Vydavatel: Subiton & Twiga Events Rok vydání: 2001 Žánr: alternativní hudba Celkové hodnocení: vynikající
Na festivalu Zahrada 2001 právě probíhal mimořádně úspěšný koncert vydavatelství Indies Records. Do vystoupení Jablkoně zbývalo ještě dost času, a tak jsem mohl prohodit pár slov s kapelníkem Michalem Němcem. Věděl jsem, že Jablkoň po dvou písničkových deskách natáčí opět jedno víceméně instrumentální album. Věděl jsem, že se na něm podílí „klasický“ houslista Jaroslav Svěcený. Avšak jménem jednoho hosta mi Michal vyrazil dech. Spojení Jablkoň & Machálková jsem si opravdu představit nedokázal. A tak nezbylo než čekat, až album vyjde, a – jak jsem slíbil – držet jazyk za zuby a „tajnou“ informaci mediálně nešířit.
S rolí Leony Machálkové coby vokalistky na novém albu Jablkoně se od té doby vypořádávalo několik recenzentů. Nezbývá mi než opakovat to, co už jsem kdesi četl – spolupráce v žádném případě nedopadla špatně. Zpěvaččin projev je decentní tam, kde hraje pouze roli hudebního nástroje – například v úvodu titulní Mumlavy. Naopak v jediné otextované písně Krajina Ró nastupuje sice klidně, avšak v závěru se vypne do expresivní polohy, čímž zdůrazňuje naléhavost sdělení. Nemohu říci, zda se mi Krajina Ró líbila více ve verzi s Michalem Němcem (album Písničky) nebo v nové úpravě, která je mimochodem dlouhá sedm a půl minuty. Jde totiž pokaždé o úplně jiný posluchačský zážitek.
Jablkoň & Jaroslav Svěcený
převzato z jablkon.com. Odmyslíme-li si Krajinu Ró, má Mumlava mnohem blíže ke starším instrumentálním kolekcím Jablkoně. Vzhledem k tomu, že chybějí texty, může posluchač plněji vnímat Němcův charakteristický autorský rukopis. Patří k němu například nelibozvučné údery na začátku úvodních Návratů – trvají jen krátce, neboť po chvíli se k nim přidají Svěceného housle, bublání fagotu, brnkání kytary a další zvuky. Zatímco Návraty ve mně evokují spíše abstraktní pocity, následující Popí rondo určuje své téma názvem. Skutečně si představuji tanec pravoslavných duchovních, zpívajících své sbory. Nejdelší, téměř jedenáctiminutová titulní skladba Mumlava vás unáší na vlnkách stejnojmenné řeky. Chvíli plujete klidně, ukolébáni zvukem houslí. Vtom se však tok rozběhne – housle zůstávají, avšak na síle přidávají bicí a další rytmické nástroje. Ještě svižnější je Kolotoč, typická jablkoní skladba se skřeky, tentokrát opět v podání Machálkové. Bláznivý valčík (na albu jej najdete ve dvou verzích) je variací na krásnou píseň Hostina bláznů z alba Bláznivá. Zde hrají Svěceného housle možná nejvýraznější roli z celého alba, ovšem kytara a perkuse jim vydatně pomáhají. Mnohem kytarovější je Kolíček, skladba, ve které se Jablkoň vypořádává s (možná nechtěnou) latinskoamerickou inspirací.
Albem Mumlava se Jablkoň vrací ke svému původnímu, „alternativnímu“ publiku. V minulých letech však kapela výrazně zabodovala u folkařů, a mne by velmi zajímalo, kolik z nich si najde cestu i k Jablkoni „beze slov“. Kolik z nich odhodí předsudky a poslechne si téměř osmiminutovou skladbu, ve které zpívá Machálková? Kolik z nich se zaposlouchá do mezinárodní řeči hudby, plně si vychutná Svěceného housle, Němcovu a Carvanovu kytaru, Jůdlův fagot a Chloubovy bicí? Pokud jsou mé postřehy o čím dál větší toleranci folkového publika správné, myslím, že Jablkoň vůbec není bez šance. Mumlava za soustředěný poslech opravdu stojí.
