aneb Místo jezinek vstrčil prstíčky do schránky Smolíček
Vzhledem k tomu, že časopis byl tentokrát plný ušlechtilých článků o mladých interpretech, nadějných bezziskových festivalech, charitativních koncertech a pravé umění přesně rozpoznávajících recenzí našich recenzních klasiků, čekal jsem , že na placičce budou mladí nadějní laureáti na průlomy do folkové muziky a ne ostřílený rutinér.
Poslední co mohlo tuto recenzi zachránit bylo, že by se kotouček choval podobně, jako ten Janouškův a můj počítač ho nestrávil. Počítač si s ním lehce poradil, má zřejmě odolnější vnitřnosti než já a CD z pochopitelných důvodů proti vypalování nebylo třeba chránit, a tak nezbylo než sednout a poslouchat a psát.
Už je mi také jasné, proč v Aportu byl s písničkou o lásce právě chlapík, který na mě vybafl jako trojský kůň folku a country – Jakub Smolík. Jeho CD se totiž jmenuje Dopisy lásky, a tak nám ho televize Aportovala a zabila tím dvě mouchy jednou ranou – tématicky se hodil a reklamu, podobně jako časopis, udělala. Obě v pořadu uvedené písně na CD samozřejmě jsou. Teď také lépe chápu slova kolegy I.C., že: „V Aportování nám nepůjde o porovnávání kvality – na tu si musí ostatně posluchač udělat názor sám“ Doufám, že se nebudeš Ivo divit, že jsem si názor na uměleckou svobodu dramaturgů brněnského TV studia, ostatně již dost neblaze proslulého z jiných afér, udělal i já. Mimochodem, jak hluboko jsi musel Ivo schovat svá folková umělecká kritéria, abys tohle akceptoval?
Ale pojďme k věci. Tedy té kulaté lesklé věci. Najdeme na ní klasických 12 písní o celkové délce 47 minut. Dílo otevírá sladce lepivý opus z díla E. Claptona a W. Jenningse Tears in Heaven s českým textem M. Zmožka a s textovou perlou: A svítání/nezabrání/přicházet dnům/kdy navzdory snům/andělé pláčou. Ještě cajdavější je následující věc, kterou jsme viděli i ztvárněnou v Aportu s tématickým klišé: Už nejsi, nejsi, nejsi má, ráno sám se probouzím. Co kdyby někdo někdy napsal text o tom, že šel spát sám a probudil se a vedle něj někdo ležel? Aspoň by byla legrace.
Tisícíprvní verze písně Leaving on the Jet Plane J. Denvera následuje s českým textem P. Cmírala a názvem: Pánbůh řekl vraťte se. Po andělech mi tu chybí už jen nějaký čert – pošťák, lady a kovboj na desce samozřejmě jsou. To nejstrašnější ale teprve přijde – Holka s bílou halenou – mimochodem nejrychlejší věc celého alba. Na ní je ale také nejjasněji vidět rutina aranží, originál máme snad v paměti všichni.
Když si myslíte, že vrcholy sentimentu máte za sebou a že víc už to nejde, přicházejí další a další písničky a přebíjejí ty předchozí – Dopisy lásky jsou v tomto ohledu po právu titulní skladbou. Ani dávka klišé není zdaleka vyčerpána: Co na tom: Co na tom tohle žití/když vím pro koho slunce svítí/a já jí říkal lásko má. Nechybí ani dramatický recitativ na začátku – píseň Zpověď : „Já dnes všem co znám chci říct příběh svůj…“ a pak to pokračuje jako Ave Maria z vlastního repertoáru. Jakube, nevykrádejte aspoň sám sebe. A ještě perla z Pošťáka, pokud jste si mysleli že vás v TV klame nejen zrak, ale i sluch: „Sakramentská práce/ málem bych byl zrádce“… a … „ještě žádnej pošťák nezbohat/to by musel starým lidem lhát/ na to nemám sílu/mám doma malou vílu/tu musím mít až do konce rád“.
V dopisech lásky se aspoň blýskne klavírista Z. Hradecký, v písni Co na tom saxofonista B. Rajnošek a Fr. Kasl na harmoniku v písni Já už nebudu kovboj. Převzatým písním (4 zahraniční a jedna domácí jsou dokonce všechny v první polovině alba) směle konkurují původní díla „zavedených“ dodavatelů: Františka Kasla (Já už nebudu kovboj) a autorky několika textů H. Sorrosové. V šuplících zalovili ale i Pavel Cmíral, Eduard Krečmar a Zdeněk Rytíř.
Ať dělá Jakub Smolík co dělá, nezadržitelně každým dalším CD klouže ze stylizované pozice countrymana do pozice, ze které vyšel – středněproudař. Prostě ho to tam táhne, tématy, aranžemi, stále stejnými unylými tempy skladeb, rozsahem zpěvu, množstvím převzatých věcí, prostě vším. Kouzlem nechtěného je i vykolejení z větné vazby ve speciálním poděkování: „…a Marku Dobrodinskému, který nervově nevydržel práci mého desátého CD a oženil se.“ Neměl by v takovém případě děkovat Jakub spíše tomu CD za tu práci na nervech Marka D. než Markovi?
No, Jakube, to už jste recidivista, mít na kontě deset takových CD.
PS: Omlouvám se Allanovi Mikuškovi za to, že jsem ho nazval slovenským Jakubem Smolíkem.
Jakub Smolík: Dopisy lásky , Popron 2002, 47 min
Když andělé pláčou – Nejsi má – Pan bůh řekl vraťte se – Nezavolám – Má Lady – Holka s bílou halenou – Dopisy lásky – Co na tom – Ameriko – Zpověď – Pošťák – Já už nebudu kovboj.
