Někdejší písničkář Jakub Noha se čím dál víc cítí být „pouze“ členem své kapely, nikoli vyčuhujícím sólistou. Navíc Nohů je v souboru víc – Jakubův bratr Honza hraje na bicí a perkuse, Jakubův syn a Honzův synovec Vojta střídá baskytaru, kytaru a bicí. A tak si kapela 10 let po svém založení říká Nohaband a křestní jméno výhradního autora uvádí pouze v závorce.
Základ kolekce Ryba nebo pták (nebo jiné zvíře) vznikl loni v brněnském klubu Stará pekárna. Jedná se tedy o koncertní nahrávku, písně končí ne příliš bouřlivými potlesky (Pekárna je malý klub, jásající a tleskající DAV by se do něj nevešel) a „živost“ se na albu podepsala pozitivně i negativně: Na jedné straně si můžeme vychutnat Nohaband přesně tak, jak jej můžeme znát z koncertů – v plné rockové parádě, bezprostřední, energický. Na straně druhé především bicí znějí místy dost „plechově“ (Tlukoucí srdce), Jakub při zpěvu polyká koncovky (Motýlí hra), hradba kytar sem tam přehlušuje jeho zpěv. Naštěstí je však booklet vybaven všemi texty, takže si onu zvláštní Nohovu poetiku můžeme vychutnat naplno. Jakub Noha je vypravěč, epik. Jeho texty mají volnou formu, rýmy se v nich vyskytují zřídka a nepravidelně. Pěvecký výkon je někde na půli cesty mezi hovorem a zpěvem s poměrně malým rozsahem, v rychlejších skladbách přechází ve skandování až rockové řvaní (Komáři v horké noci). Jiné schéma zpěvu je spíše výjimečné – například přechod z plného hlasu do falsetu v rámci jednoho slova (Kotě). Zatímco Nohův zpěv je nositelem děje písně, hlavní melodickou linku táhne většinou elektrická kytara (zřetelené je to například v Připomínáš déšť). Kytary jsou vůbec stěžejním nástrojem desky – místy jsou dokonce ztrojené (Petr Bublák, Jakub Noha, Vojtěch Noha) a zdatně podpořené basou (Marek Štulír, jinak též Jarret). Výsledkem je jak mohutný nářez (alespoň v kontextu písničkářské produkce) v písních Ryba nebo pták nebo Tlukoucí srdce, tak standardní rocková sóla (Komáři v horké noci).
Na albu převažují písně ve volnějším až pomalém tempu, svižnějších výjimek je jen pár (Jakpak asi vysoko?, Komáři v horké noci). I ve středních a pomalých polohách je však Nohaband poměrně rázný; dokladem je nová verze Motýlí hry nebo bluesrock Pes tu chcíp’.
Co se týče textů, beru pouze jako zajímavost nadměrný výskyt zvířecích hrdinů (nejen) v názvech skladeb. Zajímavější je samotné opakování titulního sloganu v různých obměnách (Ryba nebo pták a v jiné podobě v Copak asi v nebi?). Avšak především doporučuji sledování Nohovy „městské“ poetiky, a to i v písních, které svým dějem zasahují na venkov (Tlukoucí srdce).
Nohaband oslavil letos své 10. výročí. Jakub Noha ve skupině našel výborné muzikanty, kteří dodají jeho skladbám velmi příjemný rockový kabát. Přesto se úplně nerozloučil ani s folkovějším pojetím tvorby. Dokladem toho jsou na albu čtyři akustické písně, natočené přímo u Jakuba doma. Jednu z nich, Ovce, považuji za vrchol celého alba. Tak tklivá melodie a tak hluboký text nevzniká každý den: „Někdo už běží, někdo se zdráhá / Někdo se prostě snaží prožít svůj den / Na chvíli snad vitím dál, a tak váhám / Ale až se rozední, zas všichni půjdem.“
Vydavatel: Indies Records
Rok vydání: 2003
Žánr: folkrock
Celkový čas: 78:36
Celkové hodnocení: dobré
