Press "Enter" to skip to content

IVAN MLÁDEK & BANJO BAND – PÍSNĚ O LÁSCE A PRAVDĚ

Není to pravda album nejčerstvější, vyšlo v už minulém roce 2000, a nahráno bylo v letech 1996 – 1998, čiliže mé postřehy mohou být poněkud zastaralé, ale, jak se říká, darovanému koni a tak dále, takže díky, Ježíšku, a jdeme na to.
Na tomto cédéčku mě vlastně nepřekvapilo vůbec nic. Ne že bych vlastnila kompletní diskografii Banjo bandu, po pravdě mám jen jednu desku a to ještě půjčenou, a tím pádem nemám na co navazovat, ale Písně o lásce a pravdě mi skutečně nepřijdou jako něco výjimečného v tvorbě textaře, banjisty, zpěváka a baviče (a bůhvíkoho ještě) Ivana Mládka a jeho bandu. Také to ale není nějaká průměrná deska, na kterou byste jen tak zapomněli.

Booklet obsahuje krásnou obálku (kresba Jan Antonín Pacák, 1964), sedm fotek nejrůznějších členů a nečlenů Banjo bandu, informace o názvech, autorech a délce písní, položku total time a sleeve-note s komentáři k jednotlivým písním od samotného Ivana Mládka, smím-li se domnívat. Pod textem totiž není podpis, zato je u něj jistě serióznost vzbuzující fotografie I.M. s motýlkem pod krkem.
Je to tak, k tomuto bookletu skutečně nemám výhrad.

Úvodní píseň Pražská Mešita navodí příjemně veselou atmosféru celého alba pomocí sehraného doprovodu Banjo bandu a zpěvu Ivana Mládka. Kromě něj můžete slyšet zpívat Jana Mrázka, Ivo Pešáka, Lenku Plačkovou a Lenku Šindelářovou. Jsou to pěvecké výkony skutečně úctyhodné, bez falší, bez ošklivých manýr, s bezvadnou výslovností. (Právě proto mi v bookletu neschází texty – je to zbytečné.) Zvláště obě Lenky se předvedly – zpívají s výrazem totálního ztotožnění s textem (obdivuhodné… např. v refrénu písničky Silnice je dlouhá nit – já jsem kurva, kdo je víc…), z jejich projevu je slyšet nadšený amatérismus bez školení hlasu, nicméně rozsahem a nasazením by mohly zastínit některé „opravdové“ zpěvačky. Zkrátka a dobře, na to, že písničky Banjo bandu mají svůj hlavní cíl (podle sleeve-notu) v pobavení posluchačů, nikoli v „dělání umění“, tu vidím velmi dobrou úroveň ve výkonech nejen pěveckých (ale o tom až později).

Teď k textům. Jsou zejména velmi nápadité, samozřejmě humorné, jako šité na míru k melodiím, jak by se dalo od textaře s tak dlouhou praxí očekávat. Jejich autorem je až na jednu výjimku Ivan Mládek. Tou jednou výjimkou je písnička Banjo hraje Banjamin, kterou Mládek napsal spolu s Janem Vodňanským (také jedna známá textařská elita). Pro dokázání svých tvrzení o nápaditosti a veselosti textů mohu na ukázku vybrat některé pasáže:
„z kopce proti Nuslim/halekal by muslim“ (Pražská Mešita)
„za oknama řehtá hucul/tak se na mě, caramba, ucul“ (Hucul)
„krucipísek, do prkýnka/chybí mi ta manekýnka“ (Manekýnka)
„hospodskýho žena Dita/neví, co je imunita/praštila ho do kušny/za to, že byl neslušný“ (Pět poslanců)
„něchaču, něchaču/jechať s vami na daču/i když máte džínsy/vy mě štvete čímsi“ (Ruská trojka)
„Samanta/svedla to na posledního amanta/tenhle trouba jmenuje se Kája/jsem to bohužel já…já – to ´sem vůl“ (Samanta)
„Dvacetinožka není nebezpečná/na zeměkouli už je výjimečná/naposled ji spatřili na Maninách/byla tam na malinách“ (Dvacetinožka)
„je mi to líto/Vysoké Mýto/Empire State Building nemá/vyjel bych zdviží/s tím, co mě tíží/skončit se rázem dá“ (Vysoké Mýto)
a podobně, mohla bych také ocitovat kompletní texty všech písniček, ale raději si to cédéčko rovnou kupte.








Jak už jsem zmínila, melodie dobře korespondují se slovy, a to nejen v přízvucích. V podstatě se dá říci, že hudba velmi smysluplně kopíruje záměr textu. Možná to je tím, že Ivan Mládek píše v hojné míře také muziku, tudíž nápady často vychází z jedné myšlenky. (Jen pro pořádek – dalšími autory hudby jsou M. Durst, P. Zábranský, J. Mrázek, I. Pešák, a je zde použit i jeden tradicionál.)
Líbí se mi aranže (I. Mládek a Z. Kalhous), použité prostředky, často drobnosti, které ale dotváří celkový charakter písničky, už klasické spojení dechové sekce, banja, valchy a kazoo, speciální rytmy podtrhující „styl“ písničky (trampský, country, jazzový…). Opět uvedu příklad: v „trempárně“ (samozřejmě v uvozovkách, u Mládka nemůžete brát vážně nic) Zaražené Brdy je použitý trampský sekaný doprovod na kytaru a v refrénu vícehlavý mužský sbor, do kterého ozvěnu (jako v Montgomery – smáčel vlasy…) vyzpívává dívčí hlásek Lenky Plačkové. Ještě bych řekla toto – muzika „šlape“, ale nenutí vás se nad tím pozastavit. Už jsme si zvykli, že pánové hrají prostě výborně. Ale je lepší pochválit, než nechat být s tím, že to je přece samozřejmé.

Tak. Jestli jsem se nerozplynula v samých kladných slovech. Ale doufám, že si z mých poznámek dokáže každý udělat svůj obrázek o desce Písně o lásce a pravdě. Záleží asi na tom, jestli je Ivan Mládek a Banjo Band váš oblíbený styl. Pokud ne, nepomůže zřejmě ani tato recenze. Pokud ano, věřím, že jmenované CD už máte doma. A určitě na něm ani vás nic nepřekvapilo. Dovolte mi, abych na závěr ocitovala poslední věty ze sleeve-notu, které vyjadřují také můj postoj k této muzice.
„Jinak toto nové album Banjo Bandu Ivana Mládka zase nic nevyřeší, zase nic nevybojuje a zase lidem k novému pohledu na svět moc nepomůže. Ale snad, pro Boha, trochu pobaví!“

Manča Sršňová

Ivan Mládek & Banjo Band: Písně o lásce a pravdě
vydal B&M Music v roce 2000
zvuková a hudební režie: Jiří Mirda Mirovský
total time 51:52


Pražská Mešita – Hucul – Zlá Baba – Manekýnka – Když si chlapce hledám – Vylučování – Pět poslanců – Pojeď, Vašku, na Aljašku – Zaražené Brdy – V hotelu King – Tramvajácká – Ráno, ráno, raníčko – Ruská trojka – Silnice je dlouhá nit – Samanta – Banjo hraje Banjamin – Dvacetinožka – Titanic – Vysoké Mýto – V country clubu

Manča Sršňová