, kdo se na toto téma dívá spíš jako na raritní oblast, toho pojetí Ginevry neurazí. Pořád lepší je tento přístup, než se pokoušet středověk modernizovat, jako to dělají s folklórem některé pseudofolklórní skupiny, proniknuvší až do popových hitparád. Nedá se říci, že by Ginevra na něco navazovala (třeba na to, co v této oblasti vykonal Klíč), ani se nedá říci, že by se touto cestou měly vydat další kapely, ale je dobře, když existuje vkusná interpretace této muziky.
Aranže a podstatné množství melodií jsou dílem Vaška Plecitého, krom toho hraje na kytaru, buzuki (to není řecký nástroj?) a mandolínu, dost textů napsala Jana Handlová, obsluhující klávesy a fanfrnoch (ten se mi líbí už od jména), dále hrají Romana Plecitá na flétny a kornamúzu (snad se to tak skloňuje), Eva Čechová na bodhrán, krakůž a bonga, Milan Černohorský na kontrabas a akordeon, zbývá kytarista Radek Daněk. Deska má necelých 50 minut, ale na tom celkem nezáleží, protože to podstatné řekne takto orientovaná skupina první písní a ty další jsou už jen variacemi. V tomto případě variacemi nakonec zdařilými.
Ginevra: Bída, vlastním nákladem, 49:17
Bůh v nás – Voják – Příbramské korbele – Moře – Irisdayne – Opat Jan – Krutá Kateřina – Ir Bran- 21. červen 1621 – Mistr kat – Bída – Ranní ptáče
