Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

NÁKLAĎÁK PO GENERÁLCE

Poměrně pravidelně, v rozumných odstupech nás zásobuje Vojta Kiďák Tomáško svými deskami. Z té minulé jsem byl poměrně nadšen, byl jsem tedy zvědav na tu další.

Jeho rukopis je ustálený, bez ohledu na formu, kterou použije, a dokonce bez ohledu na to, kdo písničku interpretuje. Už název CD „Náklaďák do L.A.“ napovídá, že se autor a interpret trochu ohlédl do minulosti a sem tam něco oprášil. Dělá to koneckonců každý, aspoň můžeme porovnávat, jak se to komu daří. V první řadě si myslím, že Kiďák potvrdil, že má cit pro (převážně) trampskou a (do značné míry i) folkovou písničku. Že jeho rukopis je ustálený, bez ohledu na formu, kterou použije, a dokonce bez ohledu na to, kdo písničku interpretuje – na desce Kiďák dal docela velký sólový prostor i kolegům, kteří na oplátku na desce neexhibují, ale snaží se o prostý upřímný projev podobný Kiďákovu – a docela jim to ladí.

Komu se líbil jeho Náklaďák do L.A. poté co sjel z výrobní linky, tomu bude vyhovovat i po rekonstrukci. Přestože tam přibyly blýskavé ozdůbky a různé technické vymoženosti. V tomto případě konkrétně bicí – aby to znělo v rádiích. U skladby Morava si už tak úplně jistý nejsem, záznam z pantonské kazety Cesty (nebo jak se to jmenovalo) mám příliš silně zafixovaný a původní podání mi přišlo upřímnější. Ale ani v této verzi, o něco prostší, méně kladoucí důraz na vyvolání pocitu souznění, a více kladoucí důraz na efekt, toho Vojta moc nezkazil.

Kromě těchto dvou hitových melodií bychom mohli – s jednou výjimkou rozdělit skladby do dalších dvou skupin. Začněme tou výjimkou: Jmenuje se Úhorná a je to učebnice sentimentu až na půdu. Kapesníky nestačí, vytáhněte mycí houby. O co lépe se s podobným typem vyznání vyrovnal Kiďák v písni Loket. Krásně vyjádřený vztah k městu, přitom slovy prostými a jednoduchými, bez velkých gest, ovšem o to hlubší a aniž by kromě názvu slovo Loket v písni zaznělo. Loket spolu s písničkami Vždycky je čas, Údolí divokých včel, Něco o důvěře, Rána s vůní…, Podle mýho a Síla žít patří do společné skupiny písní, kde se V.K.T. představuje tak, jak jej známe nejen z hlediska obsahu, ale i formy a nabízí jistotu toho, co od Vojty očekáváme (tedy – my pamětníci).

Druhá skupina písní je poplatná snaze (Kiďákově nebo vydavatelství?) trochu se zmodernizovat a tím i zviditelnit. Bohužel, zřejmě nedostatek zkušeností se středním hudebním proudem způsobil, že z něj byly převzaty jen vnější, povrchní znaky a písničky se dostaly do oblasti popíkového šramlu, včetně flétniček, trumpetek a samohrajek: Tak se ti vzdávám, Probuď mě miláčku, Dejte si odchod, Sem tam, Bublinky. Věřím, že na koncertě, jen s kytarou získají i tyhle písně značku V.K.T., ale na desce působí až příliš očividně (vlastně: uchoslyšně) jako snaha rozšířit si okruh publika. No, takhle se to nepovede a manažeři rádií po tom taky nesáhnou. Těm, které to mělo oslovit to bude připadat prostoduché, ti, kteří Vojtu hrají, si vyberou písně z první skupiny. Přitom to zbytečné písně nejsou a jejich čas přijde možná později – až se budou šířit v podání živém, tedy jen s kytarou, aniž by se ztratil jejich osobitý nádech, v některých případech skoro šansonový.

Na desce se podílela spousta Melicharů – L. Melichar, dále J.Melichar a O.Mašková zpívají, kytary nahrál M.Röhrich. Krom toho, že přinesla další várku „kiďákovských“ písniček, které, ač současné, mi připomenou mládí, přinesla také ukázku toho, jak lze v některých případech hledat a nenacházet, ale přitom se nezpronevěřit sobě samému a zůstat i při tom hledání vkusný.

Vojta Kiďák Tomáško: Náklaďák do L.A. Avik 2002, 43 min.
Náklaďák do L.A., Morava, Tak se ti vzdávám, U tří koček, Probuď mě miláčku, Dejte si odchod, Sem tam, Bublinky, Vždycky je čas, Údolí divokých včel, Loket, Něco o důvěře, Rána s vůní…, Podle mýho, Síla žít, Úhorná.

Miloš Keller