Obal navozuje atmosféru dvacátých let – grafickou úpravou, písmem, oblečením i účesem dívky na obrázcích; jen sem tam problesknuvší fotka muže, oblečeného v podobném koupacím úboru jako dáma, dává tušit, že to bude spíš o inspiraci duchem té doby, než o prostém čerpání z těch let.
Další, co zaujme, jsou účinkující – Hudy je Vilém Hudeček hrající na různé elektronické klávesy a exotické bicí nástroje, a Hudy´s je 21 dalších jmen, zčásti zpívajících, zčásti hrajících na běžné i méně běžné nástroje – z těch méně obvyklých zmíním „violončílko“, jinak najdeme kytary, saxofony, flétnu, trubku, akordeon, klavír. Booklet obsahuje i texty, což je v tomto případě velmi potřebné, protože pouhým poslechem písní neodhalíte, zdali se jedná o čistou esenci poezie, intelektuální meditování, slovní hříčky, o pseudointelektuálské blábolení a vršení slov bez významu a sdělení, či o prostý nedostatek nápadů a neumětelství. Všechno se totiž mezi texty najde. Tentokrát se neubráním zvyku kolegy MT citovat z textů – do jednotlivých výše uvedených kategorií si zařaďte sami:
1) Na vrata padl stín/nechvátal, přesto pad/ a zvolna se pak vytratil/jako hodně věcí a postav/z mých vzpomínek
2) Půllitry po zemi skáčou/dvě holky u stolu pláčou/Mongol dnes vykajloval/už jedenáctý pivo
3) Advokát čabraku akceptoval/evoé ena lorika mei/pakatel barikád demontoval/evoé ena lorika mei
4) Štěstěna plodí zmatek/na zmatku roste blín/a skvostně hořká, kyselá i sladká/poslední noc mi nabídne klín
5) Zemřelí čekají na rohu/potulní psi jim dělaj na nohu/kulky hvízdaj stále kolem nás/psi si lížou kulky zas a zas
Stačí? A teď si konečně CD pusťme. Poměrně brzy zjistíme, že je skoro jedno, co se zpívá, text slouží jen jako prostředek pro lidský hlas. S tím se pracuje jako z jedním z hudebních nástrojů, hudební sdělení je na CD tedy primární, celá ta práce s image obalu a s texty náhle jakoby ztrácí význam. Přitom se ale zdá, že muzika byla dodatečně napasovávána na text; napsat, že verše byly zhudebňovány, by přesně neodpovídalo výsledku… Díky širokému spektru nástrojů (jak naznačeno výše, detailněji doporučuji k prostudování samotný booklet) jsou skladby zvukově a aranžérsky pestré, ozývá si široká škála zvuků, které se místy mění i v motivy, popěvky a melodie. Skoro rockový odpich má úvodní „Barevný stydký pták“, zaujme a naladí posluchače. Optimální kompromis mezi seberealizací autora a zpřístupněním této seberealizace posluchači. „Zlidověla (John Hardy)“ připomene nejlepší časy skupiny Stromboli, pamatujete na Košilelu? Následující „Putica Nostalgica“ (tento název se opakuje na CD celkem 4x) upoutá jistým manýrismem ve zpěvákově výslovnosti – aha, už to mám: Pražský výběr z dob Pána výtahů! Ale přeci jen více zůstává, zejména díky instrumentaci, ve folku. Bohužel, hudební nápad není dotažen, a tak místy v skladbě padá řemen. V „Ústí nad Labem“ se ovšem už začínají objevovat obrácené přízvuky evidentně víc, než autor zamýšlel a než je zdrávo. No a při páté skladbě CD začne nudit. Absence čehokoliv poutavého přehluší první dojem z originality. Stále více se to začíná podobat ladění orchestru nebo scénické hudbě, popřípadě zdeformovanému deklamování. Ještě „Putica nostalgica 2“ nabídne rozsáhlejší hudební plochu, uspořádanou a cílevědomě směřující, podobně „Capricio“ je zábleskem originálního zpracování tématu, ale mezilehlé „Jakoby“ a následující „Putica Nostalgica 3“, nebo „Mlýn“ vyslovují soud: ukazuje se, že Vilém Hudeček, jako téměř výhradní autor, měl zajímavý nápad, jehož rozvinutí ovšem na 63 minut, resp. 15 titulů prostě nestačí. Nic víc, nic míň. Následují ještě 3 skladby, označené jako remixy, „P.N.4“, „Jakoby“ a „Zlidověla(Zima zimoucí)“. Posledně jmenovaná skladba mi připomněla, když už jsem tentokrát použil více analogií, „proslulou“ Godulu. Spásání úrodné louky folklóru, v tomto případě městského, s výsledkem ovšem stejným – klouzání po povrchu, bez hlubšího ponoření do tématu, které je nahrazeno vnějšími efekty.
Hudy to nemyslel zle. Jen se v tvůrčím zaujetí nezastavil, nezvedl hlavu a nezeptal se: Co posluchači, stráví to ještě? Snese takto náročná muzika tolikeré rozvíjení a variování?
Hudy a Hudy´s: Potměchuť, 2002, 63 min
Barevný stydký pták – Zlidověla (John Hardy) – Putica Nostalgica 1 – Ústí nad Labem – Nad verandou – Jsem tlusťoch – PN2 – Jakoby – Capriccio – PN3 – Mlýn – Dohrála hudba – PN4 – Zlidověla (Zima je zimoucí) – Jakoby (drum and bass).
