Až dosud ostatní hlasy těsně sledovaly vůdčí hlas, a to zejména rytmicky – zpívaly stejná slova ve stejnou chvíli. To ovšem není jediný způsob, jak vytvořit vícehlas. Dnes se podíváme na opačnou možnost, kdy ostatní hlasy vůbec žádná slova nezpívají, pouze drží dlouhé tóny.
Mnoho skupin podpírá zpěv kytarami, kontrabasem, banjem a jinými drnkacími nástroji. Tím pádem na žádný nástroj nemohou dlouhé tóny zahrát, a pro mě tedy mají zpívané dlouhé tóny zvlášť smysl. Princip je jednoduchý: doprovodné hlasy se chopí tónů, které pasují do harmonie.
Je ovšem potřeba dát pozor na několik drobných problémů.
Držené tóny by neměly sedět dlouhou dobu beze změny, aby se ve vícehlasu něco dělo. A to i v případě, že se harmonie nemění – postačuje, když hlasy poskočí na jiný tón v akordu. I tak se ale držené tóny obvykle nemění tak rychle jako při souběžném zpěvu. A pokud by byly blízko prvnímu hlasu, můžou se s ním dostat do kolize. Posadíme-li držené tóny dál od prvního hlasu, může se zase ztratit barva vícehlasu. Je-li na držené tóny málo lidí, musíme dávat pozor, aby na důležitých místech byla harmonie v nich čitelná, tedy aby pokud možno všechny hlasy dohromady obsahovaly úplný akord.
Nejlepší bude ukázat příklad – naši oblíbenou chodskou lidovou. Ta je pro držené tóny ideální, dudácká muzika je ostatně na prodlevě postavená. Začneme tím, že k prvnímu hlasu přidáme dva další s drženými tóny. První hlas začíná na G, odstartujeme tedy druhý a třetí hlas od tónů C a E, abychom měli úplný akord C dur.
Hned ve druhém taktu je ale problém s kolizí. První hlas poklesl na stejnou úroveň jako vrchní držený a navíc při průchodu na slabiku „ví" dělá ošklivou malou sekundu mezi sebou a hlasem pod sebou. Je tedy potřeba s drženým tónem pohnout. Jsou dvě možnosti: pohnout oběma hlasy dolů (podobně jako při souběžném zpěvu), anebo vrchní držený tón přehodit nad melodii:
I ve čtvrtém taktu máme nějaký problém s kolizí. Dá se vyřešit dvěma způsoby: buďto může vrchní držený hlas v tomto taktu zrychlit krok a sledovat melodický hlas o tercii níž; anebo můžeme šalamounsky dát zpěvákům pauzu na nádech.
Na rozdíl od souběžného vedení hlasů nejsme u držených tónů tolik vázáni, takže možností úprav je mnoho. Ukážeme si aspoň jednu, která se snaží dodržovat výše uvedené zásady. Ale neberte ji prosím ani jako jedinou možnou, ani jako nejlepší. Zde se může rozvinout vaše tvůrčí fantazie.
Obě dvě uvedené metody, tedy hrábě a držák, se dají dobře kombinovat. Například můžeme dva hlasy určit pro držené tóny a dva nechat zpívat souběžně:
Příště bude méně teorie, zato větší prostor dostanou příklady.
Díly seriálu:
O vícehlasu I.: úvod, rozsah
O vícehlasu II.: barva a souznění
O vícehlasu III.: Tři tvoří akord
O vícehlasu IV.: Metoda hrábě
O vícehlasu V.: Jak zlepšit hrábě
O vícehlasu VI.: Přidá se bas
O vícehlasu VII.: Metoda držák – právě čtete
