Ale dál už jsou jen rozdíly. Chtělo by se to odbýt mávnutím ruky a konstatování, vždyť je to jen legrace, tak jakápak věda, jaképak rozbory. Jenže ona i legrace se musí umět dělat. Mládkovy písničky ještě nejsou tak daleko, abychom si je nedokázali připomenout a srovnat, co nám to DMIB vlastně nabízejí. Obecně by se to dalo charakterizovat jako povrchnost až ledabylost. Možná ne ze zlého úmyslu, ale když se na to včas upozorní, možná sami přijdou na cestu, jak dál. Skutečností je, že prakticky nezměnili texty – může to být ke cti, Mládkovy texty jsou dostatečně zralé a vtipné, na druhou stranu by mnohé jistě šly aktualizovat. V některých případech se ale dopouštějí chyb (Lízátko), a to je špatně. Co vynikne ale daleko více, je zpěv a výslovnost – Ivan Mládek zpívá do poslední noty přesně a do poslední slabiky přesně a srozumitelně vyslovuje. Ono to také jinak nejde, jinak by vtip mizel. A to se děje DMIB – nepřesností ve zpěvu je víc než dost, a to jak intonačních, tak výslovnostních. Kdyby zpívali repertoár kohokoliv jiného, asi by to byla jen obyčejná nedokonalost, takhle však snižují laťku vyznění písniček. Dokonce ani v některých případech nepochopili, proč ten či onen způsob hlasového projevu v písničce je – jejich „v podpalubí topič přikládá, na lodi je skvělá nálada“ je sice zpíváno basem, ale je to bez onoho smutného, otráveného výrazu či intonace, které jsou v originále. Jinde naopak zcela mimo smysl textu parodují. Nedosti ale na tom. Pánové přeci jen cosi přidali do své interpreatce, a to jakési zběsilé scatování – ovšem, tak jako jeden ze slavných tradičních jazzových zpěváků scatuje na sykavky, čímž publikum po chvíli vytáčí, oni scatují na „got“ a odvozeniny s „G“, což je neméně příšerné, protože neměnné. Poslechněte si Janu Koubkovou. K dovršení všeho nevěřím jejich angličtině, kterou přidávají do některých slok – myslím, že to, čím některé písničky natahují, ani angličtina není a že nikdo z kapely tento jazyk neumí.
Stále mám na paměti, že je to jen legrace. Ale rozdíl mezi BBIM a DMIB je asi jako když zakopne školený klaun a vy. Ani muzika ničím nepřekvapí – když jsem ještě kapelu neznal, známí mi ji doporučovali a říkali, že je to nářez. Není. Je to hodně krotké – chlapci neměli odvahu jít dále a převést skladby třeba do opravdu rockového hávu (nebo do jakéhokoliv jiného), a současně nemají dostatek zručnosti, aby udrželi preciznost, vybroušenost a průzračnost Mládkových aranží. Tak prostě jen tak do nástrojů řežou – ke cti jim budiž přiznáno, že tím se moc neodchýlili od původních aranží, kde byla trubka, tam taky zůstala, podobně banjo a valcha. Nepřesnosti samozřejmě jsou i tady, drive muziky nahrazují řvaním ve zpěvu. Evidentně by se chtěli ubírat směrem, jakým při přepracovávání osvědčených hitů šli kupříkladu Maxim Turbulenc nebo ze zahraničí Rednex, ale jejich hudební nohy je nedonesou dál, než jen malý krůček tím směrem. O to víc je to překvapující, když si přečtu, kdo třeba v DMIB hraje: kupříkladu Bohouš Josef na valchu, Zdeněk Podskalský na basu, snad jen Kája Pičman troubí na trumpetu docela adekvátně. Pořídíte-li si kazetu, budete docela rychle vyřízeni – mně jedna strana nestačila ani na cestu do práce, a to na své pracoviště takřka vidím z okna. A to je poslední, výrazný rozdíl oproti Ivanu Mládkovi – ten písničkami na svých deskách nešetřil a nešetří, DMIB natočili na kazetu 12 věcí a jednu směsku jako bonus. Při délce Mládkových písniček a při jejich množství (bylo by tedy z čeho vybírat) tu už skoro ta legrace přestává. Neb jde o peníze, konkrétně o 180,-Kč.
Je to slabá napodobenina – slabá v tom smyslu, že je nedokonalá jak co do věrnosti, tak co do parodování. Nezbývá než skončit konstatováním, že i legrace se musí dělat se vší vážností a poctivě. Jinak se není čemu smát. Jinak to není legrace, ale trapas.
Děda Mládek Illegal Band: B+M Music, 2001
Když je v Praze hic, Jez, Jožin z bažin, Linda, Žába puk, Zkratky, Hlásná Třebáň, Praha – Prčice, Rychlík jede do Prahy, Lízátko, Láďa jede lodí, Prachovské skály, Směska.
