Všechno souvisí se vším. Historie se opakuje, a pokud ne, tak se aspoň vyvíjí ve spirále. Dvakrát do téže řeky nevstoupíš, ale ta voda je velmi podobná. Už jsem jako teta Kateřina, ale nemůžu si pomoci – činy se zhmotňují ve věci (konkrétně cédéčka) a ty se řadí do řetězců takových, že člověk souvislosti přehlédnout prostě nemůže.
Máme tady další album, ve kterém se vzdává hold kamarádovi. Bohužel, kamarádovi již fyzicky nežijícímu (z hlediska odkazu ovšem živému minimálně dokud country bude existovat), ale to na podstatě věci nic nemění. I toto CD vychází proto, aby připomnělo podíl a význam muzikanta, i jako výraz úcty k němu, a to tam nikde „Z lásky“ napsáno není – o to více je to však poznat ze samotného CD. Z mého recenzního hlediska tohle album přichází jako na zavolanou, k ilustraci toho, že i takovýto úkon lze udělat s vkusem a nesníženou uměleckou laťkou.
Obal CD Když Pepa Šimek hrál Duchovním otcem CD bude bezesporu Jan Vyčítal, i když to jmenovitě není nikde uvedeno. Ale napsal tak krásné průvodní slovo, že nemůže být pochyb. Slovo dostatečně popisné, aby se posluchač seznámil s věcnou historií, i dostatečně osobně zaujaté, aby poznal, že to, co Vyčítala se Šimkem pojilo, nebylo jen členství v jedné kapele. I taková maličkost, že obal neilustroval sám Vyčítal, ale využil obrázku Josefa Šimka, je výmluvná.
Na CD najdeme celkem 21 písní, víceméně chronologicky seřazených, odpadá tím tedy dumání, cože chtěl kompilátor sestavou říci (viz dvojalba Taxmenů a Druhé trávy – obvykle nic). Zejména u těch starších nahrávek jsme někdy překvapeni, protože už nám je překryly novější verze. Snad se ani nesluší v takovémhle případě upozorňovat na klasické nedostatky countryového textování raných začátků, protože to tak nějak patří ke koloritu doby a muziky – za všechny aspoň jeden: A tak já zas v tom lítám (že se z toho ale dodnes někdo nepoučil, je jiná věc, to se připomínat musí). V bookletu jsou k písničkám uvedeny potřebné faktografické údaje, i když – určitě by se daly ke každé písni jedna-dvě věty připojit.
Kompilace potěší nejen ty, kteří měli rádi specielně Josefa Šimka, ale také ty, kdož měli a mají rádi Greenhorny, ty, kdož se zajímají o historii naší country anebo ji chtějí teprve poznat, potěší i ty, kteří prostě chtějí mít 21 hezkých písniček, které jim budou něco říkat (třeba to, že je slyšeli u jediného ohně na kterém kdy byli, nebo naopak, u všech ohňů, na které dlouhá léta jezdili), potěší i ty, kteří prostě chtějí mít nerušící vatu do auta, protože country se dneska nosí. Najde se někdo, kdo z takovéhle desky nebude mít radost? Asi ne, a v tom je právě ta nesmrtelnost Josefa Šimka narozdíl od smrtelnosti mnohých jiných.
Když Pepa Šimek hrál, Sony Music Bonton, 2001, 57 min.
Zatracenej život – Abilene – Já jsem vandrák – Karbaník – A tak já zas v tom lítám – Houstoun – Přes pláně – T jako Texas – John Hardy – Když náš táta hrál – Na vánoce ráno – Rok1849 – Zelenáč – Casey Jones – Banjo má pět strun – Matčiny růže – Zbyl mi jen tvůj mokasín – Zlaté dny – Mistře Buriane, dík za ten svět – Frankie a Johny – Pořád cestuju sám – Nebij ženu v neděli.
