Press "Enter" to skip to content

OBLASTNÍ KOLO PORTY VE SVITAVÁCHSvitavy, Červená knihovna (Ottendorferův dům), 17.03.2001

Nejprve pár čísel. Porotců bylo pět. Dáša Veselá, Radim Kučera, Mário Kučera a točkolotočáci Jiří Pešta a Pavel Bolcek. Zvukař byl jeden – Jiří Suchánek. Soutěžících bylo letos čtrnáct. A byla to vcelku vyrovnaná čtrnáctka; kapely, které dříve okupovaly přední místa oblasti (a následně i kraje) – Pročne, Divadlo, Kaluže – se ve Svitavách neobjevily, a tak jsem v postupových místech neměla až tak jasno, jako v předchozích letech. Úplně jistá jsem si byla jen prvním místem – ústeckoorlická Tichá voda, která s přehledem mlela břehy na loňské oblasti v Pardubicích, letos sice trochu zklidnila, ale stejně byla výtečnou ukázkou toho, že dobrá písnička si vystačí jen s minimem prostředků. Abych byla přesná – klávesami Vaška Šmerdy a kytarou výborného zpěváka (a zároveň autora) Davida Chládka. Bohužel porota vyřešila odlišnost Tiché vody od ostatních soutěžících šalamounsky – udělila jí Cenu poroty za muzikantský přínos. (Tedy cenu, která nemá žádný vliv na postup do kraje).

První místo, které jsem já přiřazovala Tiché vodě, přiřkla porota – možná aby „folk Portu nespolk“ – pardubickému Pádlu, country kapele s výborným zpěvákem i zpěvačkou. Co mi na Pádlu hodně vadilo, byly kytary, totiž dvě naprosto identicky hrající akustiky a jedna minimálně využitá elektrika. Tak to jsem opravdu kroutila hlavou, proč tři ze čtyř lidí v kapele musejí hrát na šestistrunnou kytaru. Když už bych si měla vybrat z country kapel toho odpoledne, upřednostnila bych královéhradecké Do klobouku. Ne že bych byla takový patriot, to ne, ale naprosto subjektivně se mi jejich muzika líbila víc. A jejich hráči na šestistrunnou kytaru (+ foukací harmoniku) Tomáši Košťálovi porota udělila cenu za instrumentální výkon. Nepříliš vysoký muzikant si potom mohl v duchu známé pohádky říkat: „Sem malej, ale šikovnej!!!“. A konečně jsem se dostala k poslední z trojice country kapel – Charles´ Boys ze Svitav, partě šesti pánů v letech. Co se jich týče (a vlastně i obou předchozích), je vidět, že na country bálech dovedou rozproudit výbornou náladu, ale nedovedu si představit, že bych takovou živou muziku poslouchala vsedě na festivalu.

Tam bych si ráda poslechla třeba další svitavskou kapelu Do větru, která je složená v poměru 2:2 ze sympatických mladých slečen a pánů. Listujíc svými loňskými poznámkami jsem se docela zalekla: „Pokud vydrží, trochu se otrkají, přestanou se bát (obzvlášť zpěvačkám by na pódiu víc slušela trocha sebevědomí) tak – na to dám krk – příští rok určitě postoupí…“. Ufffff!!! Ještě že mi svým hraním (podporovaným početnou klakou) zachránili kůži. Mohla jsem být dík svému neuváženému výroku o hlavu kratší. Ale ono se jim dalo věřit – už loni byli dobří, jen tomu ještě nějaké měsíce hraní chyběly. Letos se kromě postupového místa mohli radovat i z ceny za instrumentální výkon na baskytaru (pro Lukáše Moravce). Na legendárním svitavském folkovém podhoubí se zkrátka konečně objevila nová krev.

A nejen ve Svitavách. Pardubické mužské trio Babo raď (nebo Baboraď?) je sice sbírkou tváří Východočechům dobře známých (např. z dnes už neexistující Zpětné vazby, Příboje, Pedra), spolu však hrají teprve krátce. Jsou sebejistí (v tom nejlepším slova smyslu) a ve dvou kytarách (i hlasech) a baskytaře si úplně vystačí. Jen doufám, že jim to nepřijde časem málo. Ve třech hrají skvěle, nástroje (včetně hlasů) slouží písničce; při nabalování dalších muzikantů (muzikantek) bych se bála, že tomu bude naopak. Tak to vypadalo loni s kapelou Xilt (pozn. pro nezasvěcené – X má být s háčkem) z Litomyšle. Letos trochu změnila obsazení a rozhodně jí to prospělo (no, rýpnu si, ještě ten nezpívající kytarista se mi tam zdá přebytečný). Xilt do krajského kola postupuje ze druhého místa a zpěvačka Dáda Svobodová, kterou jsem si už loni pochvalovala, získala Cenu poroty za zpěv.

Zbytky slušnosti z Vysokého Mýta jsou trošinku folkrockové. Mile mě překvapilo, jak kapela – vědoma si toho, jakou hraje muziku – používá bicích. Umírněně, aby nerušily, aby posloužily po rytmické stránce, ale zůstaly v pozadí. A pokud už se bubeník pustil do nějakého hlasitějšího bubnování, bylo to vždycky jen v mezihře nebo při několikerém opakování refrénu. Zbytky slušnosti byly další můj tip na postup – a vidíte, zase lichý… Čí postup jsem tak trochu čekala (i když v „mých“ postupových místech nefiguroval), byla na třetím místě kapela Vespol (zkratka Vesnické společnosti) z Dolního Újezda u Litomyšle. Kapela měla totiž dvě mladinké zpěvačky, dcery baskytaristy, které – ač teprve žačky ZŠ – zpívaly zcela suverénně. Já jsem svou pozornost upínala spíše ke kytaristovi, který chvílemi sahal po zobcových flétnách a z nich loudil zvuky téměř nerozeznatelné od zvuku flétny příčné!

Další rodinnou folkovou kapelou je Bylo nás šest z Poličky. Tady jsou ale příbuzenské vztahy zajímavější – muzikant A si vzal za ženu sestru muzikanta B, no a B a C si vzali sestry, takže každý je teď někomu v kapele švagrem (B dokonce oběma dvěma) – není to kuriozitka? Pro mě osobně tento fakt byl mnohem humornější než „legrační“ písně pardubického Jardy Junga či týništské kapely Julek a spol. S jejich humorem jsem se zkrátka nesešla. Stejně tak mi nesedlo vystoupení Davida Stodoly. Před vstupem na podium si rozpustil vlasy, aby mu už vůbec nebylo vidět do vousatého obličeje a nebylo kloudně rozumět. Jako by spustil oponu mezi sebou a publikem, schoval se ještě za nevlídný výraz, jako kdyby o reakci publika vůbec nestál. Poslední písničkář Roman Hampejz – mladičký skaut z Hlinska – na soutěž zjevně nešel s nějakými ambicemi. Představil kytaru Máňu, nervózně a neuměle zahrál pár „ohudebněných textíků“ – jak svým písním říká, z jeho vystoupení jsem však měla pocit přirozené upřímnosti.

Abych to shrnula – síly kapel byly letos poměrně vyrovnané. Ve Svitavách chyběli jasní favorité, ale na druhou stranu tu nehráli ani nesezpívaní začátečníci, jakých se každým rokem v soutěži pár objeví. Ze soutěžního předkola se tím pádem vyvinul výtečný koncert. Jen to rozhodnutí poroty (hlavně 1. místo pro country Pádlo) mi ještě hodnou chvíli leželo v žaludku. Z rozladění mě dostalo až podvečerní vystoupení hosta – Žofky Kabelkové. Ale o tom si přečtěte až příští úterý…

Lucka Jirků

(David Jirků) P.S.: Jako přílohu k reportáži jsem vytvořil krátký video šot (klikněte zde, 2:13 min, 5,5 MB), kde uvidíte a uslyšíte zajímavé kapely Do větru, Tichá voda a Babo raď. Nedokážu odhadnout, kolik z vás je připojeno kvalitnější linkou a ten klip si stáhne (při 128 kbps to bude trvat 2 minuty), každopádně bych v budoucnu na InternetFOLKu rád umisťoval podobné soubory. Záleží jen na tom, zda o to bude alespoň trochu zájem, proto zde otevírám diskuzní fórum a poprosil bych Vás o Vaše názory a připomínky. Díky.

Lucka Jirků