Mám rád ty kapely. Ty, které si nehrají na umění, jednou týdně se sejdou v nějaké hospůdce nebo na vandru, rozbalí to své nádobíčko a bez velkých cirátů začnou hrát. A když se do toho dají, je co poslouchat, byť jsou to většinou ve hře i zpěvu samoukové.
Problém nastane, když se takovéhle více či méně volné sdružení muzikantů rozhodne, že jsou dost dobří, kapelu si „oficiálně“ založí, dají si jméno, začnou zkoušet i v týdnu, po půl roce vystoupí ne nějaké té soutěži, kde je kamarádi protlačí v diváckém hlasování do finále. A pak přijde ten nápad: Vydáme desku!
Takhle nějak si představuji (ne, opravdu neznám realitu) vznik skupiny JAMEKI a jejich alba DÁLKA. Když jsem vložil stříbrný kotouček do přehrávače, hned v první písničce (Cesta za štěstím) na mne v úvodu vykoukl starý Kamelot, jen o nějakých 60% horší, než originál v době zachráněných koní.
Z celého alba je slyšet nevyzrálost. A to jak autorská, tak pěvecká a aranžérská. A také zvukařská (za což sice kapela nejspíš nemůže, ale na celkovém vyznění alba se i zvuk podepsal velmi výrazně).
Skupinu JAMEKI v době nahrávání alba, které obsahuje 8 písniček, což také trochu mluví o tom, jak moc byla kapela na vydání cédéčka zralá, tvořili: Aleš Hradecký – kytara a zpěv, Petr Sekanina – kytara a zpěv, Petra Bulvová – zpěv, rytmické nástroje a flétna, Markéta Bulvová – zpěv a rytmické nástroje, Jiří Jedlička – baskytara.
Kde se nahrávalo, jsem se z obalu nedozvěděl, stejně jako se zde nedočtete, kdo album vydal, a ani texty nahraných songů zde nenajdeme.
Co napsat na závěr… Snad jen to, že já osobně bych toto CD nepovažoval za regulérní album skupiny, ale jako lepší DEMO. Jako takové pak má své opodstatnění. Na album, které by si zasloužilo to jméno, by kapela JAMEKI měla ještě pár let počkat, napsat spoustu písniček, 65% jich vyhodit, zajít někam na pár hodin zpěvu… Prostě udělat ještě spoustu práce. A pak přemýšlet, jestli to stojí za to, jít do studia a vydat nějaké to album. Věřím, že časem to za tu námahu stát bude.
