Press "Enter" to skip to content

KAPELA TREPKA: SUDIČKA

Vydavatel: Avik
Rok vydání: 2002
Žánr: trampské písně
Celkový čas: 45:34
Celkové hodnocení: lepší průměr
Možnost objednání alba: www.avik.cz




I když skupina Trepka funguje už dlouhou řadu let (pod současným názvem působí od roku 1979), nikdy nepatřila k největším hvězdám naší tzv. FCT scény. Spíše se nenápadně objevovala na festivalech, sem tam někde něco vyhrála (Autorská porta v Ústí nad Labem v roce 1993, Porta v roce 1998), občas natočila hudební nosič (v r. 1996 Kraj tuláckejch snů, o tři roky později Trampská romance I.). I přes dlouhá „odsloužená“ léta se dál účastní soutěžních festivalů – například na letošní Zahradě skončila v boji o Krtečky na 11. místě z 25. Nevím, co by o Trepce (o její historii, složení, stylu) dokázal říct náhodně vybraný návštěvník Porty nebo Zahrady. Možná nejčastější odpověď by byla: trampská kapela. Jenže – je Trepka (ještě) trampská kapela?

Mám před sebou nové album, které Kapela Trepka (takto sama sebe označuje na obalu CD) nazvala Sudička. Nahrávalo se ve studiu MusicService v Karlových Varech a musím uznat, že zvuk je velmi dobrý. Deska obsahuje 16 skladeb – autorských i vypůjčených od spřízněných skladatelů (Vojta Kiďák Tomáško, Ríša Melichar). Ačkoli Kapelník (tak je podepsán) ve sleeve-notu píše o Trepce skutečně jako o trampské kapele, já bych si dovolil trochu polemizovat.

Skladba, od které se odrazím, se jmenuje Nad ránem. Začíná jako folková písnička o chladnutí ranní kávy a o tónech vznášejících se nad piánem. Pravé trampské reálie se v písni objevují jen v náznacích – „letní cesty trávou, abys mohl po ní bosý jít“. Takový text si dokážu představit i u kapely, která se za trampskou nepovažuje. A podobně to funguje i u většiny ostatních skladeb. Z trampského žánru zůstávají jednoduché melodie, částečně tematika písní, líbivé sbory. Nástrojové obsazení kapely je však mnohem bohatší než u většiny trampských souborů – určující je především důležitá role dvou melodických nástrojů: houslí a fléten. Z toho mi vychází, že označovat Trepku pouze jako trampskou skupinu je zavádějící a může to skupině spíše uškodit. Album Sudička má šanci oslovit širší spektrum poslouchačů než pouze trampy.

Z jednotlivých písní patří k mým nejoblíbenějším Možná a Po celý rok. První z nich by sice někdo mohl považovat za sladký cajdák nebo dokonce za kýč. Ano, je možná až příliš líbivá a melodická. Ale vezměme to jinak: Nosnou melodii, upřímný zpěv a zřetelnou výslovnost (včetně důsledného dodržování délek samohlásek) by zpěvačce Trepky mohl leckdo závidět. Druhá píseň je svižnější, začíná ozdobnými flétničkami a má neotřelý text: rozhovor muzikanta s jednotlivými ročními obdobími. (Jen snad to blues, o kterém se v písni zpívá, mi v ní nějak chybí.) K textově nejzajímavějším položkám dále řadím Nevěsty, což je však skladba převzatá od Vojty K. Tomáška (z alba Hvězdopad). Trepka ji ztvárnila opět s flétnou a s pěknými sbory (a tady naopak náznaky blues v mezihrách uslyšíte).

Trepka je kapela akustická a nic na tom nezmění ani hostující baskytara (Jakub Čepelák) v jedné písni a klávesy (Pavel Hudy) v další. Charakterističtější je pro ni tišší poloha, jakou najdeme třeba na začátku písně Smíření. Až písničkářský projev mi zde připomíná nedoceněného Ondřeje Metyše (včetně kytarových vyhrávek a včetně tematiky písně).

Kapelník píše ve sleeve-notu: „Dobře jsem viděl, jak se všem, mne nevyjímaje, při vstupu do studia zase třesou kolena, viděl jsem tu nejistotu, jestli sem patříme, jestli se nemělo všechno znovu zkoušet a zlepšovat.“ Nakonec všechno dopadlo dobře. Trepka natočila solidní desku, se kterou se může s hrdostí postavit po bok jiných zástupců svého žánru. Asi za album nebude sbírat výroční ceny nebo dobývat prodejní žebříčky. Ale o to tady nejde. Až se Trepka opět přihlásí do nějaké festivalové soutěže, může – vedle samotného vystoupení – ukázat i tento kus odvedené práce.

Milan Tesař