Hned to vypadá jinak, když má firma za sebou tradici a plné archívní regály. A pokud má navíc ještě člověka, který nejenže má k těmto archívům přístup a je pamětník nebo aspoň hudebně osvícený, má skoro vyhráno a nemusí nic nového vydávat. Nu anebo může do archívu pustit samotné muzikanty, aby si sestavili kompilaci. Tak se tomu stalo v případě tria Michnová-Skála-Vondráček, tedy v případě skupiny Marsyas. Asi tím to bude, že už z pouhého pohledu na seznam písní na vás dýchne historie i přítomnost současně, vzpomínky na mládí i poučenost stáří, vyvážená kombinace pokory i sebevědomí.
Není sporu, že Marsyas je jednou z nejzásadnějších skupin počátků folku u nás a také skupinou, která jej dokázala fúzovat i s jinými žánry dříve, než tak začal tento žánr činit sám v panice z obsahového i výrazového vyčerpání. Přestože členové skupiny Marsyas se mohou oprávněně pyšnit významem a úspěchy své kapely, nečiní tak (nebo možná činí s vkusem a decentně) a i co se týče výběru písní zůstali až nezdravě skromní. Tam kde jiní rozpoutávají orgie v podobě 60 a více písní, tam Marsyas vybral 19 lahůdek z období 1978-2004, tedy z období 26 let. Je tedy jasné, že pamětníkovi se náhle vynoří písně, které na CD nejsou a jsou pro něj pevně spjaty s těmi, na které padla volba, zatouží po nich a začne hledat a oprašovat vinyly. Nepamětníkovi pak je poodkryta jen část té hudební doby, kdy se hodně nesmělo a o to více se vychutnávalo to, co se smělo a zatouží poodkrýt ještě víc. I to je funkce , kterou toto CD má, nejen připomenout písně Marsyasu. A tak se teď, uprostřed recenze rovnou přimlouvám za pokračování tohoto decentně modrého CD – klidně pod stejným názvem, jen s pořadovým číslem 2.
Ovšem, jaképak připomínání – když se podívám na seznam písní (viz níže) nejméně 4 se hrají dodnes a nikdo netuší, jak jsou staré, další 3-4 patří k základům folku, a na ty zbývající jsem si bez problémů vzpomněl – na výběru není žádná, o které bych si pomyslel:“Kdepak to vyhrabali, to že taky hráli?“ A to až na několik málo písní nebyl Marsyas vůbec frekventovanou skupinou na tehdejších stanicích Hvězda či Praha, snad jen Vltava ve specializovaných pořadech byla jejich domovem, spíše by se tedy na něj hodilo označení kultovní. Ale tenkrát se to tak nebralo. I to je další poučení, jen tak mimoděk z výběru plynoucí – tu skutečnou kvalitu opravdu prověří čas.
Vůbec jsem nevěděl co napsat o tomhle CD, protože hodnotit ty písničky po té době, kterou ve zdraví přežily je zbytečné a ostatně, své soudy na ně vyslovilo již nespočet hudebních publicistů – zalistujte (ano, zalistujte, neproklikejte se) ve starých Melodiích. A přitom poslouchejte svéráznou Postavím si dům z obilí, vizionářskou Co tě čeká, dramatickou Příště se ti radši vyhnu, bluesovou Za městem, drsňáckou Já a Můňa, pompézního Zmrzlináře, smutněte S Luisem, vznášejte se s Marsysasem a Apollónem a nechte se obestřít tajemnou Zemí Bójů. To jsou moje přívlastky k některým písničkám. Vás napadnou třeba úplně jiné – ale taky přiléhavé. Písničky se budou před vámi vznášet, vlnit a proměňovat, až vás zcela obklopí. Nikdy neodhadnete dopředu, jak se budou vyvíjet a kam vás na konci dovedou. Jediný tón vám nepřipadne nadbytečný, ale ani jeden nebude chybět.
Psát, že by si to někteří hledající tápalové měli poslechnout, než vylezou na pódium dneska nebudu, pokud tápalové skutečně hledají, najdou tuhle desku sami.
Marsyas 1978-2004 Supraphon 2004, 75,39
Postavím si dům z obilí, Na poslední chvíli, Co tě čeká, Blues navečer, Za městem, Příště se ti radši vyhnu, Znamení býka, Já a Můňa, Zmrzlinář, Tajemství, S Luisem, Podívám se zblízka, Zlato a stříbro, Záliv Žár, Sám líp ví, Studená koupel, Marsyas a Apollón, Velkoměsto, Země Bójů.
