Svět je kulatý. Jenom zdánlivě v něm putujeme odněkud někam. Smyslem koule je nápodoba nekonečna. Jedni směřují za prací na Západ, druzí s kerouackovským baťohem putují na poloniny, za Nikolou Šuhajem. Slovenský východ byl pro mě kalifornský západ. Dál už to nešlo. "Sú tam medvedě!" volaly za mnou babky z pole. Byli tam pohraničníci… Vkládáme slovenské balady do koncertních programů sefardských a moravských písní a k písním alžbětinského mistra Johna Dowlanda. Putujeme ke středobodu, odkud pramení síla a rozpínavá energie osamělého lidského hlasu. Spirála, vedoucí ke středu, vyvádějící poutníka osvíceného poznáním, patří k symbolům dávných kultur našich předchůdců, věrozvěstů, středověkých igriců… Nechceme vnucovat řešení hudebních hádanek tohoto labyrintu. V životě balady je století pouhým nadechnutím mezi dvěma tóny.
Vladimír Merta
Právě v době pilné tvorby zaručených pořadníků nejlepších cédéček roku, což je v tomto období již tradiční folklór řady hudebních periodik, jsem v počítači našel rozepsané povídání o vskutku neobyčejném albu, které přestože vyšlo před půldruhým rokem, je nadčasové, nestárnoucí a veskrze inspirativní. A právě skutečnost, že album Jany Lewitové a Vladimíra Merty Svet zmotaný nebude koncem roku letošního zataženo do nějaké bodovací tabulky, aby po proprání v subjektivní názorech rozhodčích jak v krasobruslení, bylo následně pitváno v trapných internetových diskusích. Naopak, dovolím si v klidu, bez následků a ambicí podělit se s Vámi o příjemné dojmy z alba, které se s pravděpodobností blížící k jistotě, nestane kasovním trhákem. Nevadí.
Už sami dva protagonisté alba se často sami mezi sebou přou, co je svedlo dohromady, a co je pohromadě drží. Jana Lewitová vystudovala zpěv na AMU a přes klasiky, Haydna, loutnu a Sefardské písně, se dostala ke spolupráci s Vl.Mertou. Ten se vlastně během celé své folkové kariéry vždy poměřoval s folklórem, zpíval ho, hrál, studoval, hledal a hledá v něm svobodu. Zprvu se oba museli podřídit jeden druhému: "..Začal jsem ji doprovázet ve věku, kdy už jsou folkaři přerostlí sádlem. Musel jsem se naučit znovu naslouchat cizímu hlasu."(V.Merta). "…V operním prostředí mi vytýkali, že zpívám neškoleně. Nepřijala jsem jejich manýru… Měla jsem obrovský ostych se připojit. Pak jsem pochopila, že někteří domácí zpěváci taky zpívají manýrou, ale někteří zpívají ze sebe, každý jinak, a zrovna oni mě velmi vlídně přijali, přijali, jak já to zpívám. A za to jim děkuji."(J.Lewitová)
A tak spolu, obrazně řečeno, doputovali východním směrem a cestou posbírali, přehráli a nazpívali půldruhého tuctu opravdových místních skvostů: Turá Lúka, Myjava (Jakí je ten svet zmotaný) a zpět na Moravu – Moravské Lieskové (Čujte sluhi, Janíčko susedou…) a Slovensko – Lysá pod Makytou (Zotiali brezu), Liptovské Sliače (Ked puojdeš za Dunaj, Keď som išieu okolo, Svieti mesác…), Bajerov u Prešova a Poproč, jižní Rudohorie (Šetko vodzenka).
Písně jsou spojeny Melodiariemy a ohraničeny instrumentálním začátkem a koncem – Krajina první, Krajina poslední.
Přestože je CD uspořádáno velmi pečlivě, až systematicky, rozhodně s velikou znalostí látky, po chvíli při jeho poslechu přestanete vnímat jazykové folklórní zvláštnosti, přestanete vnímat jednotlivé cizokrajné nástroje, přenesené sem z jiné doby a místa. Uvědomíte si, že se Mertovi a Lewitové velmi zdařilo předat ty lidové balady v ryzí čistotě a s úspornými instrumentačními prostředky. To CD je zároveň instruktážní materie pro bezduché zavaděče rocku do folklóru, kteří by místo znásilňování za chodu, měli najít chvíli klidu k naslouchání a pak zvážit převod těch perel na amorfní hřmoty.
Přesto Vladimír Merta právě v užití cizokrajných nástrojů dosti experimentuje. Můžete si poslechnout např. ukázku písně Zoťali brezu s orientálními hudebními motivy. I další písně alba jsou výzvou i inspirací pro tvůrčí instrumentální pokusy. A to je další dobrý důvod pro poslechnutí si Sveta zmotaného.
….Šel jsem ve vietnamkách, s flétnou u pusy. V Šumiaci jsem slyšel posvátné ticho, na Detve poslední chrapot horala, který přebral. V Těrchové zbojníci u piva notovali jihočeskou. Slyšel jsem halekat pasačky, zněly jako ve filmu. Úhorná, Bystrica, Bošáca…. kraj byl tichý, vážný, udřený a otupělý. Na potulce pod Tatrami jsem udělal skicu novodobé cikánské osady Rakúsy. Slovensko byla naše Amerika, jezdilo se tam s pocitem dobrodružství v patách. Jezdili jsme tam, abychom se mohli ztratit – a postupně se našli…
V.M.
Jana Lewitová, Vladimír Merta: SVET ZMOTANÝ
© 2002
Jana Lewitová – voice, viola, Vladimír Merta – voice, guitars, lutes, harmonica, pipes, duduk, harmonium, percussion, …, Inge Žádná – viola da gamba, Jaroslav Kořán – percussion
1. Krajina první 1:22, 2. Keď puojďeš za Dunaj 2:54, 3. Pred našíma dvermi 2:31, 4. Melodiarium "Starala se starala" 1:37, 5. Jakí je ten svet zmotaní 6:49, 6. Melodiarium 0:46, 7. Ej, co to, Bože, za strom 4:50, 8. Zoťali brezu 3:31, 9. Melodiarium 1:08 , 10. Keby som mal krilka 2:07, 11. Keď som išieu okolo 3:17 , 12. Usni mi, usni 3:32 , 13. Melodiarium 1:13, 14. Iďem, iďem, len tak trňiem 3:44, 15. Janíčko súsedóu koníčki napája 4:14, 16. Kopala studienku 2:26, 17. Melodiarium 1:38, 18. Svieci mesac nad našim huménkom 3:12, 19. Kebych ja vedela 4:25, 20. Čujte sluhi 3:31, 21. Melodiarium 0:44, 22. Piesne moje, piesne 2:06, 23. Šetko vodzenka 4:12, 24. Krajina poslední 1:06
