Hank Williams je považován za otce moderní country, ačkoliv opravdovou hvězdou byl jen krátce – kolem 25 let svého věku, a zemřel ve 29. Narodil se 17/9/1923 v Alabamě, první kytaru dostal od matky , když mu bylo 8 a první hudební zkušenosti sbíral od pouličních muzikantů ve městě. Tak získal výrazný sklon k blues. Když mu bylo 14, přestěhovali se do Montgomery, kde začal vystupovat s kapelou Drifting Cowboys a také účinkoval v místním rádiu. To bylo na přelomu 30tých a 40tých let. V roce 1943 se seznámil se svou manželkou Audrey Mae Sheppard, se kterou měl později syna, jemuž dal přezdívku Bocephus – a toho poznáme v druhém pokračování jako H.W.Jr.
V roce 1946 se přestěhoval do Nashvillu, kde poznal producenta Freda Rose a ten s ním natočil první dva singly – oba měly ihned úspěch a bylo jasné, že nový neokoukaný country bluesový styl zaujal. Hank podepisuje smlouvu s MGM a píseň Move it over byla jeho prvním singlem v horní pětce hitparády. Na konci 40tých let se pak s hity doslova roztrhl pytel. Jen namátkou: „Lovesick Blues,“ „Wedding Bells,“ „Mind Your Own Business,“ „You’re Gonna Change (Or I’m Gonna Leave),“ a „My Bucket’s Got a Hole in It“; „Long Gone Lonesome Blues,“ „Why Don’t You Love Me,“ nebo „Moanin‘ the Blues“, „I Just Don’t Like This Kind of Livin‘,“ „My Son Calls Another Man Daddy,“ „They’ll Never Take Her Love From Me,“ „Why Should We Try,“ nebo „Nobody’s Lonesome for Me.“
Sláva má ovšem i svou odvrácenou stránku, plynoucí z nadbytku peněz a v případě HW doslova typickou – nejprve alkohol a později i drogy. Rozchází se v roce 1952 se svou manželkou, a žení se s devatenáctiletou Billy Jean Jones Eshlimarovou – bohužel už jen na krátkou dobu. V létě 1952 je propuštěn z Grand Ole Opry s možností návratu, přestane-li pít. Na podzim je hospitalizován se srdečními potížemi a umírá na nový rok 1953 na zadním sedadle svého Cadillacu při cestě na koncert zřejmě na kombinaci léků, drogy a alkoholu. Jeho smrt zjistil nikoliv jeho řidič, ale policista, který auto kontroloval.
