„Tak to jsem viděl naposledy na floydech“, žasnul můj kamarád Zdenek, když spatřil nekonečný dav čekající na otevření brány telčského zámku, na jehož nádvoří se konal dlouhý koncert Jaromíra Nohavici. Pojďme si tuto výjimečnou událost přiblížit pomocí slov i čísel.
Jarek Nohavica
foto: Jiří George Plaček Nohavicův dlouhý koncert byl zároveň závěrečným koncertem letošních Prázdnin v Telči. Tato věta by zřejmě jako vysvětlující úvod bohatě stačila, protože představovat si zde Jaromíra Nohavicu nebo věhlasný letní festival by se dalo přirovnat k pověstnému přemísťování dřeva do lesa. Jenže právě kvůli nastínění výše zmiňovaného davového šílenství bych rád některá fakta připomněl.
1./ Prázdniny v Telči jsou velmi populární festival, jehož mnohé koncerty (divadelní představení atd.) bývají dlouho dopředu vyprodány.
2./ Jaromír Nohavica patří v současné době mezi nejpopulárnější umělce v této zemi. Ač ho téměř neuvidíte v televizi a rozhovory také neposkytuje jako na běžícím pásu, prodává podstatně více desek než zpěvačky, které si kromě změny vizáže zaplatí i stovky billboardů kolem dálnice. A to se prý píše doba mediální.
Kdoví, jestli tento písničkář není v současné době také zpěvákem, jehož vystoupení provází v této zemi největší divácký zájem. Sehnat lístek na pravidelné Nohavicovy měsíční koncerty v ostravském klubu Parník je téměř nemožné, přál bych vám slyšet, jaké se o prodeji vstupenek na tyto koncerty vyprávějí fámy. A prý, že nedostatkové zboží skončilo spolu s vládou jedné strany.
Nohavicova popularita se neomezuje jen na nějaký úzce vymezený okruh lidí. Na jeho koncertech uvidíte kluky ve svetrech, pány v saku, holky s korálky nad kotníky i dámy ve večerních róbách. Tedy přesněji řečeno: uvidíte tam šťastlivce z řad všemožných věkových a sociálních skupin, jimž se podařilo sehnat lístek.
Když se tedy spojí Nohavicova popularita s nádherným prostředím a dobrou pověstí akce (tedy devizami Prázdnin v Telči) a celé se to ještě podtrhne výjimečností tříhodinového koncertu, není se co divit, že poptávka po lístcích převyšovala nabídku snad několikanásobně. A tak byl festivalový štáb zavalen žádostmi o vstupenky na dávno vyprodaný koncert, tvořily se pořadníky na případné nevyzvednuté zamluvené lístky a neznalý pozorovatel, který by viděl Telčské náměstí před začátkem koncertu z výšky, by se mohl domnívat, že před zámeckou branou probíhá nějaká hodně dobře navštívená demonstrace.
(Přidám ještě jednu historku bez záruky: Jeden pán se prý snažil ke vstupenkám dostat obzvlášť vypečenou cestou: chodil neúnavně na festivalový štáb a zkoušel různá jména, na které prý má odložené lístky. I když mu tato taktika nevyšla, myslím, že můžeme směle označit tento nápad za pěkný příklad tradiční české vynalézavosti. Nebo se tomu říká jinak?)
Hodinu před koncertem se tedy otevřely brány na nádvoří renesančního zámku a dav se hrnul dovnitř. V tu chvíli již nějakou dobu hustě pršelo. Posléze se silný déšť změnil v něco, co se dá nejlépe charakterizovat jako hodně prudký liják. Provazy deště neúnavně bušily do diváků čekajících na začátek koncertu a jen malé části publika se podařilo zaujmout suchá místa po stranách nádvoří.
Nebudu to protahovat, velmi intenzívní lijavec provázel celý koncert až do jeho úplného závěru.
Telčští diváci schovaní pod deštníky
foto: Václav Müller Ještě i ve chvíli, kdy píšu tento článek, mě fascinuje skutečnost, že lidé na přeplněném nádvoří dokázali v té slotě čtyři hodiny sedět a poslouchat Darmoděje, Sarajevo nebo Dance macabre a další tiché, závažné písně a nadšeně reagovat. Možná by se divili plánovači zábavy, kteří rádi velkohubě mluví za všeobecný vkus a všechny lidi (diváky, posluchače, čtenáře…). Když písničkář asi v polovině koncertu zavtipkoval o případném ukončení koncertu pro déšť, odpovědí mu bylo všeobecné vyjádření nesouhlasu. Nohavica hrál dle mého mínění (tedy pravidelného dlouholetého návštěvníka jakýchkoli jeho koncertů) ve skvělé formě a mluvil mnohem méně, než je na jeho vystoupeních zvykem – jediná delší promluva předcházela Pochodu Eskymáků.
Na začátku koncertu hlavní protagonista prohlásil, že bude hrát i věci, které na běžných koncertech posluchači často neuslyší. Bylo tomu skutečně tak. Dočkali jsme se drobných lahůdek jako třeba Třech čuníků doprovázených heligonkou nebo staré básničky Česká citoslovce, ale hlavně písní, u nichž bych určitě neočekával, že si je ještě někdy poslechnu v živém provedení (Blues o malých bytech, Pánové nahoře, Halelujá),… . Snad největší aplaus nastal po skladbě Pane prezidente, kouzelné byly kostelní zvony doprovázející Zatím co se koupeš a Starého muže…
Ale nač se pokoušet popisovat nepopsatelné, ostatně seznam písní, které toho promočeného srpnového večera zazněly najdete na konci tohoto článku. (U každé skladby je uveden hudební nástroj použitý v doprovodu – tedy heligonka nebo kytara, mezi jednotlivými akustickými kytarami jsem nerozlišoval – a výčet alb, na nichž můžete tuto skladbu najít. Některé písně, které dosud nikde oficiálně nevyšly, jsem se pokusil přiblížit úryvkem z textu. U písní, jejichž název se nedal vystopovat ani v žádném zpěvníku, se musíte spokojit s mým pojmenováním.)
Závěrem napíšu frázi, kterou opravdu nemám v oblibě, neboť jí končí téměř každá reportáž, ale nemohu si pomoci. Byl to opravdu nádherný koncert, nebo ještě jinak – měl jsem to štěstí, že jsem byl přítomen výjimečné události, na kterou se bude dlouho vzpomínat. Přál bych si jen, abychom se brzy dočkali dalšího podobného vystoupení, vždyť nedošlo třeba na Ahoj slunko, Heřmánkové štěstí, zhudebněné básníky, Setkání s Puškinem…, jenže na všechny krásné Nohavicovy písně by již zřejmě nestačilo ani opakování jeho pověstného helfštýnského devítihodinového koncertu..
DLOUHÝ KONCERT JAROMÍRA NOHAVICI
11. 8. 2002, Telč, nádvoří zámku (19:31 – 22:20)
1. Tady jsem doma (kytara) – (Jedna ze tří písní tohoto koncertu, které jsem dosud nikdy neslyšel.) – „Klobouk svůj na věšák odkládám, tady jsem doma, tady to znám.“
2. Dokud se zpívá (kytara) – /Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Koncert/
3. Přítel (kytara) – /Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Koncert/
4. Těšínská (kytara) – /Divné století, Koncert/
5. Cukrářská bossanova (kytara) – /Koncert/
6. Blues o malých bytech (kytara) – složeno 1984 – „Jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků, no vážně, jak nám tak řídnou řady folkových zpěváků, je stále těžší, je stále těžší, nemít to na háku a nebýt v lapáku.“
7. V jednym dumku na Zarubku (heligonka) – /Moje smutné srdce/
8. Propijeme naší babce (heligonka) – „Propijeme naší babce kožuch z lišky pak jí vytunelujeme vkladní knížky ještě dnes.“
9. Vilém Fusek (heligonka) – jedna z písní, kterých se snad dočkáme na avizované Nohavicově desce „hospodských písní“: „Řikam si Vileme stary byku, bude třeba změnit politiku, gatě maš z ďurama, svazane šňurama, zajdi na vyzvědy do butiku“.
10. Zatím co se koupeš (kytara) – / EP – Cesty 5, Darmoděj a další, Koncert/
11. Starý muž (kytara) – /Divné století/
Báseň Česká citoslovce
12. Metro pro krtky (kytara) – /Hudba bez bariér, Tři čuníci/
13. Tramp (kytara) – / Tři čuníci/
14. Mávátka (kytara) – /Folkfórum – spolu…/
15. Košilka (heligonka) -/ 2EP – Písně pro V.V., Osmá barva duhy, Moje smutné srdce/
16. Tři sudičky (heligonka) – /Mikymauzoleum/
17. Pochod marodů (heligonka) – /V tom roce pitomém/
18. Zatanči (kytara) – /Divné století, Koncert/
19. Vlaštovko leť (kytara) – /Mikymauzoleum, Koncert/
20. Jdou po mě jdou (kytara) – /Koncert/
21. Dezertér – Pánové nahoře (kytara) – poprvé hráno na Lochotíně 1983,v jednom starém zpěvníku uveden jako autor hudby B. Vian. „Pánové nahoře říká se že jste velcí a na věci to přeci vůbec nic nemění, pánové nahoře na to jste vážně malí abyste vydávali rozkazy k vraždění.“
22. Potulní kejklíři (kytara) – /EP – Cesty 5, Divné století/
23. To umí každej debil (heligonka) – „Přišel jsem do bufetu, dal si vepřovou kotletu a štamprli fernetu co za sto korun chcete. Nežli jsem zved vidličku přišel študent v tričku podrazil mi židličku. Děkujem odejděte!“
24. Godula (tanec) – Meine family (heligonka) – téměř instrumentálka, jako text se střídají slabiky tata, mama, jaja.
25. Halelujá -Velká zpověď (heligonka) – napsáno 1985 – Kdysi velmi slavná píseň – „Andělé na kúru, halelujá, v bělostném mundúru, halelujá, hrají na šalmaje, halelujá, že bránou do ráje neprojdu já“.
26. Peklo a ráj (kytara) -/Mikymauzoleum/
27. Babylon (kytara) – „Jako jsem si na konci minulého století napsal písničku Sarajevo, kterou jsem si to století uzavřel, na počátek tohoto nového století jsem si napsal píseň Babylon. Dovolte, abych ji tady kvůli nepřízni osudu zahrál: Jako dítě, které se mámě ztratilo, stojím na kraji města jménem Babylon, ničemu nerozumím a vůbec nic nechápu a nemám žádný plán.“
28. Když mě brali za vojáka (heligonka) – / V tom roce pitomém, Koncert/
29. Sarajevo (kytara) – /Divné století/
30. Dance macabre (kytara) – /Divné století/
31. Divocí koně (kytara) – / EP – Cesty 5, Divné století/
32. Petěrsburg (heligonka) – /Divné století, Koncert/
33. Tři čuníci (heligonka) – / Vita 93´, Tři čuníci/
34. Amerika (heligonka) – /Rok ďábla/
35. Rakety (kytara) – Rok ďábla/
36. Darmoděj (kytara) /Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Koncert/
37. Šnečí blues (kytara) – /Tři čuníci/
38. Pijte vodu (kytara) – /Vita 93´, Tři čuníci/
39. Hlídač krav (kytara) – /Tři čuníci/
40. Sněženky (kytara)- / Moje smutné srdce/
41. Panoptikum lásek a hrůz (kytara) – /Morava ´91/
42. Plebs blues (kytara) – /Osmá barva duhy/
43. Pane prezidente (kytara) – „Tuto písničku nedám na žádnou desku“, řekl o této písni Jaromír Nohavica na koncertě v ostravském rozhlase – „Pane prezidente mé české republiky, oni mě propustili na hodinu z mé fabriky.“
44. Pochod Eskymáků (heligonka) – „du, du, du, po ledě du, dozadu du i dopředu du“ – Tak (nějak) zní celý text této „pakárny“.
45. Černá, Ostrava, černá (heligonka) – tipnu si, že pokud se tato píseň objeví na nějakém albu, bude z ní celorepublikový hit, který se bude zpívat v kdekteré hospodě. „Pražští úředníci jděte do prdele, dálnici nám staví chlapci z Izraele“.
46. Až to se mnu sekne (heligonka) – /Divné století, Koncert/
47. Kometa (kytara) – /Darmoděj, Darmoděj a další, Osmá barva duhy, Rok ďábla/
48. Fotbal (heligonka) – /Koncert/
Přídavek:
49. Zítra ráno v pět (kytara) – /Darmoděj, Darmoděj a další, Koncert/
Písní doprovázených kytarou: 32
Písní doprovázených heligonkou: 17
Jednotlivá alba podle zastoupení písní v koncertě:
(Nepočítaje projekty typu Hity roku 99´, které jen přejímají nahrávky z řadových alb.)
14 KONCERT – Monitor – EMI , 1998
9 DIVNÉ STOLETÍ Monitor – EMI , 1996
6 DARMODĚJ A DALŠÍ (Monitor, 1995)
6 OSMÁ BARVA DUHY (Panton, 1989)
6 TŘI ČUNÍCI (Monitor, 1994)
5 DARMODĚJ (Panton, 1988)
3 MIKYMAUZOLEUM (Monitor, 1993)
3 ROK ĎÁBLA (Sony Music/ Bonton s.r.o a Universal music s.r.o., 2002)
3 EP – CESTY 5 (Panton 1985)
3 MOJE SMUTNÉ SRDCE BMG Ariola ČR, 2000
2 V TOM ROCE PITOMÉM (Panton, 1990)
2 VITA ´93 (Monitor, 1993)
1 MORAVA 91´ (N. A. R., červen 1991
1 2EP – PÍSNĚ PRO V.V. (Panton, 1988)
1 FOLKFÓRUM … spolu (Panton, 1990)
1 HUDBA BEZ BARIÉR (Bonton music, 1996)
Písně, které dosud nevyšly na žádném oficiálním nosiči: 12
A nakonec otázka číslo 2: Kdy a na jaké adrese vznikly www stránky, které tvoří dodneška základ internetové prezentace Jarka Nohavici?
