Minulý měsíc vyšla v CD podobě nejslavnější Krylova deska Bratříčku, zavírej vrátka. Většinu písní z této desky jsme z rádia znali už v šedesátém osmém a většinu jsme uměli zpívat a zpívali ji po celou dobu, co tu Karel Kryl nebyl. Když se za dvacet let směl vrátit domů, byl to v podstatě tentýž Kryl, ale my už jsme byli jiní.
Stejnojmenná píseň alba Bratříčku, zavírej vrátka vznikla jako Krylova bezprostřední reakce na 21. srpen 1968. Píseň byla nahrána pár dní poté v závodním rozhlase Tatry Kopřivnice a téměř okamžitě hrána v rozhlase v Ostravě. Ihned začala vítězit ve všech hitparádách. Celý podzim Karel Kryl projezdil po klubech a vysokoškolských kolejích, byl pozván do divadla Semafor. Na rozhlasové soutěži Jiřího Černého Houpačka obsadil Bratříček první místo a Černý stál u zrodu tohoto alba, které vyšlo v březnu v roce 1969. To byl obrovský úspěch a zároveň počátek konce této etapy Krylova působení. Postupující normalizátoři zmrazili jeho další vystupování a půl roku nato Karel Kryl nadlouho odchází do Německa.
Většina písní desky buď přímo, nebo zprostředkovaně reflektuje dobu. Přestože používá přirovnání a básnické obrazy, nebylo nikdy potřeba lidem nic vysvětlovat, vše bylo vždy okamžitě a správně pochopeno.
Když teď po letech znovu poslouchám Bratříčka, mnohem více si uvědomuji, jak přesně a ostře je v písních alba vykreslena doba konce let šedesátých a jak přesně Kryl pojmenovává jevy a jejich aktéry: Král a klaun, Anděl, Znamení doby, Salome. Kryl nenávidí přetvářku, lež, násilí i válku – Píseň neznámého vojína, Pieta. A nad tím celým absurdním a hlavně smutným obrazem je Nevidomá dívka.
Hudebně Karel Kryl použil formu a prostředky úměrné potřebám. Většina písní, balad alba je v jednoduchých mollových melodiích, aby dokonale umožnila veškerou vloženou expresi a velmi hlasitý protest zároveň. Poměrná jednoduchost hudby a charakteristické, výrazné texty. To vše umožnilo a umožňuje ty písně skutečně lidově zpívat. A po dlouhé dvacetiletí nebyla jiná možnost jejich reprodukce.
Krylovy písně řadě lidem po dlouhou dobu pomáhaly k žití a řada lidí si naopak přála je už nikdy neslyšet. Bláhově se domnívali, že se tak po Krylově odchodu do emigrace stalo nadobro. Krylovy písně si je vždycky našly a vždycky najdou. A album Bratříčku, zavírej vrátka teď opět vyšlo dokonce v digitální podobě, tedy napořád.
A minulý týden to bylo již devět smutných a dlouhých roků, co tu Karel Kryl s námi není.
P.S.: Na podzim v devadesátém roce jsem zašel na oběd do Obecního domu. Bylo dost obsazeno, ale vzadu u zdi byl jeden stůl volný. Když jsem se užuž chtěl posadit, uviděl jsem, že v šeru tam popíjí kávu Velký muž malé postavy, Karel Kryl. Nejprve jsem ve zmatku poprosil o svolení k přisednutí a pak teprve pozdravil. Celé roky jsem si připravoval, co všechno bych mu pověděl a na co se zeptal, ale vysoukal jsem jen pár slaboduchých frází, jakože nerad obtěžuju a tak. Doteď je mi líto, že jsem tuto jedinečnou příležitost zahodil. Už nikdy nebude.
Karel Kryl (12. 4. 1944 – 3. 3. 1994)
Bratříčku, zavírej vrátka 1969, 2003
Bratříčku, zavírej vrátka, Král a klaun, Salome, Veličenstvo Kat, Důchodce, Anděl, Morituri te salutant, Pieta, Podivná ruleta, Znamení doby, Píseň Neznámého vojína, Nevidomá dívka, Jeřabiny, Pasážová revolta
