Různí škarohlídi, kteří tvrdili, že s příchodem devadesátých let minulého století odejdou různé stálice, o kterých prohlašovali, že jejich hudební popularita je založena na poli mimohudebním, musejí nyní se skřípěním zubů sledovat návrat další veličiny.
Jakkoliv pateticky titulek zní a jakkoliv by se o něm dalo pochybovat, protože hlavní protagonista tohoto článku vlastně nikdy nezmizel z hudební scény, myslím, že je oprávněný. Ivan Mládek se sice průběžně a permanentně zjevoval v našich médiích i po celá devadesátá léta, jeho Banjo Band byl ovšem nahrazován doprovodnými skupinami, např. Berounka Syncopators a podobně. Sice i tyto doprovodné skupiny měly charakteristický mládkovský zvuk a rukopis, ale bylo na nich patrné, že jsou tvořeny k televizním a jim podobným účelům.
Kvalitu obvykle prověřuje čas, a Banjo Band Ivana Mládka se nyní vrací v plné síle a ve velmi podobné sestavě, v jaké dosahoval největší slávy. Různí škarohlídi, kteří tvrdili, že s příchodem devadesátých let minulého století odejdou různé stálice, o kterých prohlašovali, že jejich hudební popularita je založena na poli mimohudebním, musejí nyní se skřípěním zubů sledovat návrat další veličiny, zatímco mnoho z toho progresívního, které do začátku devadesátých let prý nemělo možnost ukázat své kvality, již dávno zmizelo nebo živoří.
Nechci ani v nejmenším tvrdit, že prostý fakt několika desítek let existence Mládkových písniček zakládá nárok na označení za pilíř moderní české muziky či referenční vzorek kvality tvorby, ale určitý fenomén to je. Banjo díky Banjo Bandu proniklo do širšího povědomí hudbymilovného obecenstva a vystoupilo z hájemství bluegrassu (kdo v sedmdesátých letech věděl, co je to modrá tráva?) a z trampských lesů. Čas způsobil, že rehabilitace se dočkaly i přehledné melodie a humorné texty s neobvyklými náměty a pointami, které sice byly mnohdy absurdní, ale v Mládkově podání vypadaly, jako když se docela klidně stát mohly.
Přitom podstatným znakem Mládkových písniček je sice přehlednost a relativní jednoduchost, nikoliv však zjednodušenost nebo primitivnost. Mládek po hudební stránce posluchače nepodceňuje a ukazuje schopnost stylizace do různých hudebních poloh. Podobně texty, pokud již jsou tématicky méně obsažné, zachovávají si jazykovou a řemeslnou čistotu a nějakou lahůdku ať už terminologickou nebo formální – např. vnitřní rýmy – v nich většinou také najdeme. Ivan Mládek je i jedním ze tří českých zpěváků, jimž je vždy a za všech okolností rozumět každé slovo, aniž by je to stálo viditelnou námahu.
Takový dlouhý úvod k jedinému CD s 18 písničkami? Ivan Mládek se svým Banjo Bandem jej nazval Proč mě ženy nemaj rády a navazuje v něm jednoznačně na předchozí tvorbu. To, co by jeden označil za opakování se, druhému přináší pocit jistoty a neměnnosti určitých standardů. I zde najdeme celou škálu různých tváří Ivana Mládka – od lehké nostalgie (Vlak je vlak), přes absurdní příhody (Píseň o Smolíčkovi), slovní hříčky (Mamut a Helmut) či nezvyklá spojení a rýmy(Tanja: Tanja/banja) až po „lidový“ humor (titulní skladba). I zde se střídají jazzové názvuky a countryovými rytmy a někde se Ivan Mládek přibližuje i na dohled dechovce (Žamberk-Vamberk). I zde Ivan Mládek připomněl dvě své starší písně – byť upravené (Sousedovic Toníček a Banjo já se s tebou loučím).
Svérázné je i průvodní slovo Prezídia a dozorčí rady Banjo Bandu na bookletu, připojeny jsou texty, snad jen si mohli při korekturách dát pozor na některá pímena (č), která se nemusí zobrazit odpovídajícím způsobem – doplatila na to zejména zpěvačka Lenka Plačková (neodolatelná v Písni Apačů, kromě ní zpívají i Milan Pitkin – ten je příjemně civilní a Luděk Sobota – ten přeci jen trochu „přehrává“ a svou polohu moc netrefil). CD nepřináší progresívní hudební počin posunující muziku do XXI. století, ani závažnou osobní výpověď – i když: proč by závažná osobní výpověď musela být vždy dramatická a depresívní? Proč by osobní výpověď nemohla být skrze prosté a úsměvné příběhy? Nebude tak sobecky jen „o sobě“, ale bude i pro druhé. A to se Banjo Bandu Ivana Mládka daří – vyvolává odezvu u toho, kdo jeho písničky slyší – samozřejmě, kladnou i prudce zápornou, ale i ta záporná reakce ukazuje na zásah cíle.
Banjo Band Ivana Mládka: Proč mě ženy nemaj rády – EW (Warner) 2002
Tanja – Já a můj kamión – Vlak je vlak – Pedro spadnul z modřínu – Mladý jockey – Já tam nejdu – Píseň o Smolíčkovi – Píseň Apačů – Hrajeme ping-pong – Káně myšilov – Žamberk-Vamberk – Paroží – Sousedovic Toníček – Mamut a Helmut – Je to všechno na bejka – Pojď Ingrid pojď – Proč mě ženy nemaj rády – Banjo já se s tebou loučím.
