Vydavatel: Ryby Rok vydání: 2002 Žánr: folk Celkový čas: 37:00
Folkový tenor Honza Zaplatil, přezdívaný Jonáš, je známý především jako kapelník brněnské skupiny Ryby. Pod hlavičkou „rybího“ vydavatelství nyní vychází Jonášův sólový debut, jedno z nejpoklidnějších alb loňského roku. Deska se nahrávala v brněnském studiu Trans World Radia, kde mimochodem v posledních letech vznikla pěkná řádka zajímavých projektů s více či méně křesťanskou tematikou.
Fotografie převzata ze stránek skupiny
Ryby: http://ryby.hyperlink.cz Honza Zaplatil, civilní profesí kostelník v brněnské katedrále, svůj vztah k Bohu nijak neskrývá. Zatímco písně Ryb jsou civilnější a duchovní náznaky se v nich skrývají pod povrchem, album Setkání je výpovědí o interpretově vztahu ke Spasiteli. Písničkář by rád zůstal „tam, kde Tvá náruč všechno objímá“ (Modlitba), v parafrázi žalmu volá Z hlubin bezedných a závěrečném hymnu anonymního autora touží: Přijď království Tvé. Z písní napsaných pro Ryby Jonáš znovu zpracoval Rut, inspirovanou stejnojmennou starozákonní knihou. Pouze šest z 11 skladeb alba mimochodem pochází ze Zaplatilovy vlastní tvroby; zbytek jsou „písničky, které mě nějakým způsobem doprovázejí, které mi přirostly k srdci, nebo si je prostě rád hraji a zpívám,“ jak se interpret svěřuje v bookletu. Kuriozitou je skladba Jsem od Jana Neckáře (který ji psal pro svého bratra Václava), k jejímuž převzetí dostal Jonáš svolení. A nedošlo pouze k převzetí – píseň byla doplněna o novou sloku z „básnického pera Václava Přehnala“.
Setkání je až neobyčejně klidná deska. I relativně nejsvižnější písně (Rut, Setkání, Zimní příběh) by na jiných nosičích působily jako balady. Zde však vyčnívají a tvoří jakési záchytné body, které posluchači pomáhají, aby se mu album neslilo v jeden celek. Zvláště titulní Setkání má silný hitový potenciál. K Honzovi coby písničkáři s akustickou kytarou se občas přidá druhý hlas (Zimní příběh, Setkání) nebo další nástroj (harmonika v Toužíme po setkání, flétna ve Jsem). Jinak je však doprovod minimální až minimalistický, v případě skladeb jako Nahota bych přímo mluvil o „meditativním zvuku“. Zaplatilův vysoko položený hlas zvládá několik základních poloh – od šeptané (začátek Zimního příběhu) po exaltovanou (Kronikář). Chvílemi mi Jonáš barvou hlasu připomíná svého generačního kolegu Emana Míška.
Upřímně míněné texty bohužel místy obsahují určité krkolomnosti a gramatické chyby. Najdeme je jak ve skladbách autorských („tou mojí modlitbou já chtěl bych se vznést“ – namísto správného „svou modlitbou“; Modlitba), tak v převzatých (rytmicky kostrbaté a špatně vyfrázované „tak jsme šli jinam“ ve Z hlubin bezedných). Píseň Hospoda na věčnosti má stejný název jako jeden hit Michala Prokopa s textem Pavla Šruta; a bohužel nezůstalo jen u názvu – i rým „na věčnosti/ … hosti“ zde najdeme.
I přes těchto několik škraloupů, které snad bylo možné odstranit, doporučuji desku k poslechu. Hodí se pro chvíle samoty, ticha, klidu. A třeba pro chvíle, kdy je vám smutno.
