Otázka první – co bylo dříve: slepice nebo vejce, tedy v tomto případě písničkář Martin Šíl nebo Lidee noire, je zodpovězena předem. Je jasné, že napřed jsi vystupoval jako samostatná jednočlenná jednotka. Zeptám se ale na impuls, který tě vedl k založení kapely.
Těch impulsů bylo asi víc. Já jsem vlastně kdysi dávno začínal s kapelou. Jmenovali jsme se „Jako Ryba“ a mysleli si, že jsme mistři světa. Pak to skončilo a já se stal písničkářem. Bylo to tak rychlé, že jsem si to ani nestačil uvědomit. Odpoledne jsme hráli na akci jako kapela a večer už já sám jako písničkář. Byl to skok… ale lidem se to líbilo. Pak ovšem zapracoval čas a mně asi začalo být smutno… koncem roku 1999 jsem navíc psal hudbu pro jedno pohádkové představení. A při nahrávání jsem se sešel s fajn lidmi. A z těch lidí se časem… za pár týdnů stali Lidee. Tak asi tak.
Kapka folku jakožto nový festival se – pokud vím – narodila ve tvé hlavě. Vymyslel jsi ho jako plnokrevnou soutěžní akci, dokonce ve dvou dnech, ještě k tomu s nočním programem – slova chvály na to už jsem pěl všude možně – ale přece jen to byl hodně odvážný počin. Jak moc ses bál, jestli to dopadne dobře?
Tak Kapku jako takovou jsem nevymyslel sám. Byli jsme na to tři. Já, Jarda Průša a Ruda Kozák. Ale odvážný čin to byl, to jo. Na podzim roku 2000 jsme se sešli na jedné akci a ze všech zároveň vylezlo, že už dlouho uvažujem o něčem podobném. Slovo dalo slovo a narodila se Kapka. A jestli jsme se báli? Za sebe můžu říct, že jsem se bál jediné věci. Aby přišli lidi. Obavy se ukázaly jako oprávněné, ale přes všechno si myslím, že se Kapka povedla. Muzika podle mě stála za to. Byly silné kapely v soutěži a hvězdy v přehlídce. Lidi si zkrátka musejí zvyknout a naučit se. Uvidíme napřesrok.
Oproti ostatním soutěžícím jako kapela existujete poměrně krátce. Jak jste tedy spokojeni se svým umístěním? Doufali jste ve víc, nebo jste příjemně překvapeni?
Spokojeni, spokojeni, spokojeni. Nedá se říct nic jiného. Když si zpětně uvědomím, jaké kapely soutěžily (Juwel, Strašlivka, Načas, Jauvajs, Jeroným Lešner…), tak to beru jako velký úspěch. Když jsme šli na pódium, nic jsme od toho nečekali. Jo, příjemně si zahrát. Z Kapky máme velkou radost.
Kapka byla festivalem autorské hudby. Proto:
Předpokládám, že autorská tvorba u vás tvoří drtivou většinu nebo snad 100% repertoiru. Je to tak, nebo se pletu?
Když budu počítat písně, které máme zaranžované, tak autorská tvorba tvoří 92%. Ta zbylá procenta tvoří dvě převzaté věci. Jedna od Mika Oldfielda – Far Country, a druhá od Roxette – The First Girl on The Moon. Vypadá to divně, že jo, když folkaři z Čech hrajou popíky ze Švédska, ale mně se ta písnička zalíbila, je to vlastně i původně taková folkovka. Tak jsme ji udělali. Kdo ji uslyší, stejně ji nepozná.
Jako kapelníka mne dost zajímá, jak velká míra despocie nebo naopak demokracie panuje u Lidee noire při výběru a aranžování písní. Necháš si do toho jako autor mluvit hodně, málo, nebo vůbec ne?
Tak když jsem tuhle otázku četl lidem z kapely, tak se začali všichni svorně smát… nevím, co tím mysleli. Pravda je, že většinu aranží si připravím doma. Lehce si je zaznamenám do not a pak na zkoušce říkám něco ve smyslu „Jirko, hraj to a to, Milado to, Míša harmonie v rozkladu a jedem…“ No a potom to zahrajem dohromady a kapela zjistí, jak asi bude znít náš nový kus. Asi tam trochu té despocie je, ale nemám strach, že by se lidee neozvali, kdyby jim to přišlo blbý. Zvláště pak Míša je výrazný zastánce muzikantských práv.
A malý výlet do soukromí kapely:
Jste spokojeni se současným složením? Nechybí vám – já nevím – třeba basa? Vyhovujete si jako Lidee – chtěl jsem říci lidé?
Současné složení vyplynulo vlastně z chodu času, ale řekl bych, že spokojenost panuje. Dvoje housle máme od doby, kdy Milada odjela na čas do Anglie a Jirka ji zastupoval. Milada se pak vrátila a já zjistil, že dvoje housle se mi moc líbí. Basa… hodila by se, to je jasný, ale v Chomutově a okolí je teď neuvěřitelná nouze o basáky. Kdyby někde nějaký byl… ale lámat přes koleno je to zbytečný. A jako lidee si vyhovujeme řekl bych výrazně. Cesty autem na hraní a zpět bývají dost inspirativní…
Kde zkoušíte?
Ve skautské klubovně v Jirkově. Ona města Chomutov a Jirkov vlastně jedno jsou. Jen ty radnice jsou dvě. A my máme vlastně blíž do Jirkova než k centru Chomutova. A navíc většina kapely žije v Jirkově. Takže my hrajem a zkoušíme a vedle si hrajou skauti a vlčata.
Asi jste si už v Chomutově vytvořili nějakou skupinku lidí, kteří pravidelně chodí na vaše produkce, zajímají se o kapelní dění… Možná by bylo zajímavé vědět, jestli jsou to lidičky mladší, nebo ve věku středním, zda je to více ženských či mužských osob – na koho víc působí vaše muzika?
Těžko říct, jestli je v Chomutově nějaká skupina příznivců LN. Možná ano, možná ne. Každopádně lidi chodí do našeho klubu. A tam jsou v publiku lidi od desetiletých školáků až po lidi, co už jsou v důchodu. A mít takovéhle publikum je docela zajímavé. A příjemný je, že všichni bez rozdílu věku sedí a poslouchají nejen muziku, ale i cestovatelská vyprávění.
A ještě o žánru:
Už několikrát jsme se bavili o pozici folku a příbuzných žánrů a oba jsme se účastnili internetové diskuse na toto téma. Pojďme to trochu shrnout – staráš se o provoz folkového klubu, máš tedy hodně bezprostřední zkušenosti. Jak to tedy v Chomutově jde:
Myslím, že stav věcí je jednoduchý. Lidi mají v současné době možnost vybrat si. A většinou si vyberou tu nejpohodlnější možnost. To znamená obývák a dálkový ovládání TV. Když už někam vyrazí, musí je to nejdřív zaujmout. A to je náš úkol. V klubu to zkoušíme tak, že kromě zajímavých kapel zveme i lidi, kteří procestovali kus světa. A ti vyprávějí, promítají diáky a povídají si s lidma. Časem se to ujalo tak, že když je náhodou jiný program a cestovatel není, lidem to chybí. A jak to jde? Střídavě oblačno… jako všude.
Které kapely nebo interprety vůbec považuješ za opravdu dobré, koho si rád poslechneš?
Toho je spousta. Pokud by to měl být folk, tak Redl, Janoušek, spousta mladých kapel a písničkářů. Vůbec bych řekl, že když jsem na akci, zajímá mě, co nového se děje. Co bude hrát Redl, Daněk a jiné hvězdy, to vím. Taky se mi hodně líbí muzika, kterou dělá Jura Pavlica. Pokud jde o ostatní muziku, miluju operu, symfonickou hudbu, mám rád rock. Hlavně Floydy, Extreme… no prostě spousty muziky. A co nemusím? Duc, duc, duc. Tyhle kolovrátky mi tlačí oči z důlků, tak je nevyhledávám.
Jsi duchovním otcem myšlenky takzvaného kolečka – tedy určitého „soukapelí“, volného sdružení několika hudebních skupin, které by si měly navzájem vyměňovat pozvání do svých klubů a vytvořit tak koloběh příležitostí ke hraní a k získávání nových posluchačů. Michal Pravec pro to vymyslel název „Folkotoč“, který se mi zamlouvá a už ho používám. Pod článek na Internefolku, kde jsi tento záměr vysvětloval, vznikla diskuse, v níž kromě mého zazněly názory spíše skeptické. Využijme této příležitosti, abychom zase dali veřejnosti zprávu o tom, že Folkotoč bude a o tom, jaký asi bude. Takže, prosím o pár stěžejních slov:
Napadlo mě to vlastně náhodou, když jsem čet, že si někdo s někým vymění hraní. Běžná praxe, spousta kapel to tak dělá. K tomu se přidal pocit, že bych si s některýma kapelama i lidma asi dost rozuměl. Od začátku jsem to myslel nejen jako kolečko koncertů, ale jako něco víc… Napadlo mě, že by se mohly dát dohromady kapely, který si mají co říct hudebně i lidsky. Oslovil jsem některé a vypadá to, že od října 2001 se začne Folkotoč točit. Zatím jsou mezi zúčastněnými kromě LN Načas, Strašlivá podívaná, Kvinta, Jauvajs, Juwel folk a pokud se nic nezměnilo, tak i Jitrocel. V plánu jsou i společná vystoupení všech a dle mého by nebylo nerozumné dát dohromady i nějaké promo CD – každá z těch kapel nějaké snímky má. Co se stane, až začne Folkotoč žít… názory se mísit a hudba proplétat… to by myslím mohlo být zajímavé.
A na závěr:
Výklad toho, co znamená název vaší kapely, se nachází na vašich webových stránkách. Jsou to stránky zajímavé a já je určitě doporučuji k návštěvě, ale přesto si myslím, že by v tomto rozhovoru mělo zaznít vysvětlení toho, co znamená Lidee noire. Zní to francouzsky – nebo se pletu?
Nepleteš. Je to z francouzského „l’idée noire“, což znamená černá myšlenka. My jsme vyhodili apostrof a čárku a když to řekneš foneticky, zní to lidé. Právě to jsme chtěli. Takže jsme lidé i lidee.
Kam kráčí Lidee noire? Čeho chcete dosáhnout jako kapela? Je to profesionalizace, hraní pro vlastní potěšení, oboje, něco mezi…?
Čeho dosáhnout… Aby nás hraní bavilo pořád tak jako teď. Abychom nezůstali stát, protože máme před sebou spoustu práce. Aby bylo kde a pro koho hrát a aby to nebavilo jenom nás, ale i lidi, co to poslouchaj. A profesionalizace? To je věc, o který nemá cenu přemýšlet. Když budeme hrát a hrát a hrát a hrát, tak možná časem po několika letech zjistíme, že toho je tolik, že se to nedá stihnout, ale to je hudba tak vzdálené budoucnosti, že je to opravdu zbytečná úvaha. Jak říkám – hrát a hrát.
S Martinem Šílem si popovídal a jemu i celé kapele přeje hodně pěkného muzicírování Petr Merxbauer
