Press "Enter" to skip to content

JAROSLAV HUTKA NÁM POSÍLÁ DESKU

Nejstarší generace písničkářů, reprezentovaná jmény jako například Dagmar Andrtová, Vladimír Merta, Karel Kryl, Vlasta Třešňák či dokonce Jiří Suchý, dosáhla důchodového věku (ba někteří už hrají na pódiích mimo tento svět). A tak pomalu upadá v zapomnění, čemuž pomáhá i to, že téměř nevydává nové desky. Najdou se ale i výjimky – jednu velmi sympatickou tvoří Jaroslav Hutka. Jeho edice Samopal (ano, je to od slova „vypalovat“, zde pochopitelně cédéčka) provádí archeologický průzkum různých vlastních nahrávek z dob před rokem 1989, vždy shromáždí kolekci, nazve ji „Fosil“ a prodává zájemcům.

Že se přitom nejedná o tovární velkovýrobu, nasvědčuje má osobní zkušenost. Počátkem listopadu jsem si přes Hutkovy webové stránky objednal zaslání nejnovějšího Fosilu číslo 8. Za dva dny mi Jaroslav poslal mail, že zásilka je odeslána, za další dva dny dorazila. Kromě cédéčka v ní byly ještě vložené čtyři poslední výtisky Samopal revue (na jednom rukou připsáno „Zdravím“ a podpis), v krabičce s diskem vložená malá ulita-zkamenělina. Neříkejte, že by vás to taky nepotěšilo.

Na desce je víc než hodina písniček z let 1974-1981. Autor je shromáždil z různých pásků, živých koncertů i pseudostudiových záznamů, digitálně odšuměl, ale zas ne tak, aby se ztratil dojem bezprostřední blízkosti, kontaktu. Na tomhle dojmu se podílí i booklet, jednak popisující okolnosti vzniku desky, jednak komentující jednotlivé písničky. První část je velice intimní, obsahuje milostné písně s typickými hutkovskými rysy: laskavost a jemný humor (Posílám ti), lyriku s lidovými prvky a lidově nedokonalými rýmy (Tak jak jsi má milá), radost a pohodu, že na světě je vše v pořádku (Sešitek). Po páté stopě se ale nálada mění. Během několika dalších písní, mezi nimiž za nejlepší považuji Mrak a Temno, slyšíme Hutku tak, jak ho známe ze sdružení Šafrán: zvyšuje se naléhavost, texty jsou básničtějští, střídají se barevné i šedivé obrazy krajiny i lidských duší, přitom jsou ale texty sdělné a dobře srozumitelné na první poslech. Občasná didaktičnost a poučování jsou v naprosté většině případů dány dobou vzniku.

K napětí, smutku (ačkoliv i smutek je u Jaroslava Hutky takový laskavý, se zachovanou nadějí) a lítosti se velmi dobře hodí hudba Vladimíra Veita, kterou v několika případech zpěvák doplnil své texty. Nutno podotknout, že na desce sice účinkuje jen autor, ale hudební stránka není tvořena pouhými kytarovými kolovrátky, naopak – Hutka hraje dost dobře i zajímavě. A tak proplujeme mezi úvahami na všelijaká témata až k závěrečné Pro koho život je, kde se opět vrací lidové motivy a kde Jaroslav odhalí, že pro něj je život hlavně „žití“, tedy radost z každého dne. Pozorný posluchač tohle ale už dávno ví.

Je samozřejmé, že na desce můžeme najít mnoho nedostatků. Řada písní je obrazem své doby, například Možnosti člověčí apelem o lidských právech v rozruchu kolem Charty 77, Utonulá popisuje jeden tragický osud spojený s nesvobodou, Slovenské dějiny nabízejí poněkud otcovské a schématické zpracování vztahu k východním sousedům. Na druhou stranu několik kousků zub času prověřil úspěšně, například Temno nebo Krajina by mohly s úspěchem zaznít i dnes. Jsme-li zvyklí na rytmickou přesnost a vypilované rýmy, mohla by nám vadit občasná autorova ležérnost v obou disciplínách. A pokud nesnášíme, když nám někdo káže, poučuje nás nebo jen nutí se zamýšlet, nejspíš vnímání textu v hlavě vypneme. Tím by nám ale mohla ujít některá moc pěkná místa, například

„do sešitku, cos mi dala / nakreslím si černej les / a okolo strašný vedro / že bych hned do lesa vlez“ (Sešitek)
nebo
„tabák zasel / do plic kašel“ (Temno).

Tuhle desku patrně málokdo bude poslouchat denně, patrně ji po pár přehráních odloží jako archivní zajímavost. Ale třeba se k ní bude vracet pokaždé, když se bude chtít sejít s člověkem laskavým, životem otlučeným, spokojeným, užívajícím drobné radosti života, a přitom stále špatně snášejícím lež, přetvářku a aroganci moci a bojujícím proti blbosti.

Za 350 Kč včetně dobírky mi to určitě stálo.

Jaroslav Hutka – Posílám ti (Posílám ti – Tak jsi mi má milá – Sešitek – Kdybych byla – Svítíš mi do noci – Mrak – Temno – Dívka – Stmívání – Žena – Samota – Možnosti člověčí – Folklóristé – Utonulá – Krajina – Minulost dává nám – Slovenské dějiny – Pro koho život je), celkový čas 64:32, vlastním nákladem 2002

Honza Hučín