Když jsem slyšel ukázky z prozatím posledního alba Pavlíny Jíšové „V proutěném křesle“ poprvé, byl to polotovar. Stalo se tak ve studiu Jiřího Maška a Pavel Malina mi pouštěl nahrubo smíchané základy. A tehdy jsem věděl, že muzikantsky to bude velmi dobré.
Podruhé jsem už slyšel hotovou a vydanou desku. S velikánskou chutí jsem ji zasunul do přehrávače a spustil přehrávání. Hned první písnička (Dobrá zlá) mě utvrdila v názoru ze studia. Muzika šlape naprosto dokonale. Ale s druhou písničkou mi na albu začalo něco maličko vadit… Jakoby nálada alba šla najednou úplně jiným směrem, než kterým vykročila. A tak jsem poslouchal dál. Další píseň – Ze dna – byla zase z úplně jiného soudku. Zatímco úvodní mi přišla nádherně folkrocková, a Oslí můstky jsou spíše do jemného folku až jazzu, Ze dna si dokážu představit v repertoáru klasické country kapely. A tak se to střídá písničku od písničky. Najdete zde písničky jemně folkové, folkrockové, country, ale i popově znějící kousky.
Při prvním poslechu jsem tuto skutečnost považoval za chybu a album mi přišlo rozříštěné a nejednotné. Poslechl jsem si celou desku asi čtyřikrát a ačkoliv se mi v podstatě každá písnička jako taková líbila, celek mi přišel bez sjednocujícího prvku. A tak jsem desku odložil a pomalu na ni začínal zapomínat. Pak se ale přiblížil termín vydání této recenze a musel jsem se k ní vrátit.
Nevím, zda to bylo změnou nálady či počtem poslechů jednoho alba, ale dnes už bych svůj soud o roztříštěnosti alba nevyřkl. I nyní samozřejmě cítím, že každá písnička je z jiného soudku, ale už bych se spíš přikláněl k označení alba za pestré. A pokud jde o jednotící prvek, i ten jsem našel. Ve chvíli, kdy jsem přestal myslet na žánrové rozdělení písniček, objevil jsem jednotící prvek ihned v hlasu Pavlíny Jíšové. A to tak výrazný, že se člověk sám diví, jak ho mohl přehlédnout.
Teprve když jsem se vypořádal s tímto „problémem“, začal jsem naslouchat hudbě a našel si v ní finesy a lahůdky, které mi předtím unikaly. Třeba saxofon Františka Kopa nebo mandola Zdeňka Jahody. To mluvím o hostech. Ale pochválit musím i ostatní muzikanty: Pavla Malinu (kytary, vokály), Petera Szabadose (dobro, lap steel, vokály), Juraje Figuru (baskytara, vokály) a Pavla Plánku (bicí a perkuse) ze základní sestavy i Petra Berkiho (Hammond, piano), Zbyňka Bureše (pedal steel, vokál), Luboše Malinu (banjo, pastýřská píšťala, tarogato) v roli dalších hostů.
Samostatnou kapitolou této desky jsou texty. Ty si napsala Pavlína výhradně sama (zatímco čtyři melodie dodal M. Röhrich) a musím se přiznat, že stejně jako textům Roberta Křesťana některým z nich nerozumím. Někde jde o vcelku pochopitelný příběh, ale jinde o básnické obraty či popisy nálady a děj se zde hledá těžko (nebo zde žádný není). Netvrdím, že je to špatně. Nemusí být na škodu občas zavřít oči a vcítit se do nálady písně. A co na tom, že pro každého z nás bude ta nálada jiná…
Album „V proutěném křesle“ je pro mě názorným příkladem toho, že bychom neměli soudit po prvním poslechu. Za necelé dva měsíce jsem na něj rapidně změnil názor, objevil spoustu muzikantských nápadů a zvratů. A stále ještě nejspíš nejsem s tímto objevováním u konce. Takže ho tímto k objevování doporučuji i vám.
Co ale musím trošičku pohanět, je protipirátská ochrana od BMG. Vcelku mi nevadí, že si z tohoto alba neudělám MP3 a tím pádem jej nemohu poslouchat na svém PC (kdo by se pořád měnil s cédéčky v mechanice..), ale docela mě nadzvedlo, že nejde přehrát ve stolním CD recordéru Philips, které tvrdí, že vložené CD není zvukové, ale datové… Takže jsem si musel k poslechu tohoto alba půjčit diskmena a přehrát si ho na kazetu, jiný CD přehrávač totiž doma nemám… A je pravda, že kupovat si CDčka od BMG pro mě bude asi vždy trochu risk, pokud tuto ochranu nepřestanou používat.
Pavlína Jíšová a CS Band – V proutěném křesle
BMG 2003
(Dobrá zlá * Oslí můstky * Ze dna * Za poslední cent * Býváš můj sen * Ptačí dívka * S pondělím se smířím * Seven Crown * Jinak nechci nic * Hvězdy * Ester * V proutěném křesle * Tanči Marie * Bůh rozvalin)
