Jednoduchými, prostými, vždy stejnými slovy začínal Johnny Cash svoje vystoupení: Hello, I´m Johnny Cash. Standardní a stále stejné bylo i jeho oblečení – černé. Nebyl to žádný záměr, prostě tu barvu měl rád a byla jedinou, na které se dokázal se svými spoluhráči shodnout při svém prvním vystoupení v Memphisu. Od té doby natočil přes 1500 písní, které najdeme na více jak 500 albech. Stal se a bude natrvalo uznávanou hudební osobností nejen country, ale celé americké hudební scény. Žil ve vzácné shodě s rodinou, posluchači, fanoušky, odbornou veřejností a kolegy, přestože jeho život nepostrádal bouřlivé okamžiky, které sám Cash později ve svých autobiografiích označoval za hledání, plné chyb. V muzice ale nechyboval, i když také hledal – velmi dbal na to, aby příběhy, které zpíval byly pravdivé. Až tak pravdivé, že oblíbeným omylem se stalo tvrzení, že Folsom Prison Blues je založena na vlastním zážitku. Navzdory tomu, že v posledních letech měl i zdravotní problémy, v hudbě hluchá místa neměl – natáčel až do posledních chvil alba, alba komerčně úspěšná, čerpající z rozmanitých žánrů a přitom pevně usazená v country. Jeho hudební úspěchy reprezentuje 11 cen Grammy – poslední dostal v roce 2001, a skutečnost, že pouze on a Elvis Presley jsou jak v countryové, tak v rock and rollové síni slávy.
Johnny Cash se narodil s 26.2.1932 v Kingslandu ve státě Arkansas. Životopis jeho raného mládí je tradiční: chudá rodinná farma, náboženský život, vojenská služba. Tu konal v Německu v roce 1954. Po vojně se oženil, usídlil v Memphisu a zkoušel školu pro rozhlasové hlasatele. Nedostatek finančních prostředků jej donutil stát se podomním obchodníkem. To ale netrvalo dlouho. V roce 1955 vydal svou první desku u legendární firmy Sun, u které začínala řada pozdějších slavných interpretů. Majiteli firmy se ale představil ve skupině Tennessee Two . Na desce byly písně Hey Porter a Cry Cry Cry, a prodalo se jí více jak 100 tis. kusů. Poté už nic nestálo v jeho cestě ke slávě – v šedesátých letech jeho hvězda skutečně nepřetržitě stoupala, úspěšná byla zejména alba Ring of Fire nebo I walk the line.
Vrcholem kariéry J.Cashe byl bezesporu rok 1969, kdy se jeho „vězeňská“ alba – živé záznamy koncertů z Folsomské věznice a z věznice v San Quentinu prodávala v počtu čtvrt miliónu kusů měsíčně, což nedokázal nikdy ani Elvis Presley nebo tehdy také na vrcholu stojící Beatles. Jedna z jeho kytar byla vystavena jako americký symbol na výstavě Expo 1967 v Montrealu. Měl i neúspěchy – vystoupení v Carnagie hall se moc nepovedlo a televizní show dlouho nevydržela. Po překonání určité krize na počátku let sedmdesátých se mu povedlo navázat na úspěchy šedesátých let další sérií písní, populárních stejně, jako ty z jeho prvního období.
Oproti jiným zpěvákům jeho hudební činnost nepolevila ani v sedmdesátých či osmdesátých letech, kdy řada interpretů, populární v letech 50. a 60. odcházela do uměleckého důchodu. Johnny Cash nadále nejen aktivně nahrával a vydával alba, ale byl i určující postavou v countryovém hudebním světě. Ještě v druhé polovině devadesátých let vydal trojici alb, ve kterých potvrdil svůj mimožánrový přesah. A deska The Man Comes Around z roku 2002 jeho více jak padesátiletou hudební kariéru sice uzavírá, trochu také ukazuje jak dlouho již zpěvák v době jejího natáčení zpívá, ale Cash se na ní přesto představuje v plné umělecké síle. A to i když jeho zdravotní problémy nabývaly na intenzitě. Od roku 1998 nejezdil na koncertní turné, měli jsme tedy štěstí, že jsme jej v Praze viděli v roce 1997 – a předtím v roce 1978
Protiváhou k hektickému hudebnímu životu, který přinášel i některé omyly – drogové období v sedmdesátých letech s několika jednodenními pobyty ve vězení – byl Cashovi jeho soukromý život. Rád odpočíval ve společnosti své manželky June, se kterou se oženil v roce 1967 ve srubu u své farmy v Tennesee, kde měl i nahrávací studio, chodil na ryby, a v posledních letech i psal paměti – vydal dvě biografické knihy, ve kterých potvrzuje to, co bylo patrné i z jeho posledních textů – vyrovnanost se životem, poznání svého místa a úlohy mezi lidmi: Vím co je správné, mám jen jediný život. Budu stát pevně na zemi a neustoupím, moje chyby mě naučily mnohému porozumět, říká Cash. Pohoda jeho rodinného života je druhým faktorem, který se promítal do jeho umělecké tvorby a demonstroval jí rád i na pódiu.
Johny Cash rád vystupoval a spolupracoval se svými kolegy a hodně z nich pomohl na cestě k úspěchu – z legend minulých týdnů vzpomeňme třeba Statler Brothers. Rovněž se svojí manželkou June natočil řadu duet a pozadu nezůstávala ani jeho dcera Rosanne. Ve svých začátcích jezdil na turné s Carl Perkinsem, Webbem Piercem nebo Johnny Hortonem či Elvisem Presleym.
Johnny Cash zůstane navždy legendou celé country music. Lidé odcházejí, ale legendy zůstávají. Odchod člověka je vždy smutnou záležitostí, po Johnny Cashovi ale zůstanou stovky písniček. Jinými slovy, Johny Cash, ačkoliv odešel, bude tu s námi dál díky své muzice. Smutek nad jeho odchodem jistě brzy vystřídá návrat potěšení z jeho díla, z jeho písniček, které tu budou s námi dál. Jako by tu byl dál i sám Johnny Cash.
Pořad o Johnny Cashovi uslyšíte na vlnách Countryrádia v sobotu 20.9. v 18.05
