Přeci jenom jezdím (dobře, jezdívám… no tak jo: jezdíval jsem) na vandry spíše do okolí Malé, Velké a Zlaté řeky, a tak je moje trampská tradice trošku jiná, než ta, která žije v okolí Svratky a Svitavy. Proto jsem dlouho Kamelot do trampské škatulky neřadil a dlouho se mi pod „Kamelotími“ písněmi nevybavovaly kopce a lesy okolo Brna. Pak jsem se párkrát dostal i do těchto oblastí jinak než po dálnici autem a nějak samy od sebe mi písně téhle kapely začaly znít v uších, když jsem procházel krajinou okolo Blanska nebo Ivančic. A tak i já, Pražák, vím, kam tyhle písně patří, odkud jsou a rozumím jim.
Hned na začátku vysvětlím nadpis – shodou okolností se v poslední době vyrojilo několik alb typu „Na co se nedostalo“, „Hříchy z mládí“ a podobně. Mnohé z nich by se měly jmenovat spíše „Co spadlo pod stůl“ (a mělo tam zůstat). Firmy tlačí na nové desky a interpreti s rostoucí slávou ztrácejí sebekritičnost a získávají pocit, že se ty jejich prvotiny nějak samy od sebe uležely a dozrály. A tak jsem se bál, že se Kamelotu stalo cosi podobného. Na uklidněnou mohu hned teď prohlásit, že nikoliv.
Většina melodií na tomto albu je z poloviny let osmdesátých a souhrnně řečeno, nejsou zas tak velikým překvapením. Škarohlíd by řekl, že se skupina od té doby jen opakuje, optimista řekne, že je znát, jak se při zachování stejného rukopisu zvuk kapely vyvíjel a rostl. Jsem v tomto případě optimistou. Roman Horký nemusí tyto písně komentovat nějakými omluvnými slovy o tom, jak tenkrát byli mladí a jak by to dneska složil jinak. Ta vývojová linka je zřetelně znát a je to zajímavý pohled jakoby do časové smyčky – podívat se (resp. poslechnout si), jak vypadaly kořeny toho, co dnes posloucháme jako velké a sebevědomé hity.
Roman Horký před koncertem v Lucerně
listopad 2001 Deska nabízí 20 písní, výhradním autorem je R. Horký, natočeny byly na podzim roku 2001, délkou se pohybují většinou okolo 3 minut a hned úvodní a titulní Pozdní návraty jsou trampským hitem v tom nejlepším slova smyslu. Zpěv Romana Horkého textu dodává opravdovou a neopakovatelnou atmosféru. S radostí si člověk poslechne známou Poštou holubí v trošku křehčí verzi, než jak jsme jí znali dosud. Léto je v písničkách líčeno spíše jako velmi teplé, trošku líné, ale hlavně pohodové a na desce se objeví hned dvakrát: Léto a Když léto končí, ostatně za „letní“ se dá považovat i Neděle, co byla fajn. Trošku šokem, ale příjemným, jsou Strasti trampa Vladimíra, inspirované snad swingem, snad jazzem – několikrát jsem se ujišťoval, že nejsou z dílny Kapitána Kida. Hned následující Budík asi hitem nebude, tak silná není, ale je příjemně svižná. Skladby Náhodou nebo Gabriela mi zas trošku připomínají Mikiho Ryvolu – atmosférou, textovými rekvizitami, frázováním – o žádném napodobování není ale ani řeči! Kdepak jsi zůstal jsou trošku o stylu Wabiho Daňka, následující Julia upoutá spíš instrumentací a drivem, s jakým uhání vpřed. Snad jen výslovnost „džůůůlijááááá“ asi nebude ani brněnská. Už mě nenajdeš mi zas trošku evokovalo pardubickou Stopu – i stopáží necelé dvě minuty. Jak se tak na to koukám – celý trampský hudební svět na jedné desce a nic z toho přitom není „jako“ – vše je svoje, vlastní. Výlet do soft folku se koná v písni Zamilovaná. A celou desku uzavírá Ketkovák – najdeme v něm Battledress, Fotky, Dálky, Krajinu borovic, Vlak, Malý nádraží, Vysoký nebe, Jerryho, Toma i Joea, Řeka hučí, Svatojánské plesy (ne proudy) a v této závěrečné písni zpívají úplně všichni členové sestavy. Snad jen Poznání a Karolínu si nějak nemůžu stále zapamatovat – ale holt i volnější místa na desce musí být.
Příjemné jsou sólově zpívající Věra Horká v celkem 7 písních a Jana Chovancová ve třech – v písni Nečekám zní druhá jmenovaná skoro šansonově, první jmenovaná působí jednotně ve všech písních průzračně a křehce, pouze ve skladbě Nevěřím se dostala do polohy „R. Horký v sukních“ a také jí to sluší. Zpívající muži (V. Porkristl, P. Rotschein, J. Zoufalý a V. Chromeček – no a celá sestava je vyjmenována) mají situaci vedle R. Horkého podstatně těžší, což není jejich vinou, ale jen a jen velkou pěveckou silou R. Horkého. Hezké povídání o Romanových návratech napsal na obal Jaroslav Kravka.
Pokud se někomu zdály odpovědi R. Horkého v rozhovoru v časopise F+C poněkud sebevědomé, pak i v kontextu těchto nahrávek konstatuji, že jsou sebevědomé oprávněně – že se R. Horký může chlubit nejen tím, co Kamelot dneska znamená, ale může se směle hlásit i k písním, ke kterým se na tomto albu vrací.
Kamelot: Pozdní návraty, EMI, 55 min.
Pozdní návraty – Poznání – Karolína – Léto – Poštou holubí – Strasti trampa Vladimíra – Budík – Náhodou – Tajemství – Když léto končí – Neděle co byla fajn – Nečekám – Kdepak jsi zůstal – Julia – Už mě nenajdeš – Gabriela – Nevěřím – Ve znamení vodnáře – Zamilovaná – Ketkovák II
