Když se vám dostane do riky originální cédéčko Ireny Budweiserové „Někdy si připadám jak pták“, nedostanete ho v klasické umělohmotné krabičce, ale v papírové složce, která kromě hudebního nosiče ukrývá i knížečku s texty, seznamem skladeb a také s informacemi o složení doprovodné kapely Fade In a o hostech. Takto zabalené album vypadá sice efektně, ale já osobně z něj nadšený nejsem. Ona knížečka je totiž umístěna v jakési kapse, vytvořené prořezem do papírového obalu a již po několikerém vyndání a opětovném uložení knížečky na místo se tento začal trhat….
Pokud jde o grafiku, jde o různé výřezy jedné – úvodní – fotografie, na které je zpěvačka situována do pozice, která snad má evokovat ptáka. Podklad je pak střídavě žlutý a červený a texty písní jsou bílým písmem. Po stránce obsahové mu myslím nic nechybí.
Odložme ale obal a pojďme k muzice. Až na jednu výjimku si napsala všechny melodie sama interpretka a vyzkoušela si i textařské řemeslo a to ve třech případech. Mluvím zde o řemesle a to záměrně. Mám pocit, že písničky na tomto albu totiž nevznikly z potřeby něco sdělit, ale prostě proto, aby bylo co hrát. Zvlášť v textech je to patrné, neboť procento naj naj naj a lalala je zde poměrně vysoké. A to ještě musím dodat, že pokud chcete texty vnímat, musíte vzít do ruky před chvílí odloženou knížečku s texty – zpěvačce totiž místy není zrovna dobře rozumět. Zde bych ale viděl chybu i v potlačení zpěvu na úkor kapely…
Pokud se vám líbí projev Ireny Budweiserové v rámci Spirituál kvintetu, zde budete možná zklamáni. Zdaleka se nejedná o sytý a jasný hlas, na který jsme zvyklí. Zde je zpěv o poznání složitější, ale nemyslím, že výsledek je takový, aby přesvědčil
Kapela – asi jdiné, k čemu zde nemám výhrady. Ze stabilního tria Fade in bych asi nejvíce vyzdvihl Víta Fialu s kontrabasem, z hostů pak klavír Petra Maláska. Což ovšem neznamená, že by ostatní byli špatní. Ba naopak.
Přiznám se rovnou a bez mučení, že jsem si album poslechl jen třikrát, což je u mne na recenzi dost málo. A nejspíš si ho hned tak znova neposlechnu. Když to shrnu, mohu říct, že složité (ať již melodicky či harmonicky) melodie, nic neříkající texty s espoustou vaty typu nanananánaná a mým uším nepřirozený zpěv interpretky mě neoslovili.
Irena Budweiserová: Někdy si připadám jak pták (Čekám – Milému – Kometa – Jsem v pasti – Akord – Kde zůstal – Letní den – Bezejmenná – Requiem za kolombínu – Motýli – Včera nebo dnes – Moudrá hudba – Noční rozhovor – Ranní dovětek – Někdy si připadám jak pták), celkový čas 52:56, Indies 2003
