Tvůrci zřejmě našli inspiraci na nějakém starém zimním stadionu. To by tak nevadilo, ale je vážně škoda, že při plánování této stavby nikoho nenapadlo, že i diváci nesledující dění na jevišti z přízemí by rádi viděli.
Ale vraťme se ke koncertu. Jít na Nohavicu je v současné době v módě. I toho večera bylo publikum opravdu různorodé. Babičky v květovaných šatech, důchodci v šusťákovkách, riflový průměr, mladé těhotné ženy, mladé netěhotné ženy, které pokud nezmírní vyzývavost oblečení, brzy zřejmě těhotné budou, studenti s dredy a podobně. Překvapilo mě však zarážející množství návštěvníků v kravatách a ani žen ve večerních róbách nebylo málo. Že by se vázanka brzy stala poznávacím znamením folkového publika?
Nohavica začal starší, dosud nevydanou písní Jestli jsi. Následující Těšínskou uvedl promluvou, která předznamenala atmosféru celého koncertu. Tato píseň prý není jen o Těšíně, ale i o Opavě a Krnovu, prostě o celém Slezsku. Následoval velký potlesk. V prvním bloku písní hraných na heligonku přišla i první skladba, kterou jsem neznal, a to Propijeme naší babce. Jak se dá poznat i z jejího názvu, pojednává o tom, co všechno ještě naší babce propijeme. „Jsou písně, které by jinde nepochopili, které mohu hrát jen tady u nás ve východním „cipu“, ano my jsme východní „cip“, ale z toho si nic nedělejte, oni jsou zase západní cipy“, pronesl v místním nářečí Nohavica a zahrál skladbu Vilém Fusek. Došlo i na písně z nejstarších, jako Bláznivá Markéta, Přítel, nebo Zatím co se koupeš. Novinkou byla skladba Štěstí v Americe, která by prý opět nevznikla, nebýt tohoto kraje, z něhož se vždy na přelomu století utíká za živobytím přes oceán. Pro mě z celého večera asi nejslabší okamžik. Po více než hodině hraní nastala přestávka, před níž jsme ještě uslyšeli orchestrální skladbu pro heligonku Pochod eskymáků a hit Až to se mnou sekne.
Po přestávce mne Nohavica překvapil a potěšil zároveň. Opravdu jsem nečekal, že někdy ještě na koncertě uslyším stařičkou Píseň o ženách a aplaudovaný Dialog u televize.
Poté opět sociální téma a obrovský ohlas plného hlediště. Dopis panu prezidentovi – věc, která prý nebude na desky nikdy natočena, aby rádia nemohla častým hraním vymazat její obsah.
A znova heligonka a hospodské halekačky (nemyšleno vůbec pejorativně), z kterých prý navzdory kritikům míní Jarek Nohavica udělat svou další desku. Například To umí každý debil, v které přibyla sloka o tom, jak si zpěvák vezme kytaru a pohory a půjde na Kavčí hory, kde má každý druhý VUML a je tam taky Ruml s Che Guevarou.
Divadlo málem spadlo.
I ve skladbě, jejíž refrén je “Černá, Ostrava černá, děvucha věrná, revize jízdenek”, jsem zaslechl sloku pro mě zcela novou. Její text si tu dovolím citovat:
Pražští uředníci jděte do prdele, dálnici nám staví hoši z Izraele… Dovedete si představit ten aplaus? Mimochodem, tato píseň má i velmi silnou melodii, moc bych se divil, kdyby se z ní po vydání na nějakém nosiči brzy nestala hospodská odrhovačka první třídy. Ostatně už jsem ji zaslechl v hornické knajpě U špeka.
Pro vás, kdo je neznáte, doporučuji přečíst si texty dvou naposledy zmíněných songů na skvělých stránkách www. Nohavica.cz – neoficiální stránky. Zazněly ještě Krylovy Jeřabiny a mnohé další, bohužel však žádná píseň z mého oblíbeného Mikymauzolea.
Ale abych to neprotahoval, končilo se Ukolébavkou pro Kubu a Lenku.
Diváci odcházeli z divadla nadmíru spokojeni, mnozí s pocitem, že je to zase ten “náš Jarek”.
Na závěr si dovolím přidat názor do polemiky, je-li Nohavica lepší s kapelou, nebo sám.
Osobně se přikláním k variantě samotného písničkáře, kde je dle mého názoru větší kontakt s divákem a lépe se projeví obrovské písničkářovo charisma. V neposlední řadě chodím na písničkáře přeci jen kvůli textům a jsa obyčejným divákem a ne hudebním kritikem, některé drobné nuance si asi ani nedovedu vychutnat. A i když se mi společné hraní Českomoravské a Nohavici líbilo, raději si je také dopřeji každého zvlášť.
Co říci závěrem? Pokud se někde poblíž Vašeho bydliště koná koncert Jaromíra Nohavici, utíkejte si koupit lístky, stojí to za to. (Kravata dosud není podmínkou.)
P.S: Dle MF Dnes je J.N. nejprodávanějším zpěvákem loňského roku s 55 000 prodanými kusy alba Moje smutné srdce. Stejně desek prodala i skupina Lucie. Celkově je předčil jen Těžký pokondr (60 000). Nejprodávanější zpěvačkou se stala jedna sexy padesátnice, jejíž obrovská billboardová akce, s níž zcela zamořila dálnici, jí přinesla 17 000 prodaných alb.
