Vydavatel: BMG
Rok vydání: 2001
Žánr: šanson
Celkové hodnocení: velmi dobré
O novém albu Marie Rottrové se toho proslýchalo mnoho. Že se „něco velkého“ připravuje, mi postupně prozrazovali Jaromír Nohavica, Zdeněk Vřešťál a Karel Plíhal (toho jsem se ptal, co v současné době dělá jeho bývalý spoluhráč Petr Freund). Původně se mluvilo o projektu „Marie Rottrová zpívá písně Jaromíra Nohavici“. Toto lákavě znějící spojení se nakonec realizovalo jen zčásti. Nohavica je autorem necelé poloviny textů na albu, melodii nedodal ani jednu. Navíc jeho texty pocházejí vesměs z období dávné spolupráce s Rottrovou; jde o písně už kdysi natočené (byť v některých případech jen pro potřeby ostravského rozhlasu), avšak nyní nově zaranžované. Jejich melodie napsali Vladimír Figar, Jiří Urbánek a v jednom případě (Buď mou nadějí) jde o překlad z maďarštiny. Dále na albu Podívej najdete například jeden text Dušana Vančury (Dnes už vím), jednu coververzi s českými slovy Jaroslava Wykrenta (Most vzpomínání) a především několik původních skladeb tří pilířů folkové legendy Nerez: Zuzana Navarová přispěla rytmickou Podívej se do mě a volnější Nespi a vstaň, Zdeněk Vřešťál napsal čardáš Prstýnek a k tomu se na albu objevila nová verze balady Za sebou z druhého alba skupiny Neřež (hudba: Vřešťál & Sázavský). Jedinou písní, na níž se nepodílel žádný (bývalý nebo současný) folkař, je Tak to jest s vynikajícím textem Zdeňka Borovce.
Rottrová kdysi začínala s bigbítem, později se proslavila na poli středního proudu, ale vždy si udržovala vysokou míru vkusu. Díky svému krásnému a trochu přichraptělému hlasu si vysloužila přezdívku Lady Soul. I na nové desce své hlasové schopnosti poodhaluje v plné síle, nejlépe asi v jazzově laděné skladbě Když je mi nejhůře. Ta začíná elektrickou bluesovou kytarou, výrazný je v ní trombon Filipa Jelínka. Protipól k rockově znějícímu refrénu s mužskými sbory představuje Nohavicův poetický text, ve kterém si zpěvačka povídá s olšemi nad vodou, které „jak dámy s kapesníčky tiše pláčou do řeky“.
Síla projevu Rottrové je však i v klidnějších skladbách, mezi něž patří už zmíněná poetická Tak to jest s klavírem (Zdeněk Zdeněk) nebo podobně laděná Za sebou. Ačkoli tyto písně psali rozdílní autoři, nacházíme v nich podobné motivy, a to nejen hudební, ale i textové: Zdeněk Borovec hovoří o „napřed prohrané bitvě“, Zdeněk Vřešťál svůj text začíná: „Kdo s nás dvou se spálil víc? / Kdo vzdal bitvu před branou?“ K nejsilnějším textům na albu dále řadím singlovou baladu Lakomá s ne právě obyklým schématem rýmů ABAABA a s typickou Nohavicovou poetikou: „Pluje ti ryba / pod obočím / studená ryba / Kdybys mě líbal / zavřu oči / kdybys mě líbal…“ Obsahově skromější Dívka, která spí jen tak (také s textem Jaromíra Nohavici) získala na albu velmi zajímavé nové aranže: Zpěvačka zpívá pouze s doprovodem sboru a perkusí.
Právě aranže tvoří vedle hlasu Rottrové a kvalitních textů třetí sloup, na kterém spočívá síla alba Podívej. Vít Sázavský a ve dvou případech Zdeněk Zdeněk si pohráli s náladou skladeb, použili maximum výrazových prostředků a hudebních nástrojů – od hammondek (Podívej se do mě) přes housle (Tak tohle je láska) až po nejrůznější exotické perkuse. Žánrový rozptyl tak sahá od folkrocku přes klavírní šanson až po vkusný střední proud.
Marie Rottrová nikdy nenatočila vyloženě špatnou desku. Laťka vkusu v jejím případě opravdu nikdy nespadla. Ale tak dobré album, jako je Podívej, tato dáma dosud neměla. Za mimořádný posluchačský zážitek děkuji nejen jí, ale také oběma producentům, Zdeňku Vřešťálovi a Vítovi Sázavskému.
