Náplava z Ústí nad Labem hraje a zpívá od roku 1988. Její jednotliví členové ještě déle. Řadí se do škatulky trampských kapel a má za sebou již dvě alba – Od pátku do neděle (1993) a Trampské písně z brány Čech (1996). I to jsou důvody, proč si myslím, že třetí album by již mělo ukázat všechny kvality a schopnosti souboru. Záleží ovšem na úhlu pohledu…
Začnu, jak bývalo mým zvykem, bookletem. Je na něm vidět, že se stal jednou z položek, na které se vydavatel pokoušel moc neutratit. Z titulní stránky na nás kouká kapela na fotografii Františka Šmahela, nad ní nápis Náplava 2002 (proč to uvedení letopočtu?) a žlutočervené logo firmy Santé. O té se na jiném místě bookletu dočtete, že je vydavatelem alba. Pod fotografií je pak název alba. Když CD otevřete, uvidíte další stranu bookletu a na ní seznam skladeb včetně autorů a u převzatých i původní název a tuším, že firmy uvedené pod nimi jsou držitelé autorských práv… V podstatě stejný seznam, doplněný o výčet režisérů, vydavatele a výtvarníka atd., najdete i na zadní straně krabičky. Pokud booklet vyjmete z krabičky a rozevřete, spatříte vlevo povídání Renaty Lankašové o historii kapely a předkládaných písniček. Vpravo pak další fotografii kapely od stejného autora a obrázkovou připomínku minulých alb. Také se zde dočtete složení kapely a je vám předložen i seznam hostujících muzikantů. Toť vše. Kdo by hledal texty, hledal by marně. Pokud by se někdo snažil najít zde práci výtvarníka (firma Karel Hainz), hledal by podle mne také marně – žádné výtvarno se zde nekoná.
Tak a teď k písničkám. I na ty se dá vzít dvojí metr. Pokusím se vám naznačit oba možné a výběr nechám laskavě na vás. Když si CD vložím do přehrávače, jsem v určitém očekávání. Mohu očekávat umění. Neotřelé aranže, nečekané a zajímavé slovní obraty, nadstandartní pěvecký výkon a instrumentální exvilibristiku. Pokud si album Prstýnek z kouře pustíte s takovým očekáváním, budete zklamáni. Zjistíte, že zpěvačky sem – tam ujedou, že ve vyšších polohách je hlas jedné z nich (jméno vám nepovím, informace, kdo kterou písničku zpívá, se v bookletu nevyskytuje) pištivě nepříjemný, že nástroje sice ovládají, ale žádné extra výkony se nekonají a aranže také žádné překvapení neskrývají.
Druhá možnost je ta, že vám je vlastně úplně jedno, jak náročné party muzikanti zvládají, že nějaké extravagantní muzikantské výkony nečekáte a možná by vás při poslechu příjemných písniček spíš rušily. Je vám úplně fuk, že sem tam někdo zazpívá o půltón níž – možná to ani neslyšíte. Prostě očekáváte příjemné písničky, texty s příběhem, muziku, která ctí melodii a která udrží rytmus. Písničky, které si třeba časem začnete pobrukovat spolu s kytarou u svého táboráčku nebo s přehrávačem při cestách autem. Pokud čekáte toto, myslím, že najdete.
Umění s velkým U se sice na tomto albu nekoná, ale příjemných písniček zde najdete sedmnáct. Mě se nejvíc líbila ta s názvem Blueridgeské hory, vy si svého favorita najdete určitě také.
Ale ještě jednou si musím rýpnout. Na obalu alba najdete i adresu www.naplava.cz – ani se tam nedívejte. Stránka byla naposledy aktualizována někdy v roce 2001.
Náplava: Prstýnek z kouře
Vydavatel: Santé Ústí nad Labem s.r.o.
vydáno (snad) v roce 2003
seznam skladeb: Tu trať já znám * Prstýnek z kouře * Lodička * Zuzi * Řeka snů /Deep River Blue/ * Modrý oči /Blue eyes/ * Jednou * Já rád mám /The Riddle Song/ * Ta řeka je stále stejná * Joe * Ranní pláč /Craying In The Rain/ * Stříbrné hory * V tvých snech chci být /Let it be me/ * Vagabund * Jen jedenkrát * Blueridgeské hory * Konec světa /San Francisco Bye Blues/
