Tachovská Nová tvář se na své druhé demonahrávce posunula o obrovský kus cesty dopředu. Předchozí demo Live (2000) minimálně v písních Narozená a Do kamenů silně připomínalo Kamelot a i když špatné nebylo, na první poslech mě příliš nezaujalo. Novinka představuje kapelu o dva roky zralejší, barevnější ve volbě výrazových prostředků, lépe sehranou.
Na bookletu je uvedeno, že ze sedmi členů kapely zpívají čtyři – dva muži (Josef Vachuda a Milan Valenta) a dvě ženy (Bára Sudová a Vladěna Francová). Bohužel k jednotlivým písním nejsou jména sólistů připsaná, a tak si ani já netroufám přiřadit příjemné hlasy k jednotlivým lidem. Nicméně (ne úplně pravidelné) střídání mužských a ženských sól zní velmi dobře – písně vám nesplynou do jedné šedivé hmoty. Dvojhlasy v některých refrénech by se daly ještě dopilovat (Jakoby blízko), ale špatně také neznějí. Navíc se zpěv skoro ve všech písních dobře doplňuje s flétnami (Bára Sudová).
Flétna hraje výraznou roli i v rockovějších skladbách, jako je například Ztracený v městech. Souzvuk píšťalky s elektrickou kytarou vás sice na okamžik přinutí myslet na Jethro Tull, avšak o žádnou nápadnou podobnost se nejedná. Nová tvář se však – podobně jako právě Jethro Tull – pohybuje na pomezí folku a rocku. Některé písně začínají klidně, aby se z nich posléze vyvinul šlapající bigbít (Nikam se mi nechce). Dramaturgicky dobře zvolený je závěr nahrávky – téměř hardrocková Do sbírky měst kontrastuje s akustickou Až se vyspíš. Naopak mi nepřipadá příliš moudré otevírat demo dvě nejdelšími skladbami (5:03 min, resp. 5:33 min).
Nejsilnější okamžik nahrávky čeká posluchače přesně uprostřed. Zdařile zaranžovaný valčík Byzancie je zatím to nejlepší, co jsem od Nové tváře slyšel. Velmi decentní (ale nepřeslechnutelný) fagot tvrdí muziku, verš „z píšťal tvý vyznání zní“ samozřejmě podkresluje flétna.
Hlavní nešvary kolekce jsou samozřejmě způsobeny charakterem nahrávky. Hned v první písni se úplně na začátku topí zpěv v nástrojích, dobré studio by dokázalo vyčarovat plastičtější zvuk bicích. Avšak stále je řeč o demonahrávce. O oficiálním albu skupiny se už leccos proslýchá – a po této nahrávce opravdu je na co se těšit.
Demonahrávka (7 písní) Rok nahrání: 2002 Žánr: folkrock Celkové hodnocení: dobré
