Jan Vančura vydal po více jak patnácti letech své ryze osobní album s novými písněmi. Autorsky se na CD podílejí Moraváci Karel Macálka, Petr Pololáník, František Drápal, uvařilo se to u Michaela Vašíčka a na albu zpívá i Bára Štěpánová a Milan Dufek.
Jan Vančura v poslední době vystupuje většinou samostatně, ale také jako host své bývalé domovské kapely Rangers. Jako autory písní a spolupracovníky na CD Bílá místa využil zejména muzikanty z Moravy od Vlasty Redla – Karla Macálku a Michaela Vašíčka, kteří jej i občas doprovázejí na jeho vystoupeních. A pak už byl jenom kousek k dalším autorům, zejména k Petru Pololáníkovi a Františku Goliáši Drápalovi. Výše jmenovaní autoři zároveň významně ovlivňují celkové vyznění CD, každý svým charakteristickým způsobem.
Karel Macálka složil pro album celkem šest písní a dá se říci, že je hlavním autorem CD. Přenesl sem atmosféru sentimentálních folkových melodií a textů s propracovanými aranžemi vokálů a nástrojů tak, jak je můžete slýchat s kapelou Každý den jinak a některé z písní jste v podání Karla Macálky už možná na koncertech slyšeli. Charakteristické jsou zejména písně Bílá místa, podle které se album jmenuje a Rafičkou z hodinek. Jemná folková nálada je podporována i Macálkovými lyrickými texty o útěcích do snů v zastaveném čase a do vesmírných dálek. Při poslechu této části CD se stále nabízí otázka, proč Karel nevydá vlastní autorské CD, má složeno písní nejmíň na dvě. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že zastřený Macálkův hlas v kombinaci s vlastním prožitkem je v jejich interpretaci mnohem přesvědčivější než jemný až skoro inertní Vančurův projev.
Petr Pololáník se postupně stává osobitým autorem s vlastní cestou, s dynamickým folkovým až countryovým stylem a charakteristickým rifem. Pomalu jej už rozpoznáte i podle textů, je na rozdíl od Macálky přímočařejší jak přírodní lyrice (Dubový listí), nebo v útěcích do vlastního nitra a v milostné poezii – Zvlněná studená fronta.
Poměrně dobrou dramaturgii alba překrývá svými písněmi další autor – František Drápal. Má univerzálnější melodie, načichl více styly a patrně nejvíce vyhovuje interpretaci Jana Vančury. K písni Jak dlouho tě znám mu napsal text Petr Hradečný a píseň Černá káva složil František Drápal na Kainarův text.
CD obsahuje též bonus -traditionál Pole s bavlnou s textem od Rangera Milana Dufka.
CD Jana Vančury není autorské. Každý interpret, který se na svých písních autorsky nepodílí musí do svého projevu přidat vlastní pojetí původního autorova poslání a vzkazu posluchačům. Janu Vančurovi se to na tomto CD většinou nepodařilo. Má těžkou pozici, protože si vybral vynikající autorské osobnosti a zároveň si lze představit, jak by své písně tito autoři interpretovali sami.
Na druhé straně však se povedlo sestavit CD, které Jana Vančuru podrželo v oblasti zdařilých písní a nesklouzl jako ostatní neautorští interpreti do beztvarého popu. Pořídil si tak velmi pěkný dárek sobě a svým příznivcům.
Na CD spolupracuje celá řada zajímavých interpretů a hudebníků. Uslyšíte hlas Milana Dufka, překvapivě zdařilý folkový projev Báry Štěpánové ve sborech zpívají i autoři písní. U bicích se střídá David Křetínský, Lukáš Plšek a Láďa Šiška, basu hraje vynikající Tomáš Vunderle, klávesy Karel Macálka a vše od strun samozřejmě zařídil Michael Vašíček, u něhož se i toto CD nahrávalo.
Jan Vančura – Bílá místa
1. Přesně nevím vůbec nic (P.Pololáník/P.Pololáník), 2. Jak dlouho tě znám (F.G.Drápal/P.Hradečný), 3. Bílá místa (K.Macálka/K.Macálka), 4. Dubový listí (P.Pololáník/P.Pololáník), 5. Černá káva (F.G.Drápal/J.Kainar), 6. Rtěnky (K.Macálka/K.Macálka), 7. Rafičkou z hodinek (K.Macálka/K.Macálka), 8. Asi se mnou něco je (K.Macálka/K.Macálka), 9. Každej sám (P.Pololáník/P.Pololáník), 10. Hvězda (K.Macálka/K.Macálka), 11. Pole s bavlnou – BONUS (traditional/M.Dufek), 12. Fousy blues (F.G.Drápal/F.G.Drápal), 13. Zvlněná studená fronta (P.Pololáník/P.Pololáník), 14. Proč se kutálí (K.Macálka/K.Macálka)
